Článek
Moje cesta za získáním bakalářského titulu je úplná odyssea. Začátek byl poměrně fádní. Tento typ prozření zažívá pomalu každý druhý student v Česku i jinde. Rok života jsem věnovala oboru, který podle mého nebyl pro mě, a tak jsem změnila školu. Jenže jsem odešla ve chvíli, kdy se nekonaly žádné přijímačky, a tak jsem byla, jak se říká v luftě. Během toho roku jsem alespoň makala na dalším zlepšení jazykových dovedností a začala jsem překládat za peníze.
Pak jsem objevila něco úžasného. Vysokou školu, kde se vyučuje kreativní psaní. Objev Literární akademie byl pro mě zjevením. Chór andělů zapěl halelůja. Ano, říkala jsem si, tohle by mohla být škola pro mě.
Byla. Po tři roky. Dokud se nedostala vlivem jednoho člověka do finančních potíží. Ten chlápek je známá firma. Je tak nechvalně proslulý, že ho znal i rektor školy, kde jsem se pokoušela dostudovat, abych, když už jsem měla za sebou ty tři roky řádně zakončeného studia, dostala možnost absolvovat i státní zkoušku. Protože ta možnost mi byla i se školným doslova ukradena.
Jenže ta třetí škola byl jeden velký facepalm. (Poznámka: To je takovéto gesto, když se plni nevýslovné frustrace plesknete dlaní do čela.) Studenti několika nesourodých oborů (jako například pedagogika a ekonomie) chodili na společné přednášky a co chvíli se někdo zeptal, co že to vlastně bude mít na konci vystudováno. Do toho se měnila mateřská univerzita, protože toto byla pouze zahraniční pobočka jedné ukrajinské univerzity. Finále tohoto absurdária bylo také kouzelné.
Než ho vylíčím, prozradím vám, že se na tuto školu se přihlásilo i několik lidí z Univerzity Jana Amose Komenského, takzvaného UJAKu, kteří se také předtím dostali do prekérní studijní situace. UJAKu neodsouhlasili akreditaci magisterského oboru specializované pedagogiky, a tak si studenti hledali místa na jiných vysokých školách. Mimo jiné i na tomto institutu.
Po odstudování dalšího akademického roku nás jednoho krásného srpnového dne (bez ironie, počasí bylo pěkné, letní, teplé) pozvali, aby nám vysvětlili, že všechny organizační skopičiny se změnou mateřské univerzity byly zbytečné, protože vychází nový zákon o soukromých vysokých školách, jehož nařízení institut nesplňuje a nemