Článek
Všude samé cukroví a klid nikde
Sotva skončí dušičky, sociální sítě zaplaví první fotky s hashtagem #cukroví. Linecké naskládané do plechovek, perníčky s dokonalou polevou, koledy v pozadí. Všichni se tváří, že pečení je zenová terapie a že bez třinácti druhů cukroví nejsou Vánoce úplné.
Jenže moje realita vypadá jinak: chaos, mouka i na kočce, těsto, které se mění v lepidlo, a já, co po dvou hodinách přemýšlím, jestli má cenu pokračovat. Takže letos ne. Letos nepeču. Maximálně rohlíčky. A i ty možná z obchodu.
Konec iluzí o dokonalé hospodyňce
Kdysi jsem si myslela, že žena, která nepeče, je tak trochu líná nebo „moderní“ v tom špatném slova smyslu. Jenže ono to není lenost – je to zdravý rozum. Vážně není nutné obětovat víkend a nervy jen proto, aby na stole stály plechy cukroví, které stejně zmizí ještě před Štědrým dnem.
Babička možná pekla dvanáct druhů, ale taky neměla Zoom meetingy, e-maily, kroužky dětí a hlavu plnou povinností. Doba se změnila – a možná je na čase změnit i naše očekávání.
Když klid voní víc než vanilka
Vánoce nejsou o tom, kolik druhů cukroví zvládneme. Jsou o tom, kolik máme klidu v duši. A klidně si ho dopřeju s kupovaným rohlíčkem, horkým čajem a nohama nahoře. Nikdo se mě nebude ptát, jestli jsem to pekla sama – ale všichni poznají, že jsem konečně v pohodě.
Takže letos žádné linecké závody. Jen pár rohlíčků, trochu vůně skořice a hlavně – žádný stres. Protože Vánoce mají být svátky klidu, ne zkouškou trpělivosti. 🎄
