Článek
Ladovské Vánoce, všude spousta sněhu a po kopcích jen vyjeté koleje, které tu po sobě zanechaly sáňkující děti. Odpoledním soumrakem se k zemi pomalu snášejí další a další vločky sněhu. Děti uklízejí sáňky a popohánějí maminky s přípravou štědrovečerní večeře, čekajíce na vrchol celého roku, který přijde hned po kaprovi. Tuto představu o dokonalých Vánocích s Josefem Ladou naprosto sdílím. Josef Lada s takovými Vánoci prostě počítal, těšil se na ně a ony většinou skutečně přišly. Jenomže dnes nám naše představy o dokonalých Vánocích sebere už čtrnáct dnů před nimi poměrně podrobná předpověď počasí. Taková předpověď dokáže v mžiku zvednout hladinu adrenalinu, když čteme, že konec prosince bude opět teplotně nadprůměrný a se srážkami. Znamená to jedno jediné. Tradiční Vánoce přesně tak, jak je známe. Hezky na blátě. Ale je to opravdu jen obraz posledních let, nebo tomu přesně takto je v našich končinách už po staletí?
Vánoce, tak jak by je maloval pan Lada, už tu nebyly pořádně dlouho. Samozřejmě mám na mysli nižší polohy, ne Sněžku. V českých městech si Vánoce plné sněhu lidé neužili mnoho let. Například v Praze a okolí byl na Štědrý den sníh naposledy v roce 2010. Ano, je tomu už 14 let, co Pražané viděli na Vánoce sníh. O malinko lépe na tom jsou lidé v Brně, nebo v Ostravě, kde naposledy Vánoce zdobila sněhová pokrývky v roce 2016 a 2011. Přičemž to vždy bylo jen ubohých několik centimetrů. Pořádné ladovské Vánoce byly například v Brně v roce 2002, kdy Brňané mohli klidně na ulicích stavět vánoční sněhuláky, protože měli k dispozici celých 16 cm sněhu.
Opravdu jsou Vánoce na blátě pouze dnešním trendem?
Lidé sice nadávají a tváří se otráveně, když jim předpověď počasí rok co rok sebere naděje na bílé Vánoce, ale pravda je taková, že zasněžený Štědrý den byl vzácností od nepaměti. Představa bílých Vánoc a toho, že takové dříve vždycky bývaly, pramení pouze z toho, že máme tendenci si idealizovat dřívější dobu a také zbožňujeme Ladovy obrázky. Ano obrázky Josefa Lady jsou skutečně českým klenotem a všichni jsme se do „ladovských Vánoc“ zamilovali. Působí opravdu nádherně, ale v nižších polohách tomu tak nikdy nebylo. Tedy, jednu dobu vlastně ano. Podle Dagmar Honsové konec 19. století a začátek 20. opravdu byl na sníh až výjimečně bohatý a Josef Lada tedy měl prakticky zimu co zimu z čeho čerpat inspiraci k jeho zasněženým obrázkům.
Sníh je nádherný a s Vánoci jej pevně spojil Josef Lada, ale historie hovoří jinak
Lada skutečně byl zvyklý na zasněžené Vánoce, a proto je také maloval. Ale nejednalo se o stálý jev, nýbrž o dlouhodobější výkyv. A když spojíme opravdovou nádheru zasněžené vesnice, adventu a bravurního umění Josefa Lady, výsledkem ani nemůže být nic jiného, než dílo, které budou všichni milovat. Zasněžené Vánoce tedy byly zbožným přáním i našich rodičů a prarodičů, které se čas od času prostě vyplnilo a vzpomínky na bílé Vánoce vytěsnily vzpomínky na ty blátivé, a proto máme pocit, že naši dědové každý rok na Štědrý den stavěli sněhuláky před domem. Ale je to jen pocit, ani oni si v nižších polohách příliš mnoho bílých Vánoc neužili. Bílé Vánoce byly vzácné již v dobách Karla IV.
Buďme tedy rádi, že výjimečná sněhová nadílka k nám dorazila právě v době, kdy zde žil mistr Josef Lada, protože tak jako on, by tu nádheru zachytil málokdo. Nebýt Josefa Lady, tak dnes vlastně pořádně ani nevíme, jak takové bílé Vánoce vlastně vypadají. Díky Ladovi, i kdyby letos 24. prosince venku bylo po kolena bahna, budou Ladovské Vánoce stále v našich představách jako živé, bahno nebahno. Důležité je, že se všichni sejdeme u stromečku, nikomu nezaskočí v krku kapří kost a užijeme si Vánoce úplně stejně, jako jsme si užili ty loňské a všechny předtím.
Zdroje:
