Článek
Při opětovném přebírání vládní moci Andrejem Babišem mnozí komentátoři přemýšleli o nutné Babišově „Sofiině volbě“, kdy se bude muset rozhodovat při rozdělování své přízně mezi Evropu, s jejíž štědrou pomocí dobře profituje jeho podnikání, a mezi své voliče, které masíroval svými protievropskými postoji.
Andrej Babiš ale všem těm poťouchlým komentářům ukázal, jak se taková hra hraje. K důležitému momentu, kdy celá Evropa sledovala jednání o poskytnutí finanční podpory Ukrajině, se postavil obojace se slizkostí sobě vlastní. S postojem i pro Evropu (potažmo Ukrajinu), i pro své voliče, aby si před nimi zachoval tvář protievropského rebela. Na věci nic nemění fakt, že odmítnutí garancí za půjčku, která stejně jde ze společných evropských, a tudíž i z našich peněz, je jen velmi symbolickým gestem odporu. Toto trucovité gesto odporu však naši zemi v očích stamilionů obyvatel Evropy staví na stranu tradičních obhájců Putinových zájmů v Evropě, na stranu Maďarska a Slovenska.
V jednom je Andrej Babiš konzistentní - těžko ho podezřívat z nějakého převlékání kabátů. Beztvarý a slizký byl odjakživa. Můžeme vzpomenout na jeho vlastní slova v Krausově pořadu o své roli ani oblečeného, ani nahého spolupracovníka StB, protože s StB sice spolupracoval, ale s tou „normální StB“, ne s tou „hnusnou StB“, což prý v Podniku zahraničního obchodu bylo „normální“. Nemá smysl procházet jednotlivé situace demonstrující beztvarost Andreje Babiše. Všechny ty situace však mají jednoho společného jmenovatele - hledání maximálního prospěchu pro sebe.
Již slyším znít nesouhlasné námitky - co nám tady autor sugeruje, vždyť Andrej Babiš se před chvílí vzdal majetku, upřednostnil zájmy České republiky, aby mohl v roli premiéra spravovat tuto zemi. Čeho že se Andrej Babiš vzdal? Obecně jsou lidské ambice vedeny touhou po majetku, moci a slávě. V touze po moci Andrej Babiš provedl krok, který nikterak neublížil jeho majetku - Agrofert tak jak tak zůstane dědicům a Andreji Babiši je k dispozici ostatní podnikání a jmění v takovém rozsahu, že je do konce života nestihne utratit i při sebevětší snaze. A jak již je jeho zvykem, snaží se učiněný krok s co největší pompou prodávat oslavováním sebe sama jako někoho, kdo přináší oběti v zájmu České republiky.
Jak vypadá skutečný postoj Andreje Babiše k zájmům České republiky, ukazuje Andrej Babiš svými činy. Zdaleka nejde jen o to, že nás v Evropě posílá po bok Maďarska a Slovenska na pomyslné dno evropské politiky. Uvedu jen jeden do očí bijící příklad - Andrej Babiš neměl problém do návrhu ministrů předloženého prezidentovi napsat jméno Filipa Turka. Vzpomeňme, že mezinárodní skandál vyvolala i zdánlivě nevinná fotografie finské královny krásy s možným rasistickým podtextem. A v naší zemi tomu, aby ve vládě seděl člověk charakterových vlastností Filipa Turka proslulého svým obdivem k nacistickým symbolům a výroky zavánějícími rasismem, tomu musel učinit přítrž až důrazně odmítavý postoj prezidenta Pavla. O jakém zájmu Andreje Babiše o Českou republiku může být řeč? Jako obvykle šlo jen o zájem osobní - touha po moci na prvním místě, a pokud k ní vede nominace fašizujícího Filipa Turka na ministerský post, zájmy České republiky ustupují do pozadí.
Vraťme se však závěrem k hlavnímu tématu této úvahy. K Babišově beztvarosti a slizkosti, se kterou prosazuje svoje vlastní zájmy. Jak jsem upozornil již v nadpisu - ani oblečený, ani nahý Andrej Babiš vládne ani oblečenému, ani nahému Česku. Je to beztvarost a bezpáteřnost nás všech, která je podhoubím otevírajícím prostor pro takové karikatury politiků, jako je Andrej Babiš.
Velmi přesně toto vystihnul Jan Zahradníček ve svém díle Znamení moci. Ač byl komunistickým režimem vězněn a níže uvedené verše psal ve vězení, bylo mu jasné, že hlavní problém není v brutalitě komunismu. Hlavní problém je v beztvarosti nás všech, kteří nechávají takovým věcem vyrůst.
Nebyli studení a nebyli horcí. Odporná příchuť vlažnosti nutila Boží Ústa s hněvem je vyplivovat do stále větší opuštěnosti té ohrady času vždy mezi dvěma převraty, ve kterých se nepřevrátilo vůbec nic.
Přesně. Bezpáteřní tajtrlíkování nás nikam nedovede. Maximálně k iluzi změny, která ale nemění vůbec nic.
Zdroje:
Jan Zahradníček, Znamení moci, vydalo nakladatelství Lidové noviny 1990
FORUM 24: Proputinovské Česko, zní nově ze země, která chválila Fialovu cestu do Kyjeva i muniční iniciativu
