Článek
Dokonce i řada právníků z tábora dosluhující vlády za to prezidenta peskuje. Nemá prý oprávnění žádat úpravy programového prohlášení nově se formující vlády. Překračuje tím prý své pravomoci. Opravdu dělá chybu?
Chybou by bylo prezidentovo mlčení.
To, že programové prohlášení nové vlády ignoruje probíhající největší válku v Evropě od konce II. světové, to je jistě znepokojující, samo o sobě to však není důvod k panice. Koalice připravující novou vládu však aktivními skutky dělá vše pro to, aby nás přesvědčila, že z chybějících odstavců v programovém prohlášení obavu mít máme. Nelze se divit, že vrchní velitel ozbrojených sil a prezident ČR před současnou situací nestrká hlavu do písku. Chybou by bylo jeho mlčení. Jde o témata týkající se naší bezpečnosti.
Šaráda s ukrajinskou vlajkou - vítězný taneček SPD za souhlasného zpěvu z ANO.
Vlajka je symbol. Symbolem je i způsob, jakým se s ní zachází. Pokud prvním aktem nového šéfa sněmovny po jeho zvolení byla osobní asistence při odstraňování ukrajinské vlajky z parlamentní budovy, jistě to tomuto symbolickému aktu výrazně přidalo na síle. Jaký signál tím Tomio Okamura vyslal veřejnosti? Že se v nově nabyté funkci předsedy sněmovny neváhá chovat jako na dobytém území. S veškerou silou sedmi a půl procent, které se celé jeho nepřiznané koalici podařilo získat ve volbách, neváhá provokovat většinu české populace. Jeho sedmi a půl procentům ovšem dává křídla fakt, že se bez nich neobejde Andrej Babiš - a tak Karel Havlíček a další představitelé ANO přispěchali vyjádřit svoji loajalitu ke koaličnímu partnerovi a poučují, že cizí vlajky na státní budovy nepatří a že ukrajinské vlajky z nich mají být postupně odstraněny všechny.
Výzvy k ignorování války = kolaborace s ruským agresorem.
Česko na prvním místě! To není naše válka! Česká vláda ať podporuje Čechy! Podobná hesla slýcháme už od začátku války. Hesla vybízející k ignorování války. Je třeba mít na paměti, že mezi ignorování ruské agrese vůči Ukrajině a kolaboraci s ruským agresorem je možné psát rovnítko. Absence podpory ze světa by nevyhnutelně vedla k pádu Ukrajiny a tím k velmi kritické bezpečnostní situaci v Evropě ohrožené stále větší chutí agresora. Ignorování ruské agrese na Ukrajině si Evropa nemůže dovolit - tuto chybu udělala již před léty při anexi Krymu. Chybějící odstavce o probíhající válce na Ukrajině v programovém prohlášení nové vlády tedy přirozeně budí prezidentovy obavy.
Vyděračský potenciál SPD vůči hnutí ANO.
Požadavky na ukončení pomoci Ukrajině zaznívaly od SPD již od začátku války, v umírněnější formě i od představitelů hnutí ANO. V situaci, kdy existuje vysoký „vyděračský potenciál“ SPD vůči hnutí ANO, které se neobejde bez jeho hlasů, jsou namístě obavy, kam až se hnutí ANO nechá proruskými postoji SPD dotlačit. A že je hnutí ANO velice tvárné, o tom nás Andrej Babiš přesvědčil již mnohokrát. Rozhoduje se podle toho, co mu přináší okamžitý profit.
Ani samotné hnutí ANO se nenechává zahanbit.
K obavám ohledně postoje nové vlády k válce na Ukrajině si však vystačíme i se samotným hnutím ANO. Andrej Babiš i Karel Havlíček již dlouhý čas napadají českou muniční iniciativu. Poslanec ANO Pavel Růžička se ze všech sil snaží rozvrátit činnost spolku Skupina D dodávajícího drony Ukrajině, několikrát byl při tom prokazatelně usvědčen ze lží a s řadou svých dalších tvrzení se schovává za povinnost mlčenlivosti. Radek Vondráček - po celou dobu války, když se účastní diskuzí v televizním zpravodajství, vzbuzuje pochybnosti, za koho vlastně kope.
V důležitých bezpečnostních otázkách má prezident právo na jasné slovo.
Za nečitelnost nově formované vlády v důležitých otázkách jako je postoj k válce na Ukrajině nebo výdaje na obranu, za takovou nečitelnost nemůže pan prezident, ale politici formující novou vládu. Lze se snad divit prezidentovi, že chce od formující se vlády slyšet jasné slovo o tématech, ve kterých bude s vládou nucen spolupracovat, ať již jde o témata bezpečnostní nebo zahraničně politická? Ujasnit hned na začátku postoje nově formované vlády v klíčových otázkách bezpečnosti země je naprosto legitimním krokem prezidenta. Zvláště při vědomí toho, že Andrej Babiš je opravdu velmi tvárný politik schopný v průběhu funkčního období vlády své názory výrazně měnit podle osobních potřeb.
O čem svědčí odmítnutí prezidentova požadavku?
Jak víme, nově zformovaná vládní koalice oznámila, že prezidentovu požadavku nevyhoví. Vlastně ani nemohla - při nejlepší vůli by se koalice těchto stran nedokázala shodnout na textu popisujícím solidární přístup k napadané zemi. A co se týká výdajů na obranu - že se s vyššími výdaji na obranu nepočítá, je zřejmé již z toho mlčení v současné verzi programového prohlášení.
Zdroje:
Jde o autorský článek.
