Článek
Mám na zdi v obýváku velkou tabuli se seznamy. První sloupec jsou herci a herečky. Vypsal jsem je poctivě všechny. Ve druhém zpěváci a zpěvačky. Všichni, co se ve Slavíkovi umístili v top 100. Třetí sloupec jsou sportovci, známí i méně známí. Jsou tam ještě další sloupce, které obsahují desítky jmen z oblasti vědy, byznysu atd.
Seznam jsem si vytvořil před šesti lety, kdy se nám elity snažily naočkovat mikročip do levého ramene. Nepodlehl jsem a jsem na to hrdý. Ale už v té době se objevilo několik známých osobností, které zklamaly mou důvěru. Veřejně podporovaly očkování nevyzkoušené vakcíny a mé škrtání tehdy začalo. Do jednoho jsem všechny, kteří podpořili smrtící dávku roztoku z injekce, přeškrtl červeným křížkem. Zradili a pro mě zrádci zůstali dodnes. Vystoupili mimo systém, ale mně jich líto nebylo. Protože většina ostatních na seznamu elit zůstávala. Měl jsem tehdy pocit vítězství, ale netušil jsem, že přijde speciální vojenská operace, při které bude vojsko Cara chránit své zájmy na území, které mu vlastně vždy patřilo.
Bylo neuvěřitelné, kolik známých osobností se přidalo na stranu Banderovců a veřejně je podpořilo! Měl jsem žně. Křížky přibývaly a já měl jasno. Herec zrádce – už nikdy na něj nepůjdu do kina. Zpěvák zrádce – už mu nikdy nepřijdu na koncert. Sportovec zrádce? Místo ČT Sport si naladím Xavera. „Já s vámi zametu,“ říkal jsem si tehdy. Políček se jmény bez křížku ubývalo a já byl tak pyšný! Ještě teď si plácám po ramenou, když se podívám na přeškrtlé jméno herce Vetchého. Dal jsem si s jeho křížkem zvlášť záležet. Ten by měl sedět za vlastizradu. Neuvěřitelně křivý charakter, tenhle pseudoherec.
Můj seznam za ty roky zčásti zčervenal, ale spousta hrdinů na něm vydržela. Nezradili a zasloužili by jistě nominaci na Nobelovku za mír. Jenže jsem nepočítal s tím, že budou volby. V nich naštěstí vyhrál ředitel Čapáku. Vlastně jsem nikdy nepochopil, proč ho za jeho farmu křivě popotahují u soudu. Naštěstí si někde sehnal imunitu a je to dobře. Soudy nejsou nezávislé. Jsou podplacené a měly by je zrušit. Do koalice s ním šli bouráci, kteří mi mluví z duše. Jsme Češi a nikdo nám naši zem nesmí ukrást. Miluju tuhle vládu. A nenávidím chvilkaře. Je to banda, která nic nechápe. Banda zaplacená z černých peněz. Prohráli volby, měli by zalézt do kouta a mlčet. Co si to vůbec dovolují? Konec zimy se rozhodli strávit na Letné. Nechápu to. Ale ať si jdou. Beztak je to zaplacená akce pro Ukrajince. Prý se jim nelíbí způsob vlády, ale pornoherec to řekl jasně: jen kňourají nad prohrou ve volbách.
Čvančarová, Hašek, Táborský, Koller, Langerová, Čermák, Basiková, Cibulka. Od červeného fixu se jen prášilo.
A já se zpátky vracím ke svému dnešnímu svátku. Můj dlouhý seznam se už vlastně proměnil v pravidelnou síť křížků a bez poskvrny zůstala jen tři jména. Herci Trojan a Svěrák a podnikatel Dědek. Ti jediní mi zbyli. Frajeři. Zůstali jen oni a já. My čtyři, co hájíme správné zásady. Nikdy bychom svoje duše neprodali chvilkařům ani jiným neziskovkám. Už aby tady byl zákon Fara a všechny neziskovky rozpustil. Tohle nemá obdoby. Trojan, Svěrák, Dědek a já. Zůstali jsme na straně pravdy. Sice sami, ale naše pravda je nezpochybnitelná. Zbytek populace, který reprezentují desítky známých osobností s červeným křížkem, se ocitl na druhé straně. Na straně zla a pekla. Vyhrál jsem! Tak hezký svátek, Pepíci!
