Článek
Po neúspěšném hlasování o vyslovení nedůvěry vládě Alena Schillerová zajímavě odpověděla na dotaz novináře, jestli hnutí ANO nevnímá jako chybu, že se před hlasováním nepokusilo vyjednávat s některými poslanci vládního tábora. První větou se Alena Schillerová k dotazu přihlásila - ona je prý tou správnou osobou pro zodpovězení takové otázky, protože vyjednávání je její parketa. Druhou větou pak potvrdila, že hnutí ANO s úspěchem při hlasování nepočítalo ani náhodou. Přesněji řečeno prohlásila, že s jednotlivými poslanci vládní většiny se ani nepokoušela vyjednávat, protože by to nemělo žádný smysl – bylo by to prý jen přesvědčování přesvědčených. A pro srozumitelnost dodala, že kapři si přeci rybník nevypustí.
Alena Schillerová tedy bez jakýchkoliv okolků přiznává, že účelem hlasování o vyslovení nedůvěry vládě nebyla snaha takovou nedůvěru odhlasovat. Jaký tedy mělo hlasování důvod? Zástupci hnutí ANO rezolutně odmítají námitky vládních stran, že hlasování o nedůvěře bylo pouhým opozičním divadlem. Ale jistěže bylo. A aby nás hnutí ANO nenechalo na pochybách, stačí se podívat na přehled klíčových slov, které během sněmovní schůze i tiskového brífinku jeho zástupci používali. Kromě upozorňování na zostuzení naší země v zahraničí tím, že prý česká vláda spolupracuje s organizovaným zločinem, bylo velmi frekventovaným slovem korupce. Prý největší korupční kauza. Velmi výmluvnou chvilkou bylo, když následně ve večerním pořadu České televize Události, komentáře redaktorka upozorňovala, že hnutí ANO zřejmě používá přespříliš silná slova. Od přítomného Patrika Nachera se snažila dostat odpověď, jestli má hnutí ANO nějaké důkazy, že má bitcoinová aféra opravdu korupční charakter – následovala záplava zmatených slov Patrika Nachera marně se snažícího z otázky utéct.
Urputnost, s jakou se hnutí ANO snaží hrát divadlo a bitcoinovou aféru vydávat za největší vládní selhání v historii Česka, je do značné míry kontraproduktivní. Snaha nechat tím zapomenout na podstatně větší problémy je až příliš křečovitá, než aby se jí dalo věřit. Jen namátkou vezměme dopad na zahraniční renomé České republiky. Bitcoinová aféra sice naše renomé v zahraničí nezvedla, nalejme si však čistého vína – zahraniční veřejnost tato aféra v podstatě nezajímá, protože o ní nic neví. Na rozdíl od virálního videa s propiskou ukradenou prezidentem Václavem Klausem. Na rozdíl od záběrů opilého českého prezidenta Miloše Zemana, které ve zpravodajských relacích obletěly celý svět. Na rozdíl od skandální odpovědi Andreje Babiše, když ve volební televizní debatě odmítnul naše alianční závazky prohlášením, že by neposkytl pomoc sousednímu Polsku v případě jeho napadení. Tyto a další momenty mají na obraz České republiky mnohem podstatnější vliv, a to z toho prostého důvodu, že jsou to pro zpravodajství zahraničních sdělovacích prostředků mnohem atraktivnější zprávy než nejasná aféra s bitcoinovým darem státu, o jejíž pochopení se v Česku vede politická bitva a o jejímž korupčním pozadí má zatím jasno jen česká opozice.
S opozicí však obecně souhlasím, že jde o obrovské vládní selhání. Podstatu onoho selhání však vůbec nevidím v tom, že ministr Blažek zatáhnul své ministerstvo do nešťastné aféry, a tím poškodil i celou vládu. Podstatu problému nevidím ani v Blažkově amatérství, s jakým aféru vyvolal. Podstatu problému vidím v hrubé chybě premiéra, který se Pavla Blažka nedokázal zbavit dříve. Pavel Blažek má jistě své silné stránky, jeho politické schopnosti jsou však na úrovni školního dítěte nechápajícího dopady svého jednání. Po dřívějších Blažkových aférách, kdy koaliční partneři volali po Blažkově odvolání, ho premiér ve funkci podržel – premiér tedy nese před koaličními partnery plnou zodpovědnost za všechny politické náklady, které celá aféra pro všechny představuje.
Zdroje:
Tisková konference hnutí ANO po hlasování o vyslovení nedůvěry vládě
Česká televize, pořad Události, komentáře ze dne 18.6.2025
