Článek
Řetězec Lidl již tradičně před Vánoci umocňuje českou předvánoční nákupní horečku neodolatelnou superakcí, kdy nabízí přímo zdrcující slevy na nepřeberné množství prvotřídních výrobků. Podobně vzrušující jako nabídka slev je ale také hra, která na lovce slev čeká, ještě než zahájí svůj lov. Je to mezi zákazníky nepříliš populární košíková, která má jednoduchý cíl. Ukořistit košík, protože bez něj nás nikdo dovnitř nepustí. Jenomže košíků je velmi omezené množství, a je to tak proto, aby uvnitř prodejny nedošlo k fatálnímu dopravnímu košíkovému kolapsu. Kdo nemá košík, není vpuštěn do slevového ráje. Lidé proto neváhají v mrazivém prosincovém počasí tvořit i několikasetmetrové fronty, na jejichž konci, u vchodu do haly, na ně čeká vytoužená další fronta o podobné délce, která už ale skutečně vede k vytouženému cíli. Ano, správně, vede ke košíku. V tuto chvíli se člověk oficiálně stává účastníkem honu. Může vyrazit a prozkoumat veškeré zlevněné zboží a napěchovat košík jako při tetrisu až po vrch. A hurá do fronty. Tentokrát u pokladny.
Skvělá reklama
Lidl to dělá opravdu mazaně. Nevím sice jaký je ekonomický výsledek jejich současné megaakce, ale i kdyby zisky za těchto pár dnů vyšly záporné, ničemu to nevadí. Dostali se na titulní stránky většiny sdělovacích prostředků, a to je reklama k nezaplacení, kterou pořídili vzhledem k jejímu rozsahu za hubičku. Docela jinak jsou na tom ale lidé, kteří se této reality show zúčastnili jako zákazníci. Slovo sleva má v české kotlině zvláštní význam. Na české spotřebitele funguje jako rudá na býka a lidé udělají vše, jen aby slevu získali a pak se mohli v kyberprostoru pochlubit, jak výhodně nakoupili a sklidili za to hromadu vztyčených palců.
Kolik jsme tedy ušetřili?
Ale když se opravdu podíváme, co běžný člověk při takové akci nakoupí a kolik za to utratí peněz, tak pokud se racionálně zamyslíme, nutně nám musí dojít, že jediné, co vyhrál, je košíková před Lidlem. Bohužel , kdyby prohrál, kolikrát by na tom byl lépe. Sice bez košíku, ale lépe. S vidinou ušetřeného balíku peněz lidé naberou plný, tvrdě vybojovaný, košík věcí, zaplatí za něj akční super cenu a naplněni štěstím z úspěšného lovu slev si domů odvážejí plný kufr věcí, které obvykle nikdy nebudou potřebovat.
Někdy se akce vyplatí, jindy moc ne. Ale vyplatit se může jen tehdy, když o ní zákazník přemýšlí
Druhou možností je, že člověk má opravdu pečlivě připravený seznam. Jenomže ke vstupu do prodejny nás neopravňuje seznam, nýbrž košík. Mrazivá fronta venku i ta nemrazivá uvnitř nás ale čeká se seznamem úplně stejně, jako bez něj. Ty stejné dlouhé hodiny promarníme stáním na parkovišti před vstupní bránou. Ano, potom něco ušetříme. Nenakoupíme zbytečnosti, ale jen to, co koupit opravdu chceme nebo potřebujeme a pár stovek skutečně ušetříme. Jenomže každá mince má dvě strany, a druhá strana této mince nám nabízí i druhý pohled. Opravdu se nám vyplatilo hodiny prostát ve frontě v zimě? Nebylo lepší si raději vzít v práci směnu navíc a za získané peníze si zboží koupit za běžnou cenu? Nebyli bychom na tom úplně stejně, jen bychom nebyli zmrzlí a nachlazení z čekání ve frontě před Lidlem?
Akce nebo sleva jsou úplně normální slova jako každé jiné české slovo, jen se v našich končinách těší až přehnané popularitě. Lidé mají pocit, že to, co je v akci musí mít, protože je to přece za skvělou cenu a vůbec jim nedochází, že u věcí, které jim jsou k ničemu jim nepomůže, ani kdyby byly zadarmo. Vždy je lepší se prvně zamyslet, jestli se nám sleva opravdu vyplatí, nebo ostatní okolnosti z dané slevy dělají slevu, která už zas tak výhodná není. Netvrdím, že se lidlovská akce nikomu nevyplatila, ale v globále je jediným vítězem celé show právě řetězec.
Zdroje:
