Článek
Lékaři bez hranic jsou mezinárodní organizace, která od roku 1971 velkou měrou podporuje zdravotní složky v takových oblastech světa, kde jejich kapacity nestačí. Jde zejména o situace, vzniklé po přírodních katastrofách, jako důsledek nejrůznějších ozbrojených konfliktů nebo epidemií. Lékaři bez hranic sice vznikli ve Francii, ale nespadají pod žádný stát a nejsou ani žádným státem financováni. Drtivá většina rozpočtu plyne ze soukromých příspěvků od různých dárců. Základní vizí a filozofií této, Nobelovou cenou za mír oceněné, lékařské organizace je neutralita. Lékaři bez hranic v postižených oblastech bez váhání a hlavně bez rozdílu pomáhají na obou, nebo i na všech stranách barikády. Je jedno, jestli je pacient příslušník toho, či onoho tábora, a dokonce je také jedno, i kdyby to byl třeba terorista. Jeho činy a tresty za jeho činy bude řešit někdo jiný a jinde hned po tom, co mu bude zachráněn jeho život.
Pomoc bez rozdílu
Jejich neutralita jim zajišťuje snazší přístupnost i tam, kam jiné organizace nesmějí. I tak ale jejich mise nemají s bezpečím nic společného. Do prostorů, kde operují Lékaři bez hranic, nesmí vstoupit žádný člověk v žádné uniformě, a už vůbec ne se zbraní. Rozdíly v uniformách by mohly podněcovat vzájemnou nevraživost a nebyly by v souladu s neutralitou Lékařů bez hranic. Proto také „Lékaři bez hranic“, jejich působnost nic jako hranice nezná, a je jim jedno, jakou uniformu na sobě měl zraněný pacient, v nemocnici přece nemá žádnou. Je pacient jako pacient. Bez rozdílu.
Rozdíl tu bohužel je
Nějaké rozdíly tu bohužel přecejen jsou. Ale ani zdaleka se netýkají příslušnosti nebo přesvědčení zraněného. Týkají se výhradně jeho zdravotního stavu. Místa, kde bývají Lékaři bez hranic zapotřebí, jsou většinou místa silně postižená nějakou katastrofou, nebo válkou, a tudíž je dostupnost veškerého materiálu, léků a všech zásob dosti omezená. A podle toho se musejí lékaři a sestry v terénu rozhodovat. Na své verdikty mají jen omezený čas, a to i přesto, že se jedná o rozhodnutí znamenající pro pacienty tenkou hranici mezi životem a smrtí. Lidé v těchto místech znají cenu lidského života, která je nižší, než cena dvou lidských životů. Tato jednoduchá a nelítostná rovnice je základním vzorcem pro to, komu pomoc poskytnout, a komu ne. Ač by jistě udělali cokoli proto, aby pomohli všem, mnohokrát to prostě nejde.
Triáž, metoda, kterou jsou pacienti rozdělováni
Triáž je metoda často používaná k roztřídění pacientů do skupin podle závažnosti jejich zranění a podle toho, jakou mají vůbec naději na přežití. Ano, zní to velmi krutě, ale pokud lékař ví, že kapacita na ošetření všech zraněných prostě aktuálně není k dispozici, nemá na výběr a rozsudky smrti chtě nechtě vynášet musí, aby zachraňoval životy. Prostě musí poskytnout dříve péči tomu pacientovi, u nějž je to zrovna efektivnější a bohužel nechat napospas toho, který má na přežití jen mizivou šanci.
Flaka Siqeca je lékařka a členka organizace Lékaři bez hranic
V danou chvíli se nedá nic jiného dělat. Lékaři stojí vždy před tou samou volbou. Zachráním jeden život, nebo dva? Dva jsou vždy více než jeden, a rozhodnutí, ač je strašlivé, je jednoznačné. Pacientům s minimální nadějí na přežití je při naplněné kapacitě, například operačních sálů, samozřejmě poskytována alespoň paliativní péče, vedoucí k utlumení bolesti. Tedy minimálně v případech, kdy takové léky nescházejí, což bohužel není výjimkou. Smutným příkladem je v dnešních dnech například pásmo Gazy. I když lékaři, sestry a všichni ostatní dělají, co mohou, nestačí to. Nestačí to k tomu, aby se každému dostalo pomoci, kterou tolik potřebuje.
Význam Lékařů bez hranic má obrovský přesah za obzor medicínské pomoci. Jejich snahou je mimo přímé záchrany lidských životů v těch nejnehostinnějších koutech světa také informovat. Informovat svět bez obalu a ukazovat, že ne všude je tak dobře jako u nás doma. Odhodlání a nasazení těchto lidí, a nejsou to zdaleka jen lékaři, ale i další zdravotnický i nezdravotnický personál, je obdivuhodné. Je velmi inspirativní sledovat, že stále existují lidé, kterým není lhostejné, co se děje za naším prahem, nebo i daleko dále.
Zdroje:
