Článek
Vánoce jsou období, na které se většina lidí a především dětí, těší celý rok. Je to doba, kdy se rodiny scházejí u jednoho stolu, sdílejí společné chvíle, které mají své specifické kouzlo právě díky času Vánoc. Toto kouzlo ale netvoří jen tradiční vánoční stromeček, nádherně nazdobené cukroví, kapr nebo bramborový salát. K vánočním svátkům již mnoho let neodmyslitelně patří ty nejhezčí pohádky, o které během všech tří vánočních dnů není nouze na žádném televizním kanále. Popelku, Princeznu se zlatou hvězdou, Anděla Páně, nebo S čerty nejsou žerty, známe všichni prakticky nazpaměť. Méně známé jsou už však veselé historky z natáčení.
Nesmrtelné hlášky jako „Máchale, spadlo ti to, jsi drzý čert, to byla tvoje bota, jaktože neklesá?, nebo jé, já si zlomil šavli“, nejspíš k pohádce S čerty nejsou žerty neomylně přiřadí každý. Ale co stálo za nimi, už ví málokdo.
Máchalová strhla váhu
Tak například, když splašený čert s hodností, tou dobou ještě vraníka, přinesl, na žádost samotného Lucifera, do pekla Máchalovou, bohužel ale Annu, padla jedna z legendárních hlášek, když se Karel Heřmánek divil, proč neklesá. Nebohý Vraník to odnesl degradací na pouhého vlka. Když ale svůj omyl napravil a do pekla přinesl skutečně Máchalovou Dorotu, stalo se něco, co ve scénáři původně vůbec nebylo. Jaroslava Kretschmerová si nedobrovolně stoupla na pekelnou váhu a šla okamžitě rovnou k zemi i s váhou. To v plánu nebylo. To jen nepozorný rekvizitář váhu špatně zajistil a Máchalová místo aby klesala, padla k zemi jako kámen. Karel Heřmánek byl ale herec s velkým „H“ a díky své výjimečné duchapřítomnosti dal vzniknout další hlášce, kterou dnes zná asi každý. „Strhla nám váhu“. Tato legendární scéna je čistě improvizací Karla Heřmánka.
Čert nebo Rusák?
Ondřej Vetchý, v roli čerta, také zdaleka nenaháněl hrůzu jen Dorotě Máchalové a správci ze zámku. Natáčení bylo dlouhé, točilo se venku a příroda časem prostě chtěla své. I takový herec, jakým je Ondřej Vetchý si musel tedy odskočit do lesa. Poblíž se ale nacházela základna s několika ruskými vojáky. A co čert nechtěl, tito vojáci se vydali do lesa tím samým směrem a v tu samou dobu, co Ondřej Vetchý v jeho pekelném kostýmu. Když se navzájem spatřili, rozutekli se na všechny strany. Rusové s hrůzou ve tvářích křičeli „čort“ a Ondřej Vetchý s možná ještě větší hrůzou běžel a křičel, že tam jsou Rusáci. Inu, těžko říci, jestli je lepší spatřit čerta nebo Rusáka.
Jak má vypadat čert?
Režisér Hynek Bočan dlouho přemýšlel, jak by vlastně takoví čerti v pekle měli správně vypadat. Nikdo je nikdy neviděl. A pokud viděl, tak jak víme, co peklo schvátí, nikdy nenavrátí, zřejmě nám to už nikdy neřekne. A tak se obrátil na ty nejpovolanější, na děti. Děti mají úplně jinou představivost než dospělí, a díky tomu peklo pod vedením Karla Heřmánka vypadalo právě tak, jak vypadalo. Syn Hynka Bočana tou dobou učil na základní škole a právě kvůli natáčení dnes už kultovní pohádky zadal všem svým žákům za úkol, aby namalovali čerta. A právě z těchto obrázků při natáčení kostyméři vycházeli. Takže návrh čertů v pohádce S čerty nejsou žerty nemá na triku žádný zasloužilý umělec, nýbrž jedna třída dětí ze základní školy.
Heřmánek i Nárožný se do toho pořádně opřeli
Režisér Hynek Bočan byl naprosto v šoku, když hned na začátku natáčení vběhl na plac Karel Heřmánek a začal vyvádět jako smyslů zbavený. Povídal prý, „Karle tys naprosto zešílel“, ale Karel Heřmánek bez váhání odvětil, že hraje přece čerta! Co čerta, Lucifera. A tím zřejmě pekelnému pánovi vtiskl neopakovatelnou energii, bez které by pohádce prostě něco chybělo. Toho se velmi rychle chytil i Petr Nárožný a podobným zápalem obdaroval i postavu neschopného kaprála. V zápalu dokonce při natáčení Petr Nárožný ulomil dveře originálnímu baroknímu kočáru, který měl štáb jen zapůjčen od soukromého majitele.
Láska mladého mlynáře Petra Máchala a princezny Adélky během natáčení nezůstala pouze na plátně. Vladimír Dlouhý a Monika Stará, která ztvárnila princeznu Adélku na nějaký čas vytvořili pár. Jejich láska však ve svatbu, tak jako v pohádce, nepřerostla. Zůstali však velmi dobrými přáteli až do smrti Vladimíra Dlouhého v roce 2010.
V roce 2021 získal Hynek Bočan Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii. A myslím, že lví podíl na zisku tohoto lva měla i pohádka S čerty nejsou žerty, která asi už navždy zůstane jedním z pilířů vánočního pohádkového menu.
Zdroje: