Článek
V noci na úterý zveřejnil Energetický regulační úřad (ERÚ) 90stránkový dokument, který je pro dotčené odborné instituce „návrhem“, jak se v cenách elektřiny vyrovnat jednak s přesunem státem hrazených poplatků na tzv. obnovitelné zdroje (POZE) zpět na spotřebitele, jednak v jaké výši do cen zohlednit náklady na dekarbonizační politiku. Ta spočívá v postupném vypínání stabilních zdrojů z uhlí a jejich náhrada přerušovanými, nestabilními zdroji ze slunce a větru. Ty ovšem vyžadují obrovské investice do posílení a správy sítí, jež státní firma ČEPS ve své analýze MAF CZ 2022 z března t.r. spočítala na 400 miliard korun. Podle komentáře Seznamu Zprávy bude zvýšení regulovaných poplatků s dominancí distribučních činit 28 % až 100 % dle příslušného tarifu a distribučního regionu.
Návrh ERÚ a mediální odezva na ni vyvolala takový rozruch, že premiér Petr Fiala narychlo svolal mimořádnou tiskovou konferenci, na které on, jeho ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a ministr financí Zbyněk Stanjura veřejnost ujišťovali, že navýšení cen bude „jen v řádu jednotek procent“. Zejména šéf resortu odpovědného za energetiku Síkela ve Strakově akademii zaperlil opět zcela amatérsky tvrzením, že „hlavním důvodem navýšení regulovaných částí jsou jednak nárůsty cen na světových trzích oproti minulým obdobím a skutečnost, že stát na sebe letos převzal náklady na regulované ceny“ (zvýraznění textu autorem). Ani jedna část Síkelova tvrzení není pravda: Regulované položky jsou v drtivé většině odrazem domácích českých nákladů a nemají se světovými trhy nic co do činění. Vláda zdaleka nepřevzala na sebe všechny regulované složky ceny elektřiny (viz tabulka struktury cen), pouze distribuci se ztrátami a POZE. Ministr Síkela, jehož zbytnělým egem dle médií nejmajetnějšího člena české vlády by se dalo vydláždit Václavské náměstí, tak navazuje na svůj doklad o odborných znalostech resortu v termínu „závětrné“ elektrárny, který v energetické krizi použil namísto správného pojmu „závěrné elektrárny“, jejichž nejvyšší náklady (obvykle paroplynové elektrárny) pak determinují burzovní cenu elektřiny. Holínky nebo hodinky, Závětrné ostrovy na Kapferdách jsou také příjemným resortem pro bohatou klientelu. Možná tam pan ministr i vyrazí.
Struktura ceny elektřiny:
Regulovaná složka - Distribuce elektřiny, jistič, systémové služby, podpora výkupu z OZE (POZE), činnost operátora trhu, daň z elektřiny (tzv. ekologická)
Neregulované složky - Silová elektřina, fixní měsíční sazba
Na součet všech složek je pak uvalena 21% DPH
Kdyby však zůstal návrh ERÚ v současné podobě, premiér Fiala i ministr Síkela neříkají pravdu, protože možná jen dočasný pokles cen silové elektřiny (kdo ví, co se bude dít s cenami v zimě a na pozadí mezinárodní situace) nemůže kompenzovat odhadovaný růst cen regulované položky v průměru o 70 %, když tato část se na celkové ceně elektřiny pro spotřebitele podílela asi ze 40 %. Jestliže cena nejprodávanějšího tarifu D02d se v silové složce (obchodní část) pohybuje kolem 4,80 Kč/kWh včetně DPH, celková cena elektřiny spolu se zdražením regulovaných položek se bude blížit 10 Kč/kWh. Tedy více než po zastropování v nedávné krizi, kdy silová část ceny elektřiny byla dotována do limitu 6 Kč.
Podle zprávy z tiskové konference vlády se ale kabinet Petra Fialy bude snažit zasáhnout zvláště v případě českých podniků, jež růst distribučních poplatků a zejména POZE, z nichž byly firmy i před krizi částečně osvobozeny, hrozí tvrdě zasáhnout a poškodit jejich konkurenceschopnost. Nyní si poslechněme neuvěřitelnou větu, kterou dokumentoval opět Seznam Zprávy: „Měli jsme jednání se zástupci podnikatelských svazů právě o cenách energií (sic!) i pro energeticky náročné podniky a shodli jsme se na tom, že by návrh měl být upraven tak, aby ceny energií v regulované složce byly ještě nižší než v návrhu ERÚ,“ prohlásil premiér Fiala (zvýraznění textu autor komentáře).
