Článek
Milionu chvilek si vážím, na jeho shromáždění jsem také chodíval, ale v případě aféry kolem rušené stošedesátosmičky šlápnul vedle. Rušení pořadu totiž v první řadě souvisí s neudržitelnými poměry mezilidských vztahů v redakci publicistiky, které by bez zatažení záchranné brzdy přerostly v totální rozvrat.
Nevěříte? Projděme si postupně fakta o tom, jak Nora Fridrichová potopila Marka Wollnera, jakým způsobem se k tomu stavěli zaměstnanci redakce publicistiky, jak se stavěli k následnému vyšetřování Nory Fridrichové, atd… Ale začněme od začátku.
Na začátku řetězce událostí byl článek bývalé redaktorky Reportérů ČT Markéty Dobiášové z poloviny listopadu 2022, ve kterém svého bývalého nadřízeného, šéfredaktora publicistiky Marka Wollnera, obviňovala z šikany a sexismu.
Během listopadu se většina Wollnerových podřízených, konkrétně 16 redaktorů z reakce publicistiky, Marka Wollnera zastalo. Ve společném prohlášení informace z článku Markéty Dobiášové odmítli. Jmenovitě šlo o těchto 16 redaktorů: Aneta Snopová, Jana Neumannová, Zuzana Černá, Hanuš Hanslík, Michael Fiala, David Vondráček, Ondřej Stratilík, Ondřej Golis, Kateřina Blechová, Kateřina Stibalová, Jana Gerleová, Eva Potužníková, Jan Chaloupecký, Zuzana Tunová, Filip Černý a Michal Šenk. Jméno Nory Fridrichové mezi zastánci Marka Wollnera nenajdeme.
Vlivem nevalné pracovní i reputační pověsti Markéty Dobiášové zůstal její článek mimo pozornost vedení ČT. Koncem listopadu je to Nora Fridrichová, která celé téma opět zvedá a obrací se s ním na vedení ČT způsobem, na který vedení ČT již musí reagovat, protože jde o formu oficiálního podnětu.
Následovalo vyšetřování Marka Wollnera před interní komisí ČT. Marek Wollner situaci těžce nesl a celou věc označil ze strany Nory Fridrichové za podpásovou ránu: „Máme spolu dvacetiletý vztah, u kterého člověk předpokládá, že vás dotyčná zná. Zvlášť, když jsme byli dobří kamarádi a dokázali spolu sdílet dobré i zlé a v těžkých časech jsem ji mockrát podržel“.
Při interním vyšetřování proti Markovi Wollnerovi vypovídalo devět zaměstnanců ČT. Výsledkem interního šetření bylo konstatování, že se Marek Wollner nedopustil žádného protiprávního jednání, což později potvrdilo i paralelně nastartované policejní šetření. Výsledkem celé aféry však byl po dohodě s vedením odchod Marka Wollnera z ČT.
Krátce po zahájení svého interního vyšetřování podal Marek Wollner podnět proti Noře Fridrichové s obdobnými obviněními. Interní vyšetřování Nory Fridrichové skončilo začátkem března, a to podobným výsledkem jako u Marka Wollnera - nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání. I proti Noře Fridrichové se objevila svědectví, která ji obvinila z šikany, a to nejen při výpovědi na komisi, ale i v rozhovorech pro média (viz Průvan na Kavkách. Zaměstnanci promluvili i proti Fridrichové). Nedostatky v práci Nory Fridrichové komise pojmenovala - kvůli chaotické a pozdní komunikaci a někdy i špatné dramaturgii prý docházelo k osobním neshodám, které vyústily i v několik odchodů z redakce.
No a již jsme téměř v současnosti. Rozmazávat vzájemně lascivní pracovní komunikaci mezi Markem Wollnerem a Norou Fridrichovou, tak jak ji nedávno zveřejnila média, jistě není potřeba. Na celé té neslušné sérii replik je však velmi zarážející jedna věc, která celý příběh vystavila do radikálně nového světla. Nora Fridrichová se v té komunikaci nechová jako šikanovaná oběť sexistického šéfa, ale jako velmi emancipovaná žena, která přijala pravidla hry a v lascivní rovině pracovní komunikace se nedává zahanbit. Komunikační styl, který stál Marka Wollnera místo v ČT, Noře Fridrichové nejenže nevadil, ale pružně ho převzala. Následná obhajoba Nory Fridrichové, že z její strany šlo jen o obranu před chováním Marka Wollnera, se zdaleka míjí s tím, co ve zveřejněné komunikaci vidíme. Po dvaceti letech kamarádství v Markem Wollnerem nevypadala Nora Fridrichová na to, že by se Marku Wollnerovi bála něco říci a trpěla pod jeho sexistickou šikanou.
Myslím, že zcela zásadní pro porozumění situaci v redakci publicistiky je obsah článku Ticho na Kavčích horách. To vážně kolegům Nory Fridrichové nevadí odstřelení 168 hodin? Ačkoliv s článkem výrazně nesouhlasím a z informací v něm uvedených dělám naprosto odlišné závěry, přesto je článek užitečný svým upozorněním na ohlušující ticho v ČT - kolegové Nory Fridrichové se jí nezastali a mlčky se nechali převelet do redakcí jiných pořadů, protože jim je to jedno. Nelze se ubránit úvahám o tom, že Marek Wollner měl mezi zaměstnanci hmatatelnou podporu vyjádřenou především peticí většiny jeho redaktorů, a že tito lidé chápou situaci kolem Marka Wollnera jako podraz. Zvláště po zveřejnění fragmentů pracovní komunikace mezi Markem Wollnerem a Norou Fridrichovou musí být mnoho lidí zmatených, o co vlastně Noře Fridrichové v celé kauze šlo. Ukončení pořadu 168 hodin pak berou jako přirozené vyústění všech těch nepříjemností, nad kterými zůstává rozum stát, a na jejichž začátku byl čím dál méně srozumitelný podnět Nory Fridrichové proti Marku Wollnerovi.
A tak zatímco slýcháme ze všech stran, že je pořad 168 hodin rušen na politickou objednávku, pes je viditelně zakopaný jinde:
1) Kdo z vás by si v roli vedoucího pracovníka v ČT nechal rozvrátit redakci publicistiky eskalací toxických osobních vztahů mezi jejími zaměstnanci? Ukončení pořadu Nory Fridrichové ke zklidnění situace směřuje. Ve sportovní terminologii to odpovídá situaci, kdy rozhodčí špatně odpískaný faul kompenzuje písknutím i na druhé straně. Tvářit se, že se nic nestalo, prostě nejde.
2) Kdo z vás byste nechal vyrábět pořad ostrý jako břitva nešetřící ty nejvlivnější osoby někým, kdo ztratil důvěru mnoha diváků i kolegů? Kdo by byl stále snadnějším cílem pro osoby, proti nimž osten pořadu směřuje? Ať již kvůli zveřejněné lascivní komunikaci, která řadu lidí pohoršuje, nebo pro pachuť z podrazu na kolegu, která celou aféru doprovází?
3) Ale především - ČT nemá jinou volbu, než pořad 168 hodin ukončit. Marka Wollnera vyhnala aféra s jeho vyšetřováním pryč z televize, ale po zveřejnění způsobu vzájemné pracovní komunikace mezi Markem Wollnerem a Norou Fridrichovou najednou celá ta aféra nabrala na absurditě. Lidem, kteří ještě nerozdýchali vyšachování Marka Wollnera z ČT, musí nyní přijít naprosto nesrozumitelné, jakou roli při tom sehrála Nora Fridrichová, protože role ženy šikanované svým nadřízeným to evidentně nebyla.
Proti zrušení svého pořadu se Nora Fridrichová bouří. Hledá viníky, kteří její pořad potopili. V nedávném rozhovoru jmenovala Michala Kubalu - byl to prý ten, kdo Noru potopil. Podobně mluvila o dalších jménech - za zrušení pořadu může kromě šéfredaktora zpravodajství i ředitel televize a další lidé. Bouří se i proti argumentům, které zrušení pořadu doprovázejí. Žádný z těch argumentů nebyl podle jejího přesvědčení dostatečně silný na to, aby mohl vést ke zrušení pořadu.
Opravdu Noře Fridrichové chybí elementární sebereflexe? Tolik ukřivděných slov na adresu zodpovědných osob v ČT, kteří prý její pořad bezdůvodně potopili, a přitom žádná reflexe toho, že to byla Nora, která celý ten řetězec událostí dala do pohybu.
A tak bych na její otázku po argumentu pro zrušení jejího pořadu odpověděl jinou otázkou. Jaké byly argumenty pro zrušení Marka Wollnera? Jestli zveřejněná pracovní komunikace ukazuje, že šlo jen o argumenty zástupné, jaké důvody byly ty skutečné?
Současně se tímto zastávám ředitele ČT, když tvrdí, že poslední kapkou ke zrušení pořadu byla zveřejněná lascivní komunikace. Jistěže ano - nejen pro pobouření z jejího obsahu, ale především pro pobouření z toho, že celý příběh o šikanujícím Marku Wollnerovi a šikanovaných zaměstnancích postavila na hlavu.
Problém s rušením pořadu 168 hodin tedy podle mého názoru není politický (jakkoliv k tomuto výkladu svádí jeho odvážná témata a dlouhodobé tlaky politiků, kterým zrušení pořadu udělá velkou radost). Je to především problém pracovních vztahů a nastavených měřítek na zaměstnance ČT pro důvěryhodnost celé instituce.
Zdroje:
