Článek
O něčem velmi zajímavém vypovídají zprávy popisující, jak Donald Trump závěrečných 40 minut předvolebního mítinku v Pensylvánii protančil. Na pódiu místo odpovědí na další otázky 40 minut beze slov tančil. Nabídka Donalda Trumpa pro voliče na onom mítinku nemohla být výmluvnější. Nebylo potřeba mluvit, stačilo tam být. A tančit.
Jeho voliči jsou mu ochotni odpustit cokoliv - nepřetržité lhaní na nejrůznější témata, pohrdání americkou demokracií a jejími institucemi, neschopnost uznat porážku ve volbách, osobní skandály… A tak nebylo třeba slov. Jeho fanoušci Trumpa prostě zbožňují. Bez výhrad přijímají, cokoliv Donald Trump řekne nebo udělá. Proč? Pro racionální hlavy je to těžké pochopit, ale odpověď je prostá - protože Trump. Není to o slovech, není to o faktech. Je to o Donaldu Trumpovi a jeho příznivcích. Racionalita zadupaná do země, a to nejen symbolickým tanečkem.
Zdravému rozumu se především příčí skutečnost, že tak bezvýhradnou důvěru svých příznivců získává notorický lhář pravidelně usvědčovaný z chrlení lží, kdykoliv se rozpovídá. Například tým Washington Post Fact Checker spočítal, že do konce svého prezidentství Donald Trump pronesl 30 573 nepravdivých nebo zavádějících tvrzení - v průměru přibližně 21 nepravdivých, chybných nebo zavádějících tvrzení denně (viz uvedené zdroje na konci článku). Podobně vyznívají čísla z jakýchkoliv Trumpových veřejných vystoupení nebo debat.
Rozbuškou k sepsání tohoto povzdechu byly pro mě šokující zprávy, že Donald Trump otevřeně odmítá poskytovat rozhovory médiím, která používají okamžité ověřování pravdivosti výroků v průběhu rozhovoru. Když je Donald Trump usvědčován z nepravd až následně po rozhovoru, to ho již příliš netrápí. Nepřeje si ale být pravdou obtěžován přímo v průběhu rozhovorů. Že je ověřování pravdivosti výroků pro Donalda Trumpa nepříjemné, to každý chápe, ale otevřené odmítání takové kontroly pravdivosti, to je od něho velmi silné sdělení. Hra na pravdu definitivně skončila.
Donald Trump je prostě Donald Trump. Jak ale rozumět tomu, že s Trumpovým odmítáním kontroly pravdivosti výroků souhlasí mnozí republikáni? Zatímco Trumpův postoj můžeme parafrázovat slovy „Lež otevřeně používám jako běžný pracovní nástroj, všichni to o mně vědí, jen mě prosím s vaší obsesí pravdou neobtěžujte přímo v průběhu rozhovorů,“ postoj republikánů působí neméně pohoršivě: „Je to náš kandidát a věříme v jeho schopnost se do prezidentského křesla úspěšně prolhat.“
Máslo na hlavě však nemají pouze Trumpovi republikáni. Prolhaného Donalda Trumpa pomohli stvořit všichni, kdo na jeho hru přistoupili - ať již to byli tolerantní redaktoři, političtí komentátoři, političtí soupeři nebo voliči. Prostě všichni, kteří nemístné lhaní postupně přijali jako nutné zlo, které do politiky tak nějak patří. Problémy s přílišnou tolerancí prokazovanou lhářům v politice velmi důvěrně známe i v naší zemi. Kdykoliv a kdekoliv dojde na to, že je pravdou pohrdáno a lež je povýšena na všeobecně tolerovaný prostředek politického soupeření, je zaděláno na průšvih.
Vraťme se na začátek k Trumpovým předvolebním tanečkům. Ono to bláznivé tančení může mít i racionální důvody. Volební tým Donalda Trumpa má dost rozumu, a tak Donalda Trumpa nepustil do další debaty s Kamalou Harrisovou. Nezávisle na předvolební rétorice dobře vědí, že Trump první prezidentskou debatu s Kamalou Harrisovou prohrál a že další volební debaty by ho jen poškozovaly. Trumpovým tanečkům tedy můžeme rozumět i tak, že jeho volební tým dospěl k poznání, že čím méně toho Donald Trump před volbami namluví, tím lepší budou jeho vyhlídky do voleb.
Nezbývá než doufat, že ani po volbách nebudeme od Donalda Trumpa slýchávat další řečnění, ani nebudeme vídávat jeho další tanečky. Protože pokud by voliči rezignovali na racionální volbu, mohlo by jít o tančení nad hrobem americké demokracie.
Vůbec se nemůžeme tvářit, že se nás výsledek amerických voleb netýká. Přinejmenším z toho důvodu, že případné prolhané vítězství by nalilo novou energii do žil podobným politikům všude ve světě, Česko nevyjímaje. A naopak.
Zdroje:
