Článek
Krokodýl mořský a velký bílý žralok jsou bez pochyby tvorové, kteří nutně musí budit respekt v každé lidské bytosti. Síla obou predátorů je s tou lidskou naprosto nesrovnatelná a člověk by se mohl snadno stát jejich kořistí. Nad schopnostmi lovu těchto zvířat lidé žasnou celé věky a málokdo by toužil po setkání tváří v tvář. Co kdyby se ale tito dva titáni spolu potkali a existovaly by okolnosti, které by je přiměly k vzájemné konfrontaci? Kdo by hypoteticky měl navrch a proč? Zkusme si tuto tuto extrémně vzácnou situaci teoreticky rozebrat.
Mořský krokodýl je největším plazem na světě a vyskytuje se nejčastěji v deltách řek. Nezřídkakdy se ale vydává na mnohakilometrové plavby na moře. Dorůstá délky až sedmi metrů a váhy přes tunu. Jeho zuby jsou jako dýky a čelisti nelítostně sevřou kořist s drtivou silou. Jeho pověstná „smrtící vývrtka“ dokáže roztrhat i velká zvířata na kusy. Velký bílý žralok je, i díky Spielbergovým Čelistem, postrachem světových oceánů. Tento fascinující predátor dosahuje délky až šesti metrů a váhy přes dvě tuny. Jeho hydrodynamické tělo, plná tlama ostrých pilovitých zubů a neuvěřitelná rychlost z něj dělají dokonalého lovce a vládce oceánu.
V hypotetickém souboji by výsledek závisel na mnoha faktorech. Prostředí hraje klíčovou roli. V mělké vodě, kde se krokodýl může opřít o dno, může také naplno využít sílu svých čelistí. Tady by krokodýla jeho smrtící vývrtka zřejmě stavěla do role favorita. Žralok by naopak neměl možnost využít své obratnosti ve vodě a zřejmě by proti mořskému krokodýlovi mnoho šancí neměl. Ale beznadějné by to samozřejmě také nebylo, štěstěna totiž dokáže vkročit do života i tehdy, kdy to nejméně čekáme, a třeba by se postavila na stranu žraloka. V hluboké vodě by se karta naprosto obrátila. Žralok by využil svou rychlost a obratnost a zřejmě by výrazně pomalejšímu krokodýlovi smrtící útok neumožnil. Krokodýl by byl v nevýhodě, jeho mohutné tělo by se stalo překážkou a žralok by mohl snadno zaútočit na jeho nejzranitelnější části, zejména na spodní partie jeho těla.
Žralok by zase teoreticky dominoval v hlubších vodách
Neméně důležitým dílkem skládačky je lovecká strategie, kterou každý z těchto vrcholových predátorů ovládá. Krokodýl je mistr zálohy. Číhá pod hladinou, nehybný a trpělivý. Až se kořist přiblíží na dosah, je s ní ámen. Kdežto žralok je aktivní lovec, spoléhá na rychlost a smysly. V souboji by tedy krokodýl pravděpodobně zaujal obrannou pozici a čekal na chybu žraloka. Žralok by se snažil využít svou rychlost a pohyblivost a krokodýla utahat a najít skulinu v jeho obraně.
Významnou roli by ale zřejmě hrálo i mnoho dalších skutečností jako je věk, velikost, zkušenosti a zdravotní stav obou zvířat. Starý a zkušený krokodýl, zocelený mnoha boji, by byl nebezpečnějším soupeřem než mladý a nezkušený jedinec. Stejně tak hladový a agresivní žralok by představoval větší hrozbu než sytý a klidný jedinec.
Krokodýli a žraloci jsou vrcholoví predátoři a v přírodě se obvykle vzájemně raději vyhýbají. Krokodýli preferují sladkovodní prostředí a prostředí na pomezí slané a sladké vody, zatímco žraloci žijí v oceánech. K setkání dochází tedy jen zřídka, například v ústích řek nebo v pobřežních lagunách, kde se jejich teritoria překrývají. Když už se potkají, obvykle vzájemný souboj není v zájmu ani jednoho ze zvířat, snaží se tedy konfliktu vyhnout a raději se stáhnou, než aby riskovali zranění, které by mohlo ohrozit jejich další existenci.
Jsou však známy případy, kdy k soubojům mezi krokodýly a žraloky skutečně došlo. V Austrálii byl pozorován mořský krokodýl, přezdívaný Brutus, jak loví a požírá žraloky. Jindy zase byli nalezeni mrtví krokodýli se stopami po žraločích zubech. Není to sice na denním pořádku, ale rozhodně střety mezi žraloky a krokodýli nelze vyloučit.
Čistě hypoteticky, kdyby k takovému souboji ve volné přírodě došlo, jednalo by se o střet dvou vládců svých teritorií, kteří nejsou zvyklí prohrávat a kde by vítěznou kombinací byl koktejl síly, rychlosti, strategie, prostředí a štěstí. Kurz na vítěze našeho hypotetického souboje tedy těžko stanovovat, ale můžeme si být jisti, že by se jednalo o nervydrásající představení, které by nám připomnělo sílu a divokost přírody. V každém případě ale bude lepší, když se tito dva majestátní dravci nikdy neutkají, neboť každý z nich by nepochybně přírodě chyběl do její dokonalé skládanky.
Zdroje:
