Článek
Miliardový dar státu je jistě mimořádná věc. Jakou měl motivaci? Začněme zmínkou o vysvětleních, která se v mediálním prostoru již objevila, ale nelze je brát vážně.
Dotek státní kasy očistí špinavou krypto peněženku?
Nejrůznější krypto kutilové na webech vysvětlují, že možnou motivací dárce mohla být snaha uskutečnit transakci se státní krypto peněženkou, čímž by špinavá peněženka získala punc čistoty. Kdo chce, ať tomu věří. Aféra, která kolem celého případu narůstá, však názorně ukazuje, že to je nesmysl a pravdou je opak – naopak je to špína darknetové peněženky, která umí pošpinit spolupracující peněženky, včetně té státní.
Dobrý skutek napraveného zločince
Vysvětlení, že dar byl kajícím skutkem napraveného zločince, uvádím jen do počtu, protože tomuto asi nevěří nikdo. Přinejmenším protože napravený zločinec, ve kterém se hne svědomí, má milion jiných příležitostí k poskytnutí své podpory, než aby daroval dar ministerstvu spravedlnosti.
Sledujme raději fakta než dojmy
Sledujme chvíli následující linku faktů. V roce 2021 byl Tomáš Jiříkovský propuštěn z vězení, ale jeho technika zůstala zabavená. Dokonce hrozilo, že soudním nařízením budou vymazána všechna data z jeho počítačů, na kterých, jak víme, byly přístupy ke krypto peněženkám. Jiříkovského právníci proto vedli soudní bitvu o navrácení zabavené techniky. Kromě toho se Jiříkovského advokát Kárim Titz již v srpnu 2023 obrátil na ministerstvo spravedlnosti s návrhem na spolupráci v dané věci. V prosinci 2024 zasílá Titz přímo ministru Blažkovi nabídku, že pokud bude zabavená technika Jiříkovskému vrácena, nabízí státu dar ve výši 30 % virtuální měny, kterou se pomocí vrácených prostředků podaří zpřístupnit.
Ministr odpověděl, že nemůže vstupovat do probíhajícího soudního řízení, ale že je připraven pomoci s jednáním o daru s ministerstvem financí a s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Následně v lednu 2025 soud rozhoduje o vydání většiny zabavené techniky zpět Jiříkovskému. A jak víme, dál se vše odehrávalo podle prosincového návrhu advokáta Titze – vše spělo dál k obdarování státu ve výši 30 % z nalezených bitcoinů, a k tomu také nakonec v režii ministerstva spravedlnosti došlo.
Nezávislost soudů?
Uvedená časová linka samozřejmě nastoluje otázku nezávislosti soudů a toho, do jaké míry mohlo ministerstvo spravedlnosti soudní rozhodnutí ovlivnit. Konkrétní nabídku 30 % daru obdrželo ministerstvo v prosinci, tedy měsíc před soudním rozhodnutím o vydání zabavené techniky Jiříkovskému. Následný vývoj po vydání techniky ukazuje přesně tímto směrem – stát byl slíbeným darem následně skutečně odměněn. V uvedeném kontextu ani nedává smysl ptát se, jaká byla motivace onoho daru, když důvod 30 % daru byl jasně popsán již v prosincovém návrhu advokáta Titze. Všichni se ptají po motivaci daru jen z toho důvodu, že se zdráhají nahlas vyslovit to, co visí ve vzduchu – že ministerstvo spravedlnosti obdrželo dar za ovlivnění soudního rozhodnutí ve prospěch Jiříkovského.
Příliš silná káva i pro mě – ani já se neodvážím obviňovat ministerstvo spravedlnosti z ovlivňování soudního rozhodnutí. Řekněme, že vše bylo věcí ministrovy „obchodní obratnosti“ – počkat na rozhodnutí nezávislého soudu a v případě, že vyzní ve prospěch Jiříkovského, zinkasovat odměnu ve prospěch státu. Nutno však říci, že podobné obchodní dovednosti by byly hrubým přešlapem i pro člena komise při přijímacím řízení na střední školu (nechat věcem volný průchod a podle situace inkasovat odměnu), natož pro ministra spravedlnosti v citlivé situaci, kdy je státu nabízen dar nejasného původu od kryptoměnového zločince. V každém případě, ať to bylo tak, či onak, Jiříkovský a jeho advokát svoji část dohody následně naplnili podle jejich prosincového návrhu zřejmě proto, že byli s plněním dohody ze strany ministerstva spokojeni.
Proč Jiříkovský po vydání zabavené techniky hned nezmizel?
Velkým otazníkem nad celým příběhem je čekání Jiříkovského od ledna (kdy soud rozhodl o vydání zabavené techniky) až do března jen kvůli tomu, aby byla peněženka za přítomnosti domluvených osob otevřena a mohl z ní být dar ministerstvu spravedlnosti odveden. Proč s obdrženou technikou Jiříkovský hned nezmizel a komplikoval si život tím, že na sebe upozorní převáděním kryptoměnového daru do státní krypto peněženky? Bylo to jen proto, že měl odmalička smysl pro fair play a dohodu chtěl dodržet? Připomeňme si například nemalý faul, že v peněžence nakonec bylo mnohem více bitcoinů, než ze kterých se počítala 30 % odměna pro stát. O Jiříkovského podvodech na darknetu a vůbec o celém jeho provozování darknetových tržišť ani nemluvě. Co nutilo Jiříkovského čekat na naplnění dohody s ministerstvem spravedlnosti? Možná víra v to, že po takovém „coming outu“ bude moci žít svůj klidný život ve své zemi a nebude se muset ukrývat někde v zahraničí. Možná ale i něco jiného. Dávalo by například dobrý smysl, kdyby si ministerstvo spravedlnosti dohodu pojistilo postupem, který ke zpřístupnění dat vyžaduje obě strany – jak Jiříkovského, tak stát. Nabízela se například možnost před vydáním techniky data zašifrovat tuplovaně ještě dalšími šifrovacími klíči tak, aby ke zpřístupnění dat byly potřebné obě strany. Téhož šlo samozřejmě dosáhnout i dohodou na fyzickém způsobu uskladnění vydané techniky. Každopádně měl Jiříkovský nějaký silný důvod a na otevření peněženky pomocí vrácené techniky musel čekat, což se jistě dříve nebo později dovíme.
Jiné vysvětlení?
Závěrem se vracím k jádru tohoto článku. Napadá někoho jiná motivace k obdarování státu, než jakou advokát Jiříkovského uvedl již v jeho prosincovém návrhu na dohodu s ministerstvem spravedlnosti? Že tento handl zpochybňuje důvěru v nezávislost našich soudů, to z toho sice strašidelně vyplývá, ale kvůli tomu přece nebudeme strkat hlavu do písku. Nebo ano?
Zdroje:
