Článek
Německý historik Alexander Demandt ve své studii z roku 1984 shromáždil 210 teorií zániku starého Říma. Mezi nimi byly i takové jako chronická otrava olovem, z něhož byly vyrobeny trubky rozvádějící po starém Římě vodu, nebo vpád barbarů, který ale nebral v úvahu, že v době, kdy barbaři Řím obsadili, byla již velmoc oslabená a její síla zkorodovaná. V seznamu byly i nakažlivé nemoci či kobylky které snědly úrodu v okolních obilnicích.
Zdá se ovšem, že ani jedna z těchto a mnoha dalších často uváděných příčin nebyly skutečným důvodem kolapsu někdejší první velmoci na světě. Hlavní důvodem byl ekonomický kolaps, který lze dokázat stále se snižujícím se obsahem stříbra v římských denárech. Pokles těžby stříbra skončil kolem roku 250 našeho letopočtu, kdy klesl na nulu. A proč klesal obsah stříbra? Protože doly ve Španělsku byly opuštěny, když stříbrné žíly dosáhly takové hloubky, že bylo velmi obtížné a drahé stříbro vytěžit.
A když nebyly peníze, tak nikdo nic nekupoval a když nikdo nic nekupoval, tak nikdo nic nevyráběl, a tak všechno skončilo a zkrachovalo.
Vojenská expanze za starého Říma byla v podstatě žízní po penězích. Řím potřeboval zlato a stříbro, aby mohl zaplatit vojáky, kteří by expandovali do dalších nových oblastí, které by mohly poskytnout další drahé kovy. Aby mohl najmout další vojáky, a tak stále dokola. Tento základní princip jsme dosud neopustili, pouze jsme drahé kovy zlato a stříbro vyměnili za ropu, která od poslední světové mimořádně přitahovala všechny invazní armády, především od doby, kdy do bojišť nastoupily motorizované jednotky s tanky a letadly.
Stejně jako Řím potřeboval peníze, tak současný svět potřebuje ropu. Především pro nasycení svých válečných strojů.
Byla to expanze za ropou, kterou vedly nacistické armády za druhé světové války; byla sice z hlediska vedení další války nutným směrem, současně se ale podepsala na rozmělnění invazních sil, což ve svém důsledku vedlo k (rychlejší) porážce Wehrmachtu. Moderní armády byly bez pohonných hmot pouze statickými cíli, žádající o zničení.
Když se podíváme na energopolitiku Spojených států, kde podle zprávy EIA z konce minulého roku dosáhla těžba ropy svého vrcholu a bude nejspíše postupně klesat, pochopíme vojensko-politické zásahy USA. Ostatně ani UK na tom není o mnoho lépe, když se připouští, že velká část britské vojenské aktivity se soustředí ne tolik na ochranu britského lidu, jako spíše na obranu velkých ropných společností.
Na konci období starého Říma pak nebylo stříbro na zaplacení vojáků, jejímž hlavním úkolem bylo získat další stříbro a otroky, kteří ho budou těžit. A to ani tehdy, když za císaře Trajana obsadili Římané Dacii, dnešní Rumunsko. Tamější doly na drahé kovy byly poměrně rychle vyčerpány a když nebylo možno platit armádu, tak se rozprchla a zbytky rozpadající se říše pohltili barbaři.
V dnešní době vidíme analogii s ropou. Ropa nebo jak ji nazývá rockefellerovy ďáblovy slzy se stala krví tohoto světa. Ropou se sice v analogii neplatí vojáci, ale ropu potřebují na pohon svých zbraní a na výrobu vojenské techniky i výbušnin. Bez ropy by nebyla žádná válka a je iluzorní představit si tank či stíhačku poháněné bateriemi či atomovým pohonem.
