Článek
Ve Francii část mladých lidí, včetně lidí z přistěhovaleckých rodin, vnímá policii a stát jako nepřítele, který jim ubližuje a upírá spravedlnost. V Česku zase část protisystémové scény, včetně některých příznivců SPD a hnutí PRO Jindřicha Rajchla, vykresluje politiky, média a státní instituce jako zkorumpovaný systém, který jde proti obyčejným lidem.
Společným prvkem je rozdělování světa na „my“ a „oni“. My jsme oběti, oni jsou viníci. My se pouze bráníme, zatímco oni nás utlačují. Když člověk začne takto uvažovat, může postupně ztrácet důvěru nejen v konkrétní politiky, ale i v samotná pravidla a instituce státu.
To ovšem neznamená, že voliči SPD nebo PRO jsou srovnatelní s lidmi, kteří ve Francii zapalují auta nebo útočí na policisty. Kritika vlády, účast na demonstraci i hlasování pro opoziční stranu jsou legitimní součástí demokracie. Rozhodující je, zda člověk respektuje práva ostatních a zákonná pravidla, i když s nimi nesouhlasí.
Podobnost tedy není nutně v tom, co tyto skupiny chtějí, ale v tom, jak mohou vnímat své místo ve společnosti: jako oběti nepřátelského systému, proti němuž je podle nich oprávněné bojovat. Právě tento mechanismus stojí za pozornost bez ohledu na to, zda se objevuje na francouzském předměstí, nebo na české protivládní demonstraci.
Ve Francii se ulice stala bitevním polem. U nás se zatím bojuje ťukáním do klávesnice. Zatím.
