Článek
Nové domy musí mít dokonce od roku 2028 nulové emise, nesmí se vytápět fosilními palivy a musí mít povinně solární panely. Renovace stávajících budov se prý podpoří z miliardových evropských dotací. Na zasedání ve Štrasburku, do kterého se střídavě s Bruselem na 700 poslanců Evropského parlamentu (EP) sjíždí k zasedání, tak většinou hlasů byla schválena předloha Evropské komise, která v legislativním balíčku Fit for 55, jenž je praktickou realizací politiky Green Deal, chce do roku 2050 zajistit emisní neutralitu celé EU. Pokud si laskavý čtenář už nečetl jinde v médiích podrobnosti se zelenou chválou a tvrdou kritikou nereálnosti těchto opatření, najde základní informace na portále idnes.cz nebo více kritičtější na portále České stavby.
Na námitky, že to nelze zvládnout finančně, materiálně ani kvůli nedostatku stavebních kapacit, odpovídají stoupenci zelené ideologie, že v boji proti klimatické změně prý nic není nemožné a vše bude zalito tokem dodatečných stamiliardových dotací a záruk, že prý chudým nikdo kvůli drahým rekonstrukcím nezvedne nájmy nad únosnou mez. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) pod řízením lidoveckého ajťáka z Brna Petra Hladíka jeho ústy slíbilo, že bude „nejzelenějším“ ministrem české vlády s největším balíkem dotačních peněz. O rozdělování peněz těch druhých šlo přece vždy až v první řadě. Ostatně do roku 2030 chce MŽP na stále spekulativněji zdražujících emisních povolenkách za výrobu energie z fosilních paliv (z každé 1 kWh elektřiny jde „emisní daň“ 2 Kč) a těžkého průmyslu umocněnou speciálním poplatkem až 6 korun za litr benzínu a nafty po roce 2027, a za další poplatky na zelenou tranzici, vybrat až bilion korun (tj. tisíc miliard Kč). Poté, co tyto peníze projdou Bruselem, se vrátí do Česka jako ideologicky podvolené zemi, aby s nimi vláda a její ministerstva v čele s MŽP roztočily dotační zelenou politiku pro věrné a nejvěrnější stoupence zelené ideologie.
Ukazuje se, že z právě schváleného schématu hrazení nákladů podle „Contract for Difference“ se opět připravuje další tunel solárních lobbistů. Vedle dosavadních až 75% investičních dotací (loni v objemu na FVE 14 miliard korun) český stát totiž bude závazně garantovat cenu elektřiny vykupovanou z nového zdroje. I když se neustále argumentuje tím, že to je nutné pro zajištění ekonomiky nových jaderných reaktorů, je to dokonalá past nastavená hlavně solárními lobbisty. Tržní cena elektřiny ze stále narůstajících solárních zdrojů (dle distributorů je v ČR podle analýzy společnosti ČEPS pod smlouvou o připojení připraveno 12 000 MW výkonu FVE, což si ale napřed vyžádá investici do sítí za 400 miliard korun posléze rozpuštěnou do ceny elektřiny pro spotřebitele) bude pochopitelně v nadprodukci jako v Německu klesat až k záporné hodnotě – typicky v létě – takže nastoupí druhý fenomén tohoto kontraktu: Rozdíl proti tržní ceně doplatí provozovatelům solárů stát, tedy opět daňový poplatník. V tomto modelu se opravdu dá počítat jen s tou pozitivní variantou, že v případě stabilní produkce jádra zejména v energeticky nejnáročnějších zimních měsících tržní cena elektřiny převýší dohodnutou hranici a majitel jaderné elektrárny odvede přebytek zisku státu ve prospěch snížení cen spotřebitelům.
Pro zákonnou předlohu v EP ohledně vynuceného zateplování domů hlasovali z českých europoslanců vedle Luďka Niedermayera (TOP 09) jen Piráti, konkrétně Mikuláš Peksa, Markéta Gregorová a Marcel Kolaja. Je to stejná skupina, která před měsícem 14. února v EP spolu s zelenou a socialistickou frakcí při poměrně těsném hlasování prosadila zákaz registrace nových aut od roku 2035, které nebudou mít nulové emise, což se má fakticky týkat všech spalovacích motorů. Ovšem zelený hlasovací stroj se zadrhl, když řada zemí v čele s Německem, Itálií i Českem prohlásila, že na Radě Evropské unie na úrovni resortních ministrů takovou normu 7. března nepodepíše, pokud nebude více technologicky neutrální. Tedy jestliže explicitně neumožní zachování spalovacích motorů za podmínky spalování syntetických paliv a také využití vodíku. Jednání Radu EU na toto téma bylo odloženo na neurčito a dokonce se v médiích spekuluje, že celé téma zákazu spalovacích motorů po roce 2035 se bude muset vrátit k projednání v plénu EP.
Piráti a zelení v EP, kteří vyzývají jako posvátnou krávu kontroverzní elektromobilitu, téma technologické neutrality v budoucích bezemisních automobilech schválně zamlžují odkazem na vnitropolitické problémy německé vládní koalice v Německu. Ovšem vyhlášená pohotovost německých odborů, které hovoří o zániku až 900 tisíc výborně placených míst v pýše německého průmyslu, tedy ve výrobě aut a komponentů, skutečně aspoň liberální politiky FDP ve vládě probudila. Podle posledního průzkumu se Německo kvůli nepřijatelným cenám energie vinou zelené tranzice chystá opustit 23 % podniků z autoprůmyslu a desetina všech ostatních průmyslových firem. Vezmou si s sebou hlavně do USA kapitál a know-how, zaměstnance ovšem pošlou na německý pracák. Připomeňme, že dle Evropské automobilové asociace zelenou tranzicí těžce ohrožený automobilový průmysl v EU zaměstnává celkem 13 milionů lidí, tvoří 8 % HDP a směřuje do něj 32 % všech výdajů na vědu a techniku.
V nedávném interview pro Neue Osnabruecker Zeitung se do koaliční vlády socialistů, zelených a FDP ostře opřela jedna z nejrespektovanějších osobností německé ekonomiky, byznysu a průmyslu, bývalý prezident prestižního Institutu pro hospodářský výzkum (IFO), profesor Hans-Werner Sinn. „Německo si svou extremistickou klimatickou politikou ničí vlastní průmysl a dáváme tím negativní příklad celému světu.“ Jak dodal, Čína a další rozvojové země „by nás pekelně rády následovaly poté, až bychom naše firmy vyhnali ze země energetickými zákazy a zničili životní úroveň obyvatelstva.“ Jak německý ekonom zdůraznil, Německo nemá „žádnou šanci“ dosáhnout cíle vlády v Berlíně, kterým je úplné vyřazení fosilní energie do roku 2045. Dle jeho kritiky se „z celé národní ekonomiky s 83 miliony obyvatel dělá pokusný králík pro alternativní technologie“. Pouze globálně koordinované omezení poptávky po fosilních palivech by podle jeho slov mohlo vést ke snížení emisí CO₂. „Jít na to sám znamená pouze to, že ostatní části světa nakoupí přesně tolik ropy a vypustí přesně tolik CO₂, kolik ušetříme,“ zdůraznil iluzivnost a hospodářskou škodlivost německé zelené politiky špičkový německý ekonom Hans-Werner Sinn.
Stejně tak se Pirát Kolaja pustil do českého ministra dopravy Martina Kupku, který odmítl podepsat neomezený zákaz aut se spalovacími motory od roku 2035. Podle Kolaji prý „jsme se střelili do vlastní nohy“. V Česku je přitom tímto násilným a prudkým přechodem ohrožena velká část z 420 000 pracovních míst v autoprůmyslu, který tvoří 10 % HDP a čtvrtinu exportu ČR. Zájem o nákup velmi drahých elektrických aut je v Česku naprosto minimální, ve vozovém parku země tvoří čistě elektrická auta 4 promile. Bez ohledu na stav zadlužené ekonomiky poslancům za Piráty a Niedermayerovi nevadí, že se dále Česko ve vleku evropské energetické zelené politiky nedokáže vymanit se ze státního zadlužení a že se cenami energií a jimi potencovanou inflací zbídačuje stále větší počet obyvatel. Nevnímají problémy Česka, země, za kterou je občané do EP zvolili, aby přece obhajovali legitimní národní zájmy občanů a podnikatelů České republiky. Jejich zelená internacionála fiktivního planetárního blaha, na které 80 % zemí světa nevěří, je a bude vždy přednější než české národní zájmy. Oni přece rozsévají dobro i proti vůli těch, kdo je platí. A mají se za to extrémně dobře.
Pirát Mikuláš Peksa je nejen člen české Pirátské strany, ale také německých Pirátů a předseda Evropské pirátské strany (kromě 3 českých Pirátů je v EP ovšem už jen jeden pirát z Německa a všichni čeští Piráti jsou v EP v mocné frakci Zelených) v přímém televizním přenosu ČT1 v diskusi v publicistickém pořadu Máte slovo popřel tvrzení autora tohoto článku, že by ročně jako europoslanec dostával plat v přepočtu 3 miliony korun ročně. Vlastně měl pravdu. Bere totiž v přepočtu 4,5 milionu Kč ročně. Počítejme spolu dle oficiálního webu EU.
Měsíčně každý poslanec EP dostává základní plat 9166,3 eura. Na pokrytí nákladů na parlamentní činnost k tomu poslanec dostává měsíční paušál 4778 eur. Poslanec také dostává paušální příspěvek na ubytování a vedlejší výdaje ve výši 338 eur za každý den, kdy je poslanec přítomen v oficiální pracovní dny parlamentu v Bruselu nebo Štrasburku, za předpokladu, že fyzicky podepsal prezenční listinu. Když nebudeme poslance nijak přetěžovat a necháme ho pracovat jen pět dní v měsíci v orgánech EU, tak za tato zasedání pobere částku 1690 eur měsíčně. Součet jen těchto zaručených částek příjmu činí měsíčně 15 634,3 eura, dle aktuálního směnného kursu 24 Kč za 1 EUR 375 223 korun měsíčně, tedy 4 502 678 Kč ročně před zdaněním.
Jistě se dá argumentovat také poslaneckými výdaji. Ale pozor, ty jsou zase velmi bohatě nad rámec platu kompenzovány. Evropský parlament poskytuje svým členům vybavené kanceláře v Bruselu i ve Štrasburku. V obou městech mohou členové využívat služební vozidla EP pro své úřední záležitosti. Poslanci EP za činnosti mimo svůj vlastní členský stát mají nárok na náhradu cestovních výdajů, nákladů na ubytování a vedlejších cestovních výdajů až do výše 4 716 eur ročně. Ve svém domovském státě se jim hradí cestovní výdaje. Velkoryse kryje EP také další výdaje: Na zasedání EP se jim proplácejí cestovní náklady do výše ceny letenky v business třídě, nebo vlaku v 1. třídě a jízdného autem v částce 0,56 eura za 1 km, maximálně do vzdálenosti 2000 km. Kromě toho poslanec dostává paušální platbu na základě vzdálenosti a délky cesty na pokrytí dalších cestovních nákladů (např. dálniční známky, nadměrného zavazadla nebo rezervačních či dalších poplatků. Příklad: když poslanec vyrazí na zasedání do Bruselu a zpět svým autem a ujede cca 1800 km, dostane náhradou 1008 eur jízdného, tedy 24 192 korun. Autor tohoto článku by svým vozem ujel vzdálenost spotřebou nafty v ceně asi 4000 korun, takže plusový rozdíl z cesty navíc do kapsy poslance s ohledem hrazení dalších nákladů (mýtné atd.) je cca 20 000 korun.
Ale ještě nejsme s výhodami u konce. Po skončení svého mandátu dostane poslanec navíc (zřejmě na zvládnutí šoku z návratu do normálního života) svůj sedmiměsíční poslanecký plat, nyní tedy souhrnně 64 164,59 eur, to je 1,5 milionu korun, přesně dle kursu 1 539 950 Kč. Celoživotním bonusem je pak za každý odpracovaný rok ve funkci poslance EP zvýšení jeho důchodu v domovské zemi o 3,5 procenta z částky 9166,3 eura. Takže za čtyři roky poslancování se při odchodu do důchodu daného poslance jeho důchod v dnešní nominální hodnotě podléhající valorizačnímu schématu zvýší o více než 30 000 korun měsíčně.
Je nepěkné závidět a nepřát schopným lidem jejich platy a výhody. Už nejsme naštěstí rovnostářskou společností. Ale platy volených zástupců jsou v demokraciích podrobené transparentní kontrole, protože poslanci a senátoři, vláda i prezident jsou z pohledu daňových poplatníků, tedy občanů ČR vlastně těmi, koho si lidé platí, aby na základě svých schopností bránili a hájili jejich legitimní zájmy.
Jenže dnes vidíme, že zmínění tři poslanci za Piráty a pan Niedermayer za TOP09 svými posledními hlasováními pokládají národní zájmy České republiky očividně za neslučitelné se zelenou ideologií. Je proto nutné z toho učinit pro nás pro všechny podstatné závěry. Už proto, že takoví příslušníci politických elit v každodenním životě dokládají, že ve své blahobytné (nejen bruselské) sociální bublině se zcela odtrhli od potřeb českých občanů a podnikatelů, kdy polovina pracujících Čechů vydělává kolem 30 000 korun měsíčně. Taková povýšenost a ignorování občanů ČR je nakonec vážným ohrožením demokratického systému. V němž nikdy neselhává obyčejný člověk, ale vždy národní elity.
Až v příštím roce budou v Česku probíhat opět volby do Evropského parlamentu, čeští voliči by si všechna tato fakta měli velmi dobře uvědomit a pochopit, že to nejsou nějaké druhořadé volby. Minulá 29% volební účast ve volbách do EP hraje totiž jen do rukou těm, koho ve skutečnosti národní zájmy nezajímají. Je zajímá jen to, co jim přinese maximalizace osobního prospěchu a blahobytu, to je dnes zelená ideologie a její světlé zelené zítřky. Ale jen pro hrstku vyvolených, ale občany legitimně dosud zvolených. Příští rok to můžeme demokraticky změnit.