Takže údajně na politice nezávislý ERÚ, který by dle špičkové expertízy měl zohlednit všechny náklady tak, aby byly pokryty náklady zejména na sítě, nemalé technické ztráty, její správu a spolehlivou dodávku s regulovanou ziskovou marží, si může došlápnout vláda a dle svých politických priorit tyto položky „upravit“? Přitom ERÚ zatím jen dorovnává v cenách pro všechny spotřebitele náklady, jež převzal v minulé krizi stát. Vláda by na návrh ERÚ mohla legitimně reagovat pouze tak, že opět některé položky zaplatí deficitní státní rozpočet. Nebo je cílem tyto rostoucí platby odložit na další léta a problém pak dozajista spadne na prsa budoucí vládě podle hesla „Po nás potopa“?
Regulované položky ceny, které ERÚ stanoví každoročně, a proto na rozdíl od silové elektřiny si je zákazníci nemohou zafixovat, ovšem na rozdíl od tvrzení vládních činitelů stále porostou. Je to logickým důsledkem zelené dekarbonizační politiky, jež si ČR v souladu s ideologií Green Deal Evropské unie dobrovolně a podvoleně podepsala a sama sobě předepsala. Stabilní a předvídatelné tuzemské zdroje energie stále dominantně z uhlí (asi 43 % z celoročního mixu) mají postupně nahrazovat přerušované, na povětrnosti a rozmarech počasí závislé solární (FVE) a větrné (VtE) elektrárny. Ve vládou schváleném Klimaticko-energetickém plánu z 18. října se mají už v roce 2030 stabilní elektroenergetické zdroje z uhlí omezit z 9,4 GW (stav 2022) na 3 GW, zato FVE a VtE mají kapacitně vzrůst 5× na 10 GW, respektive 1,5 GW.
Soláry a větrníky sice ušetří v Česku lokálně emise skutečně ušetří (pokud odhlédneme od faktu, jak se emisně tyto technologie třeba v Číně vyrábějí, dopravují a složitě recyklují). Ale s ohledem na nutnost je stále zálohovat stabilními zdroji (jádro, plyn, dosud i uhlí), tak v kombinaci s prudce rostoucími náklady na posílení sítě, její správu a distribuci elektřiny budou znamenat nikoli snížení, ale trvalé zvyšování cen elektřiny. Tohle vláda ČR svým občanům tají. Ostatně vlastně totéž dělá vůdce eurounijní zelené tranzice Německo, když chce dotovat cenu elektřiny (je v podstatě jako česká) pro německý průmysl na konečné částce 1,50 Kč/kWh. Opravdu snová cena pro Česko, že? Čeští politici (snad s výjimkou zatímní podpory jádra) hodně opisují z německé zelené tranzice jménem Energiewende. Němci na ni utratili už kolem 500 miliard eur (12,5 bilionu korun) a další stamiliardy je čekají, když současnou kapacity bezmála 150 GW v solárech a větrnících chtějí do roku 2030 navýšit na 350 GW. Ovšem s přicházejícím podzimem a zimou mají v SRN skoro stejné emise CO2 jako sousední uhelné Polsko, protože nefunkční OZE zachraňují stále uhelné a plynové elektrárny.
Když Němci zjistili, že například změna topení z plynu a topné nafty (75 % z 83 milionů Němců) na preferované tepelné čerpadlo je v jejich průměrném domě přijde na 35 000 eur (860 000 Kč), tak se tímto návrhem letos v dubnu málem rozložila německá vláda SPD, Zelených a liberální FDP. Berlín rychle ustoupil a dal odklad na zrušení starých kotlů na další čtyři roky spolu s dalšími ústupky z programu dekarbonizace. Například ministr hospodářství a ochrany klimatu za Zelené Robert Habeck potvrdil, že uzákonění zásadního zateplení a změny energetického systému každého německého domu přijde v průměru na 200 000 eur (4,9 milionu Kč), čímž dal podstatné části obyvatel na vědomí, že jejich nemovitost je bez těchto investic bezcenná a neprodejná. Proto 79 % Němců podle posledních průzkumů už o výrazu Energiewende nechce ani slyšet. Německá krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), která si kromě odporu proti imigraci stanovila za cíl zcela revidovat Energiewende politiku pod heslem „vládnou nám elity zeleného fašismu“, je v průzkumech pod opoziční CDU/CSU pohodlně už druhou stranou ve voličských preferencích a roste s každými regionálními volbami. Parlamentní volby mají Němci jako Češi v roce 2025.
Němečtí občané jinak velmi ekologicky uvědomělí prostě najednou zjistili, že jejich peněženka na takto politiky urychlované dekarbonizační změny prostě nestačí. Němci přitom mají třikrát větší průměrné příjmy než Češi, kteří ovšem mají totožné, ne-li v nedotovaných cenách elektřiny větší náklady na zelenou tranzici.
