Článek
Zazněla snaha akci zpochybnit, relativizovat její význam nebo ji označit za uměle vytvořenou. Jindřich Rajchl přišel s variantou placeného ukrajinského komparzu. Právě v tom je ale patrný mechanismus, kterým si tato část politického spektra dlouhodobě podkopává vlastní důvěryhodnost.
Popírat rozsah akce, kterou na vlastní oči viděly desítky tisíc účastníků a kterou zdokumentovala řada médií i nezávislých fotografů, je riskantní strategie. Čím více lidí má přímou zkušenost, tím obtížněji lze realitu přepsat alternativním výkladem. Každý účastník je zároveň nositelem osobního svědectví, které může přenést na další - své příbuzné, přátele, kolegy – a právě osobní zkušenost bývá vůči dezinformačním narativům nejodolnější.
Označit účastníky za placený komparz bez předložení důkazů znamená nejen zpochybnit samotnou akci, ale i přímo urazit konkrétní lidi, kteří přišli dobrovolně a na vlastní náklady. Takové tvrzení nepůsobí jako legitimní politická kritika, ale jako pokus delegitimizovat občanskou aktivitu jako takovou. Výsledkem pak může být pravý opak zamýšleného efektu – místo oslabení protivníka dochází k jeho mobilizaci. Zesiluje chuť tam příště přijít znova a ve větším počtu.
Demonstrace přitom nebyla o zpochybňování voleb ani o odmítání demokratických pravidel. Hlavním motivem byla výzva ke slušnosti v politice, k respektu k institucím a k odpovědné komunikaci veřejných představitelů - s lidem i novináři. To je požadavek, který v demokratické společnosti lze jen těžko označit za manipulaci či organizovaný podvod jen proto, že se s ním někdo neztotožňuje.
Když politická reprezentace nebo její podporovatelé reagují na masovou občanskou akci zlehčováním, konspiračními tvrzeními či obviňováním bez důkazů, vysílají tím signál o vlastní nejistotě. To by měl právník Rajchl vědět. Dlouhodobě tak oslabují vlastní kredibilitu. Každé přehnané či nepodložené tvrzení zvyšuje nedůvěru i u těch, kteří by jinak byli ochotni naslouchat.
Právě v tom spočívá ona střelba do vlastních nohou: čím radikálnější a méně podložená jsou tvrzení, tím více se vzdalují realitě, kterou mohou lidé sami ověřit. A v okamžiku, kdy narativ naráží na masovou osobní zkušenost, začíná se hroutit pod vlastní vahou.
