Článek
Rozvíjet úvahy o důležitosti Orbánova volebního vítězství pro Putinovo Rusko dává podobný smysl jako rozepisovat, že je ve dne světlo a v noci tma. Mnohem zajímavější již jsou ale úvahy, co k masivní předvolební podpoře Viktora Orbána vede Trumpovu Ameriku.
Jde snad jen o osobní protievropské antipatie J. D. Vance?
Míra protievropských antipatií amerického víceprezidenta J. D. Vance překvapila Evropu již před rokem při jeho slavném projevu na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Přesněji řečeno, překvapivá nebyla ani tak míra oněch antipatií, ale arogance, se kterou tehdy Vance chrlil jeden chucpe za druhým. Jako jeden z čelních představitelů země, jejíž současný prezident nikdy neuznal volební porážku v předchozích demokratických volbách, se Vance neváhal v Evropě stylizovat do role lektora demokracie, kritizoval úpadek Evropy a potlačování svobody slova. Byl to náhodný úlet, byly to jeho osobní úvahy, či to mělo něco společného se současnou politikou Spojených států? Tu otázku si v těch dnech kladla celá Evropa.
Jen pro silné žaludky. Současné výroky J. D. Vance z předvolební Budapešti
Na návštěvě současné předvolební Budapešti J. D. Vance ještě přitvrdil, tedy pokud za tvrdost považujeme míru nesmyslnosti jeho výroků. Bez dlouhých komentářů nabídnu některé z nich.
„Opět vidíme, jak je v Maďarsku zpochybňována suverenita. Opět vidíme anonymní byrokraty ve vzdálených zemích, kteří vám říkají, jak žít, jak se modlit, jak mluvit a jak si vládnout. Ale máte na výběr. Pokleknete před tyranií, nebo hrdě stojíte po boku svatého Štěpána a zvolíte si tento víkend skutečného vůdce?“ burcoval Vance. Přiletěl do Maďarska z druhé půli světa, aby varoval před vměšováním vzdálených zemí do maďarských věcí - to vymyslí opravdu jen chytrá hlava…
„Touto návštěvou chci vzkázat evropským byrokratům v Bruselu, kteří Maďarsko vydírají a drží ho v šachu, kvůli rozhodnutím jeho představitelů,“ řekl Vance. Vlastně se ani moc nemýlil, jen si popletl strany. Maďarsko opakovaně vydíralo celou Evropskou unii prostřednictvím hlasování, u kterých byla potřebná jednota a závisela na nich obranná schopnost Ukrajiny, tedy lidské životy. Tvrzení J. D., že celý zbytek EU drží v šachu Maďary, je legračním myšlenkovým kotrmelcem, nebo drzým chucpe, záleží na míře shovívavosti čtenáře či posluchače.
„Je to naprosto skandální. Nikdy by se nemělo stát, aby nejvyšší představitel zahraničního státu vyhrožoval nejvyššímu představiteli spojeneckého státu,“ rozohňoval se J. D. Vance proti Volodymyru Zelenskému v souvislosti s jeho nedávnými ostrými slovy na adresu Viktora Orbána zadržujícímu evropskou půjčku Ukrajině. Svatá prostoto… Cožpak se J. D. podařilo vytěsnit z hlavy opakované Trumpovo vyhrožování Dánsku vojenskou anexí Grónska? Nevyprovokované vyhrožování vojenskou operací proti spojenecké zemi v NATO? Co může být více za hranou? A za co že J. D. Vance peskuje prezidenta Zelenského?
Dále Vance kritizoval „zahraniční vliv, když Ukrajinci uzavřou plynovody a způsobí utrpení maďarskému lidu ve snaze ovlivnit volby.“ Že plynovod rozbily ruské rakety, to je pro J. D. Vance nepodstatný detail, který by ho jen odváděl od podstaty jeho sdělení.
„Mnoho politických lídrů v Evropě nás zklamalo, protože se nezdá, že by měli o vyřešení konfliktu na Ukrajině zvláštní zájem,“ řekl dále J. D. Vance jakožto představitel země, která zastavila finanční pomoc Ukrajině, dodávky zbraní na Ukrajinu si nechává platit z Evropské unie a Ukrajina ji zajímala do té míry, do které by byla ochotna udělat ze sebe Trumpovu kolonii pro těžbu nerostného bohatství.
„Evropští byrokraté se pokusili zvýšit náklady maďarských spotřebitelů. A udělali to všechno proto, že tohoto chlápka nenávidí,“ ukazoval Vance na vedle stojícího Viktora Orbána. Pro plamenné výlevy je nezajímavá pravda o tom, že Maďarsko odmítlo snížit závislost na Rusku, odmítlo nabídky odběru neruského plynu ze západních plynovodů a na rozdíl od zbytku Evropy trvá na odběru ruského plynu. Zdá se, že Vance nezajímá ani to, že klíčovými dodávkami plynu pro celou Evropu se staly dodávky zkapalněného plynu právě z USA. Tedy pro celou Evropu s výjimkou zemí, které upřednostňují obchodování s Putinem. A zdá se, že J. D. je za to miluje.
Evropská demokracie trnem v oku Ruska i USA?
Zájem současných USA Donalda Trumpa na volebním vítězství Viktora Orbána se nepotkává se stejným zájmem Ruska čirou náhodou. Trumpova Amerika na Viktoru Orbánovi vidí tytéž přednosti jako Putinovo Rusko: je to věrný obhájce kroků Vladimíra Putina i Donalda Trumpa, podobně jako oni má sklony k omezování demokratických mechanismů a koncentraci moci, ale především je to neúnavný rozvraceč Evropské unie neváhající opakovaně paralyzovat EU při jakékoliv příležitosti, která se otevře.
Kdo je Trumpův přítel či nepřítel? Rusko, Ukrajina, Evropa?
Donald Trump může stokrát předstírat snahu o ukončení války na Ukrajině tlakem na Rusko, skutky však hovoří jinou řečí. Trump patří mezi dlouhodobé obdivovatele Vladimíra Putina a svým dlouhodobým lavírováním při rozdělování své přízně či nepřízně mezi Rusko a Ukrajinu válku ve skutečnosti prodloužil, než pomohl řešit. Za všechno pak mluví současná americká podpora Viktora Orbána, nejradikálnějšího spojence Vladimíra Putina v Evropě. A tak zatímco se Donald Trump po neúspěšných pokusech zprostředkovat mír na Ukrajině vymlouvá na přístup Evropské unie a Viktor Orbán mu k tomu servilně přizvukuje, situace je mnohem jednodušší. Trumpovi se mír na Ukrajině zprostředkovat nepodaří do té doby, dokud si neujasní, na čí straně války vlastně stojí a jestli při jeho despektu k demokratickým mechanismům nejsou pro něj jeho antipatie k evropské demokracii větším problémem než vztah k ruské diktatuře.
Trumpovo dilema ale může být také v něčem jiném: jeho odhodlání sice může být silné, ale přesvědčivost kompromitujících materiálů držených Kremlem může být ještě silnější. Že je Donald Trump týpkem, který sběr kompromitujících materiálů přímo přitahuje, o tom nás jeho minulost nenechává na pochybách. Koneckonců právě v těchto dnech Donald Trump vyhodil ministryni spravedlnosti, protože na jeho vkus věnovala až příliš mnoho pozornosti Epsteinovým spisům.
Zdroje:
