Článek
Jde o gesto solidarity se zemí, kterou čtvrtým rokem sužuje ruská agrese. Mezinárodní olympijský výbor totiž umožnil start týmům Ruska a Běloruska – pod vlastní vlajkou a s možností zahrát státní hymnu v případě vítězství.
Český tým tím připomněl světu, že základní lidské hodnoty stojí nad lhostejností i otázkou peněz. Sportovci, kteří se denně potýkají s nepřízní osudu, mají mnohem jasnější schopnost rozpoznat, co je skutečný problém. Jsou to lidé, kteří vědí, že hrdinství není otázkou síly ani pohodlí. Lidé, kteří umějí jednat proti očekáváním, tlaku či riziku.
Kontrast s většinou ostatních je tvrdý. Ti mají vše – zdraví, komfort, bezpečí, peníze – a přesto často nejsou ochotni udělat nic pro ochranu své budoucnosti. Ani pro budoucnost svých dětí a vnoučat. Jsou oslepení vlastním pohodlím, ztrácejí schopnost vidět hodnoty jako svoboda, slušnost nebo pomoc druhým. Jejich životy se staly závodem o vlastní blahobyt, pár korun navíc se stalo důležitější než základní morální principy. Pro pár minut komfortu ztrácejí schopnost jednat čestně.
Ironie je krutá: lidé s postižením, kteří denně překonávají omezení, dokážou jasně vidět nespravedlnost a hrozby, a přesto jednat statečně. Přestože jim život nic nedal zadarmo, mají větší morální odvahu než mnozí z nás, kteří máme všechno.
Tento čin paralympioniků je lekcí pro každého Čecha: odvaha není luxus. Ignorování problémů není moudrost. Hrdinství se projevuje tím, že stojíte za tím, co je správné – i když vás to něco stojí. A právě takoví lidé, kteří jednají bez výmluv a bez ohledu na vlastní pohodlí, ve finále určují směr, kterým se civilizace ubírá.
