Článek
Vymývání mozků od nejmladšího věku bylo skryté pod rouškou péče o volný čas dětí a mládeže. Oficiálně se jednalo o Pionýrskou organizaci Socialistického svazu mládeže (dále jen SSM) pro děti ve věku 6 až 15 let a SSM pro mladé lidi od 15 do 35 let. Obě byly ideologicky vedeny Komunistickou stranou Československa a hlásaly jediný povolený světový názor.
SSM vznikl v roce 1970 a byl tedy jedním z nástrojů normalizace po okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Úkolem svazáků bylo zpacifikovat jakýkoli případný odpor mezi mladými lidmi hlavně na středních a vysokých školách. Aktivita bez ochrany komunistů? Nemožné. Hezky všichni do SSM, další organizace nejsou třeba. Mezi pedagogy i studenty proběhly čistky, všichni nepohodlní byli vyházeni, ostatní se museli přizpůsobit. Také Pionýrská organizace vznikla v roce 1970, aby mohly proběhnout čistky i mezi vedoucími dětských organizací. Skautský Junák byl zrušen, kdo chtěl zůstat u dětí, musel zrudnout.
Dívky s typickými pionýrskými šátky.
Bohulibé aktivity s ideologickým pozadím
Sportovní, umělecké a další kroužky musely mít často aspoň ideologickou fasádu, aby jejich organizátoři neměli problémy. Někdy to byly fasády absurdní až směšné. Bývalí skautští vedoucí se museli stát pionýrskými, aby s dětmi dál mohli jezdit tábořit, chodit na výlety a trénovat je ve skautských dovednostech.
Takže kroje už sice nebyly zelené, ale modré, šátky rudé a odznaky jiné, ale kromě nezbytné dávky ideologie v zápisnících s dětmi dál lovili bobříky a učili je žít Modrý život, na táborech stavěli stany s podsadami nebo jezdili na vodu. „Ty komunistické kecy byly občas k nesnesení, zvlášť, když jsem věděla, že to je lež. Náš vedoucí byl dříve skautským, na tábory s ním jezdila starší sestra ještě koncem 60. let jako skautka, ale já se narodila v době, kdy už zase skauti byli zakázaní. Byl to skvělý vedoucí, ale musel se přetvařovat, aby nám oddíl nezrušili,“ řekla ke své pionýrské kariéře moje známá Lenka, které je dnes pár let přes padesát.
Pokrytectví a přetvářka. To byly hlavní znaky jak Pionýra, tak SSM. Pod hlavičkou SSM se skryl filmový klub i diskotéky, členství v SSM bylo doporučením ke studiu i pro cestování. Povinná byla také aktivita. Kdo nebyl aktivní soudruh, tak necestoval, nestudoval, neměl dobrou práci. Že mnoho těch aktivit bylo jen jako? No a co, hlavně, že bylo co napsat do přihlášky na vysokou. Kolektivní štěstí dětí a mládeže pod vedením strany, hlavně nemyslet a nežít po svém, to se nesmělo.
Pionýrem lidé byli jednoduše proto, že to bylo nepsaným pravidlem. Skauta a jiné organizace pro děti navíc komunisté zakázali.
Být pionýrem bylo nepsané pravidlo
Lenka Endrlová ve své bakalářské práci „Temné období? Školní léta a mládí v období tzv. normalizace ve vzpomínkách žen regionu X“ zveřejnila odpovědi několika respondentek i na otázky v souvislosti s jejich členstvím v Pionýrské organizaci a SSM. Jedna z nich na dotaz, zda ji bavilo chodit do pionýra, odpověděla: „Člověk to bral, že to tak prostě bylo. Protože když člověk nic jinýho neznal…“ Jiná respondentka na otázku, zda ji to bavilo, uvedla: „Teď, když se na to dívám, tak to byla hrůza, ale tehdy, když jsme tam chodili všichni, tak jsme se bavili.“ Našly se ale i výjimky, další respondentka odpověděla jinak: „… prostě, radši jsem byla venku, než abych chodila do pionýra. Radši jsem si ten svůj volnej čas řídila podle sebe, než aby mně ho někdo řídil.“
Dětí, které se pionýru vyhnuly, bylo minimum. Měly navíc od základní školy škraloup v kádrových materiálech. Většina se snažila nevyčnívat z řady, aby si nezavřela cestu na střední, případně vysokou školu. A stejné to bylo s členstvím v SSM. Další odpovídají autorce bakalářské práce uvedla: „Já jsem byla pasivní. Já bych doma nevydržela, víš co. …jako svazačka (…), no taťka, ten mi říkal ty náš bolševiku a babička mně říkala neznabohu. Jenomže, to si prostě musela, to nešlo. Si nepamatuju, že by někdo nebyl. Napřed byly jiskřičky, pak byli pionýři a pak svazáci.“
Členský průkaz socialistického svazu mládeže. Měli jej téměř všichni, ale většina se snažila touto ideologickou organizací jen nenápadně proplouvat.
Komunistický diktát
Být pionýrem a svazákem nebyla svobodná volba, bylo to automatické. Když se někdo vzbouřil, přišel trest. Další respondentka k tomu uvedla: „No a SSM, to nás automaticky poslali, jak jsme překročili, jak jsme byli na střední, takže to nešlo ani vystoupit a ani jsem se o to nepokoušela, protože to bylo jen tak, že tam jsem, ale nikam jsem nechodila, ani na schůze, takže jsem tím jen tak proplouvala.“
A o to komunistům šlo. Proplouvat, neptat se a neupozorňovat na sebe, jen hezky poslouchat vedoucí úlohu strany od dětství až do důchodu. Máme štěstí, že už si dnes můžeme vybrat, kde chceme být a v co chceme věřit. Nikdo nám nic nediktuje, a to je dobře.
Zdroje:
