Stát před rozpadem: Bude Írán další Jugoslávie?

Vedle většinových Peršanů zde žijí také Azerové, Kurdové, Arabové, Balúčové, Turkmeni a další menšiny, které obývají převážně specifické části země.

Tato etnická a regionální rozmanitost je jedním z faktorů, který v případě hluboké politické krize nebo oslabení centrální vlády, kterých jsme nyní svědky, může vyvolat otázky o budoucí stabilitě státu. V historii se již několikrát stalo, že velké mnohonárodnostní státy prošly procesem rozpadu a jejich území se rozdělilo na několik menších nástupnických států. Příklady jako rozpad Sovětského svazu, Jugoslávie nebo Československa ukazují, že podobné změny mohou zásadně proměnit politickou mapu celých regionů.

V případě Íránu by případný rozpad pravděpodobně kopíroval především etnické a geografické hranice jednotlivých regionů. Na severozápadě by mohl vzniknout stát jižního Ázerbájdžánu, na západě kurdský stát, na jihozápadě arabský region kolem Chúzestánu a na jihovýchodě Balúčský stát. Centrální část země by pravděpodobně zůstala jádrem perského státu. Takový scénář by zásadně změnil geopolitickou situaci na Blízkém východě a měl by dopady nejen na sousední státy, ale i na globální politiku a energetickou bezpečnost.

Tento článek představuje možný scénář, jak by mohla vypadat mapa nástupnických států vzniklých po případném rozpadu Íránu. Nejde o předpověď budoucnosti, ale o úvahu založenou na současném etnickém složení země, historických souvislostech a geopolitických faktorech.

Persie by pravděpodobně představovala hlavního nástupce dnešního Íránu a zahrnovala by většinu centrální části země, včetně velkých měst jako Teherán, Isfahán, Šíráz nebo Jazd. Tento stát by byl domovem především Peršanů, kteří tvoří většinové etnikum v Íránu. Populace Persie by se mohla pohybovat přibližně mezi 45 až 55 miliony obyvatel, což by z ní činilo největší a nejsilnější z nástupnických států. Historicky by Persie navazovala na tisíciletou tradici perské státnosti sahající až do období Achajmenovské říše v 6. století př. n. l. Ekonomicky by měla relativně silnou pozici díky průmyslu, univerzitám a administrativním institucím. V náboženském složení by převažoval šíitský islám, který je také hlavním náboženstvím současného Íránu.

Jižní Ázerbájdžán by vznikl na severozápadě bývalého Íránu, zejména v regionech kolem měst Tabríz, Ardabíl a Urmíja. Obyvatelstvo by tvořili především Azerové, turkický národ kulturně i jazykově blízký obyvatelům sousedního Ázerbájdžánu. Počet obyvatel tohoto státu by se mohl pohybovat kolem 15 až 20 milionů lidí. Historicky byl tento region významným centrem obchodu na křižovatce mezi Persií, Kavkazem a Anatolií. Město Tabríz bylo v minulosti dokonce několikrát hlavním městem perských dynastií. Jazykem by byla ázerbájdžánština a náboženstvím převážně šíitský islám. Politicky by tento stát mohl udržovat silné vazby na Ázerbájdžán i Turecko a mohl by se stát významným ekonomickým a logistickým mostem mezi Blízkým východem a Kavkazem.

Kurdistán by se pravděpodobně nacházel v západních horských oblastech podél hranice s Irákem a Tureckem. Region obývají především Kurdové, jeden z největších národů na světě bez vlastního suverénního státu. V íránské části Kurdistánu by mohlo žít přibližně 8 až 10 milionů obyvatel. Hlavními městy by se mohly stát například Sanandaj nebo Kermánšáh. Kurdové mají dlouhou historii snah o autonomii či nezávislost, která sahá až do počátku 20. století. Jazykem by byla kurdština, která má několik regionálních dialektů. Nábožensky jsou Kurdové většinou sunnitští muslimové, což je rozdíl oproti většinově šíitskému Íránu. Kurdistán by mohl hrát významnou roli v regionální politice, zejména díky vazbám na kurdské regiony v Iráku, Sýrii a Turecku.

Arabistán, někdy označovaný také jako Ahváz, by vznikl v jihozápadní části bývalého Íránu v oblasti provincie Chúzestán u hranic s Irákem. Tento region je domovem arabské menšiny Ahwazi, která má kulturní i jazykové vazby na arabský svět. Počet obyvatel by se odhadoval přibližně na 3 až 5 milionů lidí. Strategický význam regionu je velmi vysoký, protože se zde nachází velká část íránských ropných polí a důležité energetické infrastruktury. Hlavním městem by byl pravděpodobně Ahváz. Historicky byl tento region součástí různých perských i arabských říší a jeho kontrola byla často předmětem sporů. Nábožensky by zde převládal šíitský islám, podobně jako ve zbytku Íránu.

Balúčistán by se nacházel v jihovýchodní části bývalého Íránu u hranic s Pákistánem a Afghánistánem. Region obývá především etnická skupina Balúčů, která žije také v sousedním Pákistánu. Počet obyvatel by byl relativně nízký, přibližně 2 až 3 miliony lidí. Hlavním městem by se pravděpodobně stal Zahedán. Balúčistán patří dlouhodobě mezi nejchudší a nejméně rozvinuté oblasti Íránu, což vedlo k řadě povstání a separatistických hnutí. Jazykem by byla balúčština a náboženstvím převážně sunnitský islám. Přestože by ekonomika tohoto státu byla slabší, jeho poloha by měla strategický význam díky blízkosti Indického oceánu a důležitým dopravním trasám mezi Asií a Blízkým východem.

Turkménie by vznikla na severovýchodě bývalého Íránu v oblasti známé jako Turkmen Sahra. Obyvatelstvo by tvořili převážně Turkmeni, turkický národ s kulturními a jazykovými vazbami na sousední Turkmenistán. Populace by se pohybovala přibližně mezi 1 až 2 miliony obyvatel. Region je převážně zemědělský a známý například pěstováním bavlny, chovem koní a tradičním pastevectvím. Historicky byl tento region součástí různých středoasijských říší a obchodních cest. Jazykem by byla turkmenština a náboženstvím sunnitský islám. Kvůli relativně malé populaci a ekonomice by Turkménie pravděpodobně patřila mezi menší a geopoliticky méně vlivné státy regionu.

Přestože je rozpad Íránu zatím pouze hypotetickým scénářem, nelze ho zcela vyloučit. Země je etnicky velmi rozmanitá a dlouhodobé politické napětí, ekonomické problémy nebo oslabení centrální vlády by mohly v budoucnu otevřít prostor pro silnější regionální a separatistické snahy. Historie navíc ukazuje, že i velké a zdánlivě stabilní státy se mohou během krátké doby zásadně proměnit. Pokud by se v Íránu tyto faktory spojily, možnost jeho částečného rozpadu by rozhodně nebyla nereálná.

Otázkou však zůstává: je Írán dostatečně silný, aby si svou jednotu udržel, nebo může být jednou z dalších zemí, které v budoucnu změní mapu světa?