Článek
Mám tu historku z roku 2013 rád pro srozumitelnost její absurdity a pro její velkou vypovídací sílu. V roce 2013 Andrej Babiš oznámil koupi velkého vydavatelského domu Mafra a na svolané tiskové konferenci se pak přísežně zavázal, že do práce redaktorů Mafry nebude nikdy zasahovat. Hned další den ráno už telefonicky vyhrožoval redaktorům Lidových novin kvůli své nespokojenosti s obsahem aktuálního vydání.
Porušení přísahy až v roce 2017?
Porušení Babišovy přísahy je většinou zmiňováno až v souvislosti s rokem 2017. Tehdy se na veřejnost dostala nahrávka, která odhalovala zneužívání Babišem vlastněných médií k útokům na jeho politické soupeře. Nahrávka obsahovala rozhovor Andreje Babiše s redaktorem Mladé fronty DNES, ve kterém ladili časový plán pro zveřejňování různých kompromitujících materiálů na Babišovy protivníky, aby to přineslo co největší efekt. Šlo o velmi vážnou záležitost, neméně závažné byly i z nahrávky vyplývající Babišovy pracovní postupy se sběrem a využíváním kompromitujících materiálů proti jeho soupeřům.
Vraťme se ale zpět do roku 2013
Jakkoliv se skandál s křivou přísahou naplno rozhořel až v roce 2017, mě osobně nejvíce šokovalo chování Andreje Babiše hned po vyslovení přísahy v roce 2013. V tomto článku se tedy budu věnovat zmíněnému „úvodnímu“ porušení přísahy. Je to vhodné i proto, že toto téma je často opomíjeno v porovnání s pozorností, která bývá věnována následným odhalením z roku 2017.
Dramaticky formulovaná veřejná přísaha z 27. června
Náš příběh začíná ve středu 26. června roku 2013, kdy Andrej Babiš oznamuje koupi Mafry. Den poté, tedy ve čtvrtek 27. června, je k tomu pořádána tisková konference hnutí ANO. Během tiskovky Andrej Babiš dramatickými slovy přísahá, že nikdy nebude do práce redaktorů Mafry zasahovat. Konkrétně použil následující slova: „Já můžu tady veřejně prohlásit na zdraví mojich čtyř dětí a dvou vnuček, že já v žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře.“ Videomateriál s těmito slovy je k dispozici například na Facebooku ČT24. V archivním záznamu pořadu Události, komentáře České televize z téhož dne pak zní i navazující Babišovy věty: „Já vstupuji do Mafry jako finanční investor, je to o penězích. Nebudu sedět v žádném orgáně, nebudu vůbec mluvit s novináři… Ani jim nedám interview!“
Páteční ráno 28. června - první porušení přísahy
Tlak na práci redaktorů nepřišel po letech od přísahy, nepřišel ani po měsících. K porušení přísahy došlo okamžitě při první příležitosti. Druhý den ráno Andrej Babiš nahlédl do čerstvého vydání Lidových novin a když v něm nenašel zprávy z tiskové konference svého hnutí, bez odkladu se pustil do telefonického vyhrožování redaktorům. Vypeskoval je za to, že do tisku nezařadili zprávy z jeho včerejší tiskové konference, opakovaně naléhal a chtěl vědět, na čí pokyn se tak stalo. Rozloučil se vzkazem na adresu vedení redakce: „Doufám, že kluci vědí, co dělají. Asi nevědí, s kým mají tu čest.“ Popis této situace zařadil investigativní novinář Tomáš Weiss do své knihy Boss Babiš (příslušná pasáž knihy je veřejně dostupná rozkliknutím odkazu). K případnému poslechu je dostupná i hlasová nahrávka celého telefonátu na YouTube.
Neshody Andreje Babiše s redakcí Lidových novin potom dále pokračovaly a vyústily na konci roku v hromadný odchod šéfredaktora, zástupce šéfredaktora, šéfeditorky, čtyř klíčových komentátorů a fotoreportéra z Lidových novin.
Byla to vůbec přísaha? A lze ji opravdu označit jako křivou?
Někdo může namítnout, že přísaha je pro danou situaci příliš silné slovo a že Andrej Babiš jako obvykle jen tak plácal. Jeho prohlášení by v takovém případě lépe odpovídala slova závazek či slib.
Pomůžeme-li si nahlédnutím do wikipedie, dozvíme se, že „Přísaha je příslib nebo prohlášení, učiněný ve zvláštní formě, zpravidla dovolávající se něčeho, co je přísahajícímu posvátné (boha, cti apod.).“ V popisu pojmu slib pak najdeme, že „Závažná forma slibu se v češtině nazývá přísaha, protože slibující si současně „při-sáhne“, tj. dotkne se nějaké symbolické opory.“ Není tudíž pochyb, že když Andrej Babiš při svém slibu dával v zástavu hodnoty jemu nejdražší, potom opravdu přísahal.
Další námitka může směřovat ke slovu „křivá“. Tímto slovem totiž můžeme označit přísahu, která je vědomě lživá, nikoliv přísahu, která byla vyřčena poctivě a později se ji z nejrůznějších důvodů nepodařilo dodržet - potom by šlo pouze o nedodržení přísahy. Jak rozpitváme v následujících odstavcích, způsob zacházení Andreje Babiše s tehdejší přísahou napovídá, že už od začátku vůbec nebral vážně, co říká. Šlo pouze o okamžitý prospěch ze slibu učiněného pro oklamání veřejnosti. Slovo křivá je v takovém případě naprosto namístě.
Jako scéna z absurdního divadla
Absurditu celé situace dovedl Andrej Babiš k úplné dokonalosti. Hned druhý den ráno po svém prohlášení volá do redakce Mafry (do Lidových novin). Redaktory peskuje, že dnešní vydání nepokrývá jeho včerejší tiskovou konferenci - tedy konferenci, na které přísahal, že nebude zasahovat do práce redaktorů! Závěrem telefonátu došlo i na výhrůžky. Dokonale absurdní? Vyhrožovat redaktorům novin kvůli nezařazení své přísahy o nezasahování do jejich práce, to nevymyslí ani geniální autor dramat absurdního divadla.
„Sliby zavazují jen ty, kteří jim věří.“ (Jacques Chirac, slavný bonmot)
Rozum nad takovým chováním Andreje Babiše zůstává stát. Pomineme-li laciné vysvětlení, že šlo o promyšlenou akci proti jeho sokům s předpokladem, že všichni Babišovi protivníci puknou smíchy, celé to dává smysl jen s vysvětlením, že Andrej Babiš je zvyklý šermovat se slovy, aniž by řešil jejich obsah. Kdyby slova své přísahy bral alespoň trochu vážně, sotva by se okamžitě po jejich vyřčení zesměšňoval před redaktory Lidových novin snahou je ovlivňovat a zastrašovat. Slova přísahy evidentně pustil z hlavy okamžitě po doznění jejich zvuku. Takto je potřeba slovům Andreje Babiše rozumět, za jeho slovy často nenajdeme více než kalkulaci na jejich okamžitý efekt. Takové vysvětlení ostatně dobře koresponduje s celou řadou jiných absurdních výstupů Andreje Babiše.
Křivá přísaha? Komu to vadí?
Dramaticky formulovaná přísaha Andreje Babiše tedy byla jen rétorickým cvičením pro oklamání veřejnosti. Nu a co? Komu takové chování vlastně vadí? Citlivost veřejnosti na lež se v posledních letech dramaticky snížila, a nutno dodat, že za vydatného přispění Andreje Babiše. Prokazatelné veřejné lži politiků už téměř nikoho nevyvádějí z míry dokonce ani tehdy, když lhář do zástavy nabízí to nejdražší, na co se může odvolávat. O prahu citlivosti ke všedním každodenním lžím ani nemluvě. Značná část veřejnosti bez váhání kývne na to, že je lež naprosto legitimním prostředkem politické soutěže.
Politiku postavenou na lžích a pololžích vidíme všude kolem sebe, je tedy lákavé odbočit k řadě souvisejících témat. Přidržme se však ústředního tématu článku, tedy dramaticky formulované přísahy a jejího okamžitého znevážení. Je to téma natolik silné, že by nebylo vhodné je rozmělňovat zbytečným poukazováním na nejrůznější další oblasti s velmi rozvolněným vztahem k pravdě.
Známé osobnosti o přísaze
Je-li obecná citlivost na lež v naší zemi utlumena, čím ji povzbudit, aby nešlo jen o plané moralizování, že lhát se nemá? Pro srozumitelné úvahy o lžích, slibech, přísahách, cti a důvěryhodnosti proto raději hledejme inspiraci jinde a vezměme si na pomoc související výroky známých osobností.
„Porušení slova a klamání boří základy lidské společnosti“ – Cicero
„Kdo poruší přísahu, ničí vlastní čest.“ – Publilius Syrus
„Lhář přísahami nikdy nešetří.“ – Pierre Corneille
„Více důvěřuj ušlechtilosti povahy než přísaze.“ - Solon
„Nejsou to četné přísahy, jež tvoří pravdu, nýbrž prostý, jediný slib, který je dán upřímně.“ - Shakespeare
„Často se stává, že strašlivá přísaha, pronesená chvástavým tónem, získá muži větší uznání, než jaké by mu kdy mohly zajistit činy samotné.“ - Shakespeare
„Muž, který vědomě a rozvážně učiní slib a poté jej poruší, pozbývá svou mužnost.“ - Mahátma Gándhí
„Kdo křivopřísežnictvím podvádí, přiznává tím, že se bojí svého nepřítele, avšak Boha si neváží.“ - Plútarchos
„Pokud člověk křivě přísahá nebo navádí ke křivé přísaze, dopouští se tím zločinu.“ - Theodore Roosevelt
„Vaše schopnost dodržet svůj slib bude záviset na pravdivosti vašeho života.“ - Mahátma Gándhí
„Jako gentleman považuj svou čest za váženější než přísahu.“ - Solon
„Když vám někdo ukáže, kým je, věřte mu napoprvé.“ - Maya Angelou
Závěr a odpověď na úvodní hádanku
Andrej Babiš se bez ohledu na svůj gigantický morální škraloup z předchozího ovlivňování soukromých médií nyní pouští do bitvy o změnu fungování médií veřejnoprávních. Veřejnost má tedy nyní na výběr. Buď může uvěřit chování Andreje Babiše, které zná z jeho předcházejících afér s ovlivňováním médií - nebo současnému Andreji Babišovi, který se ji snaží přesvědčit, že zrušení koncesionářských poplatků není namířeno proti nezávislosti veřejnoprávních médií a že tentokrát o žádný podvod nepůjde.
Na konci článku by se ještě slušelo uvést správnou odpověď na hádanku z jeho nadpisu. Odpověď však může být pro každého čtenáře jiná - nezbývá tedy, než aby si odpověď na hádanku promyslel každý sám.
Zdroje:
