Článek
Komentátor Martin Čaban se s tím ve svém novém komentáři Prezident vyhrál. Cena, kterou za to zaplatil, je velmi vysoká nepáral. Text budí rozpaky hned z několika důvodů. Začněme u toho, s jakou lehkostí se Martin Čaban povznáší nad debatu právníků, ústavních právníků a politologů na téma pravomocí prezidenta ve věci jmenování nebo nejmenování ministra na žádost předsedy vlády. Zatímco znalci práva vedou debaty, ve kterých se někteří přiklánějí na tu a jiní na druhou stranu, a všichni společně se shodují v tom, že jediným kompetentním, kdo může tuto věc rozřešit, je Ústavní soud, to Martin Čaban si s tím hlavu neláme a píše: „… půjde o posvěcení mimoústavního postupu Petra Pavla, kterému – stejně jako Miloši Zemanovi – beztrestně projde odmítnutí oficiální ministerské nominace“. Dále píše: „Protiústavně mu zabránil být ministrem životního prostředí, když Turka odmítl na premiérův návrh jmenovat“.
Chtělo by se říci - poturčenec horší Turka. Vždyť rozpaky z možného výsledku kompetenční žaloby na postup prezidenta neskrývali ani samotní Motoristé. Jasně, činili tak vždy ve spojení se zpochybňováním nestrannosti Ústavního soudu, v každém případě jejich vidění světa nebylo zdaleka tak černobílé jako pohled Martina Čabana.
Že Martin Čaban nechápe (pravděpodobně spíše nechce chápat) podstatu prezidentova postoje k (ne)jmenování Filipa Turka ministrem, dokládá závěr komentáře: „Cena, kterou za to prezident zaplatil, je vysoká. Ocitl se mimo ústavní mantinely. Zcela si znepřátelil jednu z vládních stran a zkomplikoval si vztahy s celou vládou… Jak slavně zvolal jeden prezidentův kolega, řecký král a vojevůdce Pyrrhos: Ještě jedno takové vítězství, a budu ztracen!“
Na žádného soudce si na rozdíl od Martina Čabana hrát nebudu, budu mluvit jen za sebe. Cena prezidentova „vítězství“ je pro mě osobně v tom, že se nebudu muset stydět za svoji zemi, kdyby umožnila osobě s morálním kreditem Filipa Turka usednout do ministerského křesla. Je docela legrační, když samozvaný ústavní soudce Martin Čaban napadá prezidenta z toho, že „se rozhodl být arbitrem morální čistoty ministerských nominantů“. Je to jednak projevem podivné Čabanovy arogance, ale především ukázkou zarážející Čabanovy vstřícnosti vůči pitoreskní politické postavičce vyhrožující na potkání „zahajlováním do ksichtu“ nebo vyhrožující spoluobčanům obrázkem šibenice za stěračem vozu. Není řeč o Turkových „malých hříších“ jako neplacení daní ze svého podnikání, obelhávání zákazníků a podobně - jde o celkové nastavení Turkovy osobnosti zakládající si a chlubící se porušováním pravidel. Text, který pan prezident zaslal předsedovi vlády ve svém zdůvodnění nejmenování Turka ministrem, podepisuji v celém rozsahu. Na rozdíl od Martina Čabana nechci žít v zemi zvykající si na takové poměry. Nechci žít v zemi těšící se despektu zahraničí za dno, ke kterému se česká politika posunula. Nechci žít v banánové republice. Naprosto souhlasím s prezidentem Pavlem, když ve zdůvodňujícím textu kromě jiného píše: „Ústavní soud … přitom uvedl, že demokratický právní stát je oprávněn požadovat po veřejných funkcionářích splnění požadavku (politické) loajality. Za relevantní v této skutečnosti pak označil nejen, zda jsou osoby ve veřejných službách skutečně loajální, ale i zda se jako loajální jeví veřejnosti; vznik pochybností o této loajalitě pak dle Ústavního soudu podrývá důvěru veřejnosti nejen ve veřejné služby, nýbrž i ve stát samotný. Z těchto závěrů pak jednoznačně vyplývá i zcela odlišný důkazní standard, který je třeba při posuzování pochybností o loajalitě navrhovaného vůči ústavnímu řádu dodržet. Jsem naprosto přesvědčen, že na straně Mgr. Filipa Turka existuje množství okolností, které mnohdy jednotlivě, ale především ve svém souhrnu, jeho loajalitu vůči fundamentálním principům a hodnotám ústavního řádu důvodně zpochybňují.“
Nelze souhlasit ani s Čabanovou pochybností o smyslu prezidentova počínání, kterou popisuje v následujících větách: „Vliv Motoristů na rezort životního prostředí tedy určitě nebude o nic menší, než kdyby jej vedl Filip Turek… Stručně řečeno, jediné, čeho Petr Pavel skutečně dosáhl, je to, že Turek není a nebude ministrem.“ Ano, prezident dosáhl toho, co deklaroval - že pro člověka s kreditem Filipa Turka není ve vládě České republiky místo. Pokud to Martinovi Čabanovi připadá málo, nechť prezidentovi poradí, čeho se v dané situaci dalo dosáhnout více. Podle bohorovnosti, s jakou Martin Čaban ve svém komentáři prezidenta Pavla mistruje, soudím, že má v každé kapse pro prezidenta několik doporučení, jak Filipa Turka vyhnat nejen z ministerského křesla, ale z politiky obecně.
Zdroje:
