Článek
Evropa a Evropská unie se sice snaží prezentovat jednotným dojmem, ale ekonomické rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou veliké. Jsou země jako Švýcarsko, Lucembursko nebo Norsko, kde si zaměstnanci přijdou v průměru klidně i na 100-150 tisíc korun v přepočtu. O takových mzdách si země jako je Česko mohou nechat jen zdát. Češi v roce 2023 v průměru pobírali okolo 43 tisíc korun za měsíc. Důvodů proč české mzdy oproti těm norským nebo švýcarským působí spíše komickým dojmem je vícero a za spoustu z nich si mohou Češi jen a jen sami.
Česko je průmyslová země plná subdodavatelů
Země s nejvyššími průměrnými mzdami mají několik společných rysů. Jejich ekonomiky se zaměřují na specializovaná odvětví, jako je bankovnictví, farmaceutický průmysl, informační technologie a další. Všechny tyto obory mají jednoho společného jmenovatele, a sice vysokou přidanou hodnotou. V takových zemích je navíc prokazatelně vyšší produktivita práce oproti Česku. Neváhají investovat do nejnovějších technologií a inovací. Díky silnému ekonomickému zázemí tyto země nemají nouzi o přísun zahraničního kapitálu.
Česko se chová naprosto odlišně. Struktura české ekonomiky předurčuje Čechy k tomu, že si o vysokých mzdách mohou zatím tak akorát povídat v hospodě u piva. Česko je průmyslová země, nabízející výrobu automobilů, strojírenství a montážní průmysl. Tato odvětví dávají poměrně slušnou jistotu zaměstnání, ale za mzdy, na které jsme zvyklí. Je to proto, že tato odvětví generují jen malou přidanou hodnotu a čelí velké konkurenci. Proto není možné nijak razantně mzdy nikomu zvyšovat. Dalším problémem je, že české firmy místo, aby samy světu dodávaly špičkové výrobky, tak fungují jen jako články subdodavatelských řetězů zahraničních firem. Z celkových zisků tedy posbírají jen drobky a hlavní výnosy končí mimo Česko. Takže Češi opět oproti svým zahraničním kolegům ostrouhají.
Sama levná česká pracovní síla vlastně kruh uzavírá. České firmy s velkou oblibou sázejí na to, že v Česku seženou pracovníky za velmi přijatelné peníze, a vlastně vůbec nic je nenutí, aby inovovaly své provozy. Aby investovaly do automatizace, nebo robotizace výroby. České firmy zkrátka vytvářejí spíše produkty levné, než kvalitní oproti západní konkurenci. Samozřejmě to neplatí o všech, ale výjimky bohužel ekonomiku země nevytrhnou.
Vzdělání
Říká se, že české školství je skvělé. Ano, má skvělou tradici, ale tradice není to, co lidé do života potřebují. Děti by se více měly učit právě to, co je baví a v čem mají naději vyniknout, než úporně makat na něčem, co nenávidí jen proto, že je to v osnovách. Dětem bychom měli vštěpovat sebevědomí a odvahu, a ne je nutit učiteli podlézat. Všechno má své meze samozřejmě, ale určitě by bylo lepší, kdyby školy produkovaly lidi, kteří opravdu modernímu světu mají co nabídnout a nebudou se bát si za to říci o adekvátní ohodnocení. Ale to prvně musejí vytvořit onu přidanou hodnotu. A když v nadějném nadšenci do počítačů škola jeho zájem zabije memorováním celoživotního díla Karla Havlíčka Borovského a Aloise Jiráska, tak se potom nemůžeme divit, že na západní Evropu jen vytřeštěně koukáme.
Postoj k práci
Určitě jsme ušli od revoluce velký kus cesty, ale pomyslný cíl je nám stále na hony vzdálen. Spousta lidí si stále neuvědomuje, že pokud chce dostat určité peníze, prvně jich musí mnohem více svojí prací vydělat. Vytvořit takzvanou přidanou hodnotu své práce. Máme sice osmihodinovou pracovní dobu, ale ruku na srdce, kdo z Čechů v práci opravdu celých 8 hodin pracuje? Ano, určitě se takoví najdou, ale opět to na statistiku bude mít jen pramalý vliv. Tvrdší a kvalitněji odvedená práce zpravidla znamená vyšší zisk pro firmu. A čím vyšší zisky firma má, tím lépe může své zaměstnance ohodnocovat. A pokud to neudělá, zřejmě o ně přijde a to určitě nechce.
Lidé prvně musí odvést opravdu kvalitní práci. A hned potom si se vztyčenou hlavou říci o adekvátní ohodnocení
Jsou to spojené nádoby, jen to zatím příliš mnoha lidem nedochází. Až příliš Čechů pořád má sklony k tomu, svoji práci nějak ošidit. Hlavně ať je to hotové a hlavně ať se nepřijde na to, že jsem to byl já. To je ale úplně špatně. Lidé práci nemají šidit, a pokud mají pocit, že je zaměstnavatel nedostatečně ohodnocuje, tak mají odejít. Pokud skutečně pracovali dobře, nemohou zaměstnavatele víc potrestat. Ztráta dobrého zaměstnance je pro firmu prohra.
České podniky by mohly do budoucna mít více odvahy, ale je potřeba stavět na odbornější a svědomitěji odvedené práci. Že bychom se mzdově během několika málo let srovnali s Německem, jak uváděl český premiér, je asi utopie. Ale minimálně naše děti by toho dosáhnout mohly. Jen ne samy. Už jsme začali, ušli jsme od roku 1989 obrovský kus cesty. Důležité je se teď nezastavit a hlavně vědět, kde nás tlačí bota.
Zdroje:
