Článek
Jsem otec, který má dítě ve své péči a shodou okolností jsem se dostal na úřad práce. Žiju v oblasti, kde se ve fabrikách dělají 12 a obchody mají prodavaček a prodavačů dost.
Samozřejmě jsem se setkal s názory, že za to můžou Ukrajinci, protože jsou privilegovaný. Ukrajinci jsou u nás něco jako Češi v Německu a dál na západ. Levná pracovní síla a firmy toho využívají.
Ale jelikož já hledám práci jen na ranní nebo zkrácený úvazek, tak mě v místní lokalitě do fabriky nevezmou. Je to logický. Tak se dostanu k obchodům, typu Penny, Kaufland a další.
Jo, dostal jsem odpověď, vybrali jsme jiného zájemce, a když jsem se ptal známý, tak řekla: „Jo, někdo tady na pohovoru byl, ale od té doby jsme je neviděli.“ Takže nikoho nepřijali, natož někoho z Ukrajiny.
Všeho všudy jsem v místních obchodech napočítal maximálně deset Ukrajinek a z toho většina už tam dělali před pěti a více lety a ty, co tam jsou nejnovější, tak to budou třeba dva roky, co je tam vídám.
Samozřejmě je špatná doba a firmy si vybírají a blíží se doba, kdy bude hůř, když vezmeme v potaz, co se děje v Americe.
Ale jaká je pravda? Ukrajinci lidem v Čechách neberou práci, jelikož spousta Čechů, nebudu říkat, že všichni, mají nos nahoru a některé práce prostě dělat nechtějí, a tak je dělají jiné národnosti z východu. Jim nevadí, že si vydělají necelých 20 čistého, zaplatí si ubytovnu, nakoupí nějaký jídlo a levný pivo a žijou si tu.
Samozřejmě i mezi Ukrajinci se najdou lidé, co dělají bordel, ale když si vzpomenu na své mládí, tak spousta z nás nebylo jiných. Média se na něj zaměřují, právě proto, že to vyvolává emoce.
Ale podle údajů Ukrajinci dělají méně trestné činnosti než třeba Slováci a další zahraniční pracovníci.
Další, co mě vysloveně irituje a už na to nijak nereaguju, jsou věta typu: „Moje známá povídala, že tohle a tamto. Tamta dělá tohle a mají zakázáno mluvit o tomhle a o tamtom, jinak přijde o práci. A že vláda odsouhlasila tohle a tohle a nesmí se o tom mluvit.“
Jedná se o úředníky ve státní správě a sorry jako, ale pokud by vláda něco schválila, nebyli by toho plný zprávy od Okamury, Babiše, Konečné a dalších, kteří se chtějí přiživit na válce a jediné co dělají, je, že nahrávají Rusko.
I když u Babiše člověk nikdy neví, na jednu stranu říká, že Ukrajince podporuje a na druhou stranu jeho strana dělá pravý opak.
Chápu, že někteří lidé mají problémy sehnat práci, ale ti, co nemají závazky vůči rodině můžou jít do jiné oblasti.
Už jsem taky přemýšlel, že bych se přesunul do Prahy, nebo tam do nějaké oblasti, ale zase dítě tu má své kamarády a má tu svoje koníčky. Navíc práce stále je a někdy to trvá déle, než se ozvou.
Ale Ukrajinci opravdu nemůžou za to, že čeští lidé se mají špatně. Hlavně se vůbec nemají špatně. Jenom uvěřili lidem, kteří se živí strachem a umí v tom chodit. Člověk je emociální tvor a pak se to snaží hodit do logiky.
Spousta Ukrajinců a Ukrajinek sem utekla před válkou a jsou vděční, že tu mohou být, sám jich pár takových znám a mají tu možnosti pracovat, podnikat, učit se podnikání. Existují tu programy, které ukrajinským dětem pomáhají.
Na druhou stranu tu máme lidi, kteří jsou zhnusení životem a hledají někoho, na koho to můžou hodit, nechápou, že oni jsou strůjcem svého štěstí, a učí děti nenávisti vůči jiným národům, jiným sociálním skupinám apod.
Nenávist, závist a zášť nikdy nikomu nepomohla. Cesta ke štěstí je empatie, láska a porozumění vedou k míru. Tohle by si měli lidé měli uvědomit. Čím více si budeme pomáhat navzájem, tím líp se nám tu bude žít.
Žijeme v době, kdy máme svobodu mluvit, svobodu cestovat, můžeme podnikat, můžeme se setkávat s úspěšnými lidmi. Možností je hodně a je blbost všechno házet na Ukrajinu.
Všichni si šáhněme do svědomí, zda chceme žít se závistí nebo láskou v srdci.
