Článek
Návyková, neboli habituální, zácpa je civilizační onemocnění, které vzniká útlumem defekačního reflexu. Proč tomu tak je a kdy nastává? Obecně se uvádí jako hlavní příčina ztráty tohoto reflexu nedostatek tekutin, nedostatek vlákniny a málo pohybu. Habituální zácpa je stav, vyznačující se dlouhodobými potížemi s vyprazdňováním. Stále častěji se s ní setkáváme nejen u dospělých, ale i u dětí. Nekonečně vleklé potíže s vyprazdňováním mohou mít a často mají vliv na fyzické i psychické zdraví.
O zácpě mluvíme v momentě, kdy je stolice tuhá a méně častá než třikrát týdně. Velmi často je provázena bolestí břicha a pocitem neúplného vyprázdnění. Dítě přestává tzv. prospívat, méně jí a začnou se měnit i jeho nálady. Pokud se problém se zácpou vleče dlouhou dobu, přináší s sebou jistá zdravotní rizika. Velmi často vede k hemoroidům, k trhlinkám v konečníku, k bolestivému nahromadění ztvrdlé stolice v konečníku a v krajním případě i k enkopréze. Enkopréza je samovolný únik stolice. Střevo je již v této fázi tak zničené, že si ho můžeme představit jako svlečenou silonku. Střevo je volné, vytahané a nefunkční. Svěrač už nefunguje tak, jak má a dochází k samovolnému úniku stolice jakýmsi obtékáním nahromaděné ztvrdlé stolice, tzv. skybaly ve střevě. Tyto komplikace samozřejmě způsobují bolest, znepříjemňují každodenní život nejen dítěti, ale celé rodině.
Dlouhodobě se táhnoucí problémy se zácpou mají nejen fyzické, ale také závažné psychické dopady. Děti trpící zácpou se často stydí za své potíže, bojí se bolesti při vyprazdňování a izolují se od vrstevníků. To může vést k nízkému sebevědomí, úzkostem, depresi a problémům ve škole. Zácpa ovlivňuje i sociální interakce dítěte a značně omezuje jeho účast na volnočasových aktivitách.
Neschopnost ovládat vyprazdňování může dítě uvrhnout do hluboké deprese
Dopady zácpy se však neomezují jen na dítě samotné, ale dotýkají se celé rodiny. Rodiče dětí s habituální zácpou prožívají stres a obavy o zdraví svého dítěte. Často tráví celé hodiny přesvědčováním dítěte, aby šlo na toaletu a musí se vyrovnávat s „nehodami“ a následným úklidem, praním a mytím. Zácpa tak omezuje i rodinné aktivity, výlety a volný čas. Léčba zácpy může být velmi dlouhá a nákladná, což zatěžuje i rodinný rozpočet. Rozhodně nepomáhají sliby, výhružky, křik, nadávky a posměch nebo výsměch. Rodiče se mohou cítit bezmocní a frustrovaní, pokud se stav dítěte nezlepšuje. Pocity bezmoci umocňují často i lékaři, kdy se zdráhají diagnostikovat habituální zácpu jako velmi vážnou nemoc. Rodiče s dětmi často musí absolvovat nepříjemné dotazy a udělají si po doktorech dlouhé kolečko napříč všemi odděleními. Od praktického lékaře, přes gastroenterologa, proktologa, nutričního poradce až po psychiatra.
Včasná diagnostika a léčba habituální zácpy u dětí je však klíčová. Je důležité všímat si příznaků zácpy a neodkládat návštěvu lékaře. Léčba obvykle zahrnuje úpravu stravy s důrazem na dostatek vlákniny a tekutin, pravidelný pohyb a v některých případech i užívání projímadel. Hlavně v případě, kdy je již ve střevě skybala, je nutné sáhnout po projímadlech a zbavit se tohoto „špuntu“. Dále pomohou režimová opatření jako chození na záchod ve stejnou dobu a změna jídelníčku.
Nedílnou součástí léčby je i psychická podpora dítěte a rodiny. Psycholog může pomoci dítěti zvládat stres, úzkost a strach z bolesti. Rodičům může poskytnout rady a podporu při zvládání náročných situací. Jednoznačně se jedná o rozsáhlý problém, který není radno brát na lehkou váhu a mělo by se o něm všeobecně více vědět.
Zdroje:
