Článek
Když zazní slovo Vrbětice, nevybaví se mi ohlušující výbuchy muničního skladu, ale především skandální chování tehdejší vlády při odhalování pravdy o Vrběticích. Zatímco za výbuchy stáli agenti nepřátelské mocnosti, v době zveřejňování celé aféry si s naší bezpečností zahrávali domácí politici. Zodpovědnost některých z nich zůstala z nepochopitelných důvodů bez povšimnutí, ačkoliv z faktů o tehdejších událostech jejich zodpovědnost jednoznačně vyplývá. Včetně zodpovědnosti tehdejšího premiéra Andreje Babiše.
Skandální chování politiků z té doby je opředeno hustým předivem informací, dezinformací, faktů a lží. Pokud se v nich nechceme úplně ztratit a máme se něčeho dobrat, širokým obloukem se vyhněme všem lákavým polopravdám a dohadům, a naopak berme v úvahu pouze nezpochybnitelná fakta. Mimořádně cenný pevný bod, od kterého je možné začít celý propletenec rozplétat, nám poskytnul samotný Jan Hamáček. Jeho dobrodružné plány na cestu do Moskvy se staly majákem, který nás z mnohých nejasností vrbětické (dez)informační mlhy spolehlivě vyvádí.
Zastírací manévry Jana Hamáčka
Chtě nechtě tedy musíme začít u Jana Hamáčka. Protože jde o záležitosti obecně známé, zkraťme tento nutný úvod na nezbytné minimum. Hamáčkova pohádka o zastíracím manévru, kterou obhajoval svůj plán na cestu do Moskvy, se již dávno pod tíhou nezvratných důkazů rozplynula jako pára nad hrncem. Naprosto jednoznačná byla slova šéfa vojenské rozvědky, který před parlamentní komisi potvrdil, že na legendární schůzce svolané Janem Hamáčkem opravdu řešili Hamáčkův plán na vyjednávání v Moskvě. O tom, že Jan Hamáček připravoval cestu do Moskvy opravdově, neměli pochyby ani policejní vyšetřovatelé, když stíhání zastavili jen díky tomu, že sám Hamáček „od plánování zvlášť závažného zločinu dobrovolně upustil“. Pokračovat bychom mohli i tím, že po nějaké době byl na ministerstvu nalezen Hamáčkem dříve popíraný podrobný plán cesty včetně všech naplánovaných schůzek v Moskvě. Paleta přímých důkazů i dalších indicií je tak široká, že tím nemá smysl čtenáře dál unavovat. Jen pro osvěžení paměti jsou na konci článku uvedeny odkazy na materiály, které naše téma podrobně rozebírají (především odkazy na články na Seznam.cz, který celou aféru s kupčením s Vrběticemi otevřel, vyhrál následný soud s Janem Hamáčkem a dále se celé problematice věnoval).
Hamáčkův úmysl vyjednávat v Moskvě byl tedy nade vší pochybnost prokázán již kdysi, přesto však dosud nebyly vyvozeny všechny závěry, které z tohoto faktu vyplývají. Jedním z takových opomíjených důsledků je prokázání skutečnosti, že tehdejší premiér vědomě spolupracoval na snaze celou aféru zamést pod koberec.
Časová osa
Zkoumaná zodpovědnost Andreje Babiše jednoznačně vyplyne prostým začleněním pravdy o Hamáčkových plánech do chronologie celého příběhu. Proto si časovou posloupnost celého dění stručně připomeňme.
7. dubna 2021: Na zasedání výboru pro zpravodajskou činnost obdrželi zástupci vlády od zástupců bezpečnostní komunity informace o ruském pozadí vrbětických výbuchů. Konkrétně tyto informace obdržel premiér Babiš a ministři Hamáček (vnitro), Metnar (obrana) a Petříček (zahraničí - ten byl však urychleně poslán mimo hru, když byl 11. dubna prezidentem na premiérův návrh odvolán). V tentýž den jako vláda obdržel od BIS zprávu o vrbětickém útoku i Pražský hrad.
Období od 7. dubna: Z pozdějších slov Jana Hamáčka a Andreje Babiše víme, že jejich první porada o nabytých informacích proběhla hned 7. dubna a že následně pracovali na přípravě jejich zveřejnění a na souvisejícím vyhoštění ruských diplomatů.
13. dubna (úterý): Jan Hamáček se „hodil marod“, zrušil svůj program a odjel k jednání na Hrad. Potom nechal připravit žádost pro ministerstvo obrany o poskytnutí letadla do Moskvy.
14. dubna (středa): Jan Hamáček zveřejnil svůj plán odletět od 19. do 21. dubna do Moskvy vyjednávat o vakcínách. Premiér Babiš Hamáčkův plán nezastavil ani neodmítnul. Novinářům pouze sdělil, že plán není ideální, protože vakcíny nejsou v Hamáčkově gesci. Ještě tentýž den Jan Hamáček oznámil i pozvání prezidentů Putina a Bidena do Prahy na rusko-americký summit.
15. dubna (čtvrtek): Na vnitru se konala legendární schůzka Jana Hamáčka se zástupci bezpečnostních složek (chyběl jen ředitel BIS, kterého Hamáček nepozval). Jan Hamáček s nimi řešil svůj plán na cestu do Moskvy, čímž se mu účastníky schůzky podařilo řádně vyděsit. Jana Hamáčka přesvědčili, aby od plánu upustil.
16. dubna (pátek): Po devíti dnech podruhé zasedá výbor pro zpravodajskou činnost. Na tomto zasedání dala bezpečnostní komunita vývoji jasný směr, připravoval se seznam ruských diplomatů k vyhoštění. Premiér veřejně zakázal Hamáčkovi cestu do Moskvy.
17. dubna (sobota): V sobotu ráno přišly Babišovi a Hamáčkovi do telefonů textové zprávy od novinářů s dotazy směřujícími k vrbětickým událostem. Odpoledne Babiš s Hamáčkem během narychlo svolané tiskové konference pravdu o Vrběticích zveřejnili a oznámili vyhoštění ruských diplomatů.
Už jen prostým pohledem na časovou osu příběhu vidíme, že je řada věcí v přímém rozporu s prokázaným plánem Jana Hamáčka na vyjednávání v Moskvě. Především nemůže být pravda, že vláda v době po 7. dubnu směřovala ke zveřejnění celé aféry, natož aby připravovala nebývalou diplomatickou roztržku s Ruskem. Jan Hamáček by nemohl 13. dubna spřádat plány na vyjednávání v Moskvě, pokud by věděl, že vláda zamýšlí aféru zveřejnit a vztahy s Ruskem poslat k ledu. Ať by Hamáček v Moskvě vyjednal cokoliv (vakcíny, pozvání Putina do Prahy nebo cokoliv dalšího), následně by z toho nezůstal kámen na kameni. Jediným možným vysvětlením plánu na moskevské vyjednávání tedy je, že vláda v té době zveřejnění pravdy o Vrběticích nepředpokládala a že plánované Hamáčkovo jednání v Moskvě bylo pokusem celou aféru tiše urovnat, ať již kýženou protihodnotou bylo cokoliv.
Příliš viditelná neviditelnost Andreje Babiše
Konečně se dostáváme k roli Andreje Babiše. Víme, že Andrej Babiš o Hamáčkově plánu věděl minimálně od 14. dubna a Hamáčkův plán toleroval (přes výhrady, že plán není ideální). Kdyby Hamáčkův šílený plán na vyjednávání v Moskvě přišel do situace, kdy už vláda směřovala ke zveřejnění pravdy a k ostré diplomatické roztržce s Moskvou, musel by ho překvapený Andrej Babiš hned zastavit: „Pane Hamáčku, vždyť to je šílené! Vždyť vy jste zapomněl, že připravujeme největší roztržku s Ruskem za poslední půlstoletí, plánujeme vyhostit jejich diplomaty a chceme zveřejnit pravdu o jejich vrbětickém útoku! Ať už by se vám podařilo v Rusku vyjednat cokoliv, tím by přeci každá dohoda padla! Nebo už neplatí, na čem jsme byli domluveni?“. K takové roztržce s Ruskem však nakročeno neměli, a tak Andrej Babiš Hamáčka nezastavuje a nechává ho konat. Cestu do Moskvy mu teatrálně zakazuje až v pátek 16. dubna - tedy s křížkem po funusu v době, kdy už předtím Hamáčkovi vystavili stopku šéfové bezpečnostních služeb.
Ke zveřejní pravdy o Vrběticích, natož k vyhoštění ruských diplomatů, tedy vláda nesměřovala. Andrej Babiš po 7. dubnu nechal volnou ruku Hradu a Janu Hamáčkovi. Navázal tím na své dosavadní chování – zahraniční politiku často přenechával Hradu a vůbec ho netrápil její proruský směr, protože mocenský pakt Babiš-Zeman byl pro něho v té době výhodný. Bezpečnost České republiky, ta Babiše nezajímala. Je-li Česko nebo Polsko někým napadeno, to není jeho starostí – priority Andreje Babiše jsou hlavně tam, kde se bojuje o hlasy voličů a kde vidí dostatek prostoru na vyprávění marketingových pohádek.
Je proto důležité dobře porozumět i pohádce o dvou bohatýrech, kteří se v sobotu 17. dubna 2021 postavili před televizní kamery, aby neohroženě hájili zájmy České republiky proti nepřátelskému chování Ruské federace. V tu chvíli totiž oba dva hájili především svůj zájem, aby z nezvládnuté špionážní aféry nakonec vyvázli se zdravou kůží a bez obvinění ze spolčování s nepřátelskou mocností.
Poučení?
Každá správná pohádka by měla končit nějakým ponaučením, pokusme se o to tedy i v tomto příběhu. Poučením ze všeho může být stará pravda, že lež má opravdu krátké nohy. Doplnit můžeme, že každého nezbedu může z nezbednosti usvědčovat nejen to, co říká a dělá, ale i to, co nedělá. A tak i když si Andrej Babiš dával velký pozor, aby ho s Hamáčkovým plánem nikdo nemohl spojovat, přesto je snadné Babiše usvědčit ze spoluviny na utajování aféry. Usvědčuje ho právě to, co neudělal – že Hamáčka v tehdejší situaci nezastavil v jeho naprosto šíleném plánu na vyjednávání s Ruskem. Je nemožné shodit vinu jen na jakousi pomatenost Jana Hamáčka. Pokud by vláda opravdu měla nakročeno ke zveřejnění aféry a k ostré roztržce s Ruskem, je naprosto vyloučeno, aby se Andrej Babiš stavěl k Hamáčkovým plánům na vyjednávání v Moskvě tak tolerantně.
Za to, že Česká republika z celé aféry vyšla se ctí, vděčíme bezpečnostní komunitě. Ta svoji úlohu splnila beze zbytku, a přitom s obdivuhodnou profesionalitou odolala jakémukoliv pokušení vměšovat se do politiky. Paradoxně jsme se ale díky této profesionalitě museli dívat, jak před televizními kamerami oznamují výsledky cizí práce dvě tragikomické postavy celého příběhu, Jan Hamáček s Andrejem Babišem. Aby ti dva dohráli celou komedii až do konce, neváhali se přihlásit k tomu, že na přípravě sobotního finále celou dobu pracovali. Jak jinak – když pohádka, tak se vším všudy. Druhým poučením z celého příběhu tedy může být, že se věci často mají jinak, než na první pohled vypadají. A že i když je příjemné sladce snít, poslouchat pohádky a poddávat se kouzlu jejich vypravěčů, z určitých pohádek je užitečné rychle vystřízlivět, abychom při pozdním procitnutí nebyli nepříjemně překvapeni.
Zdroje:
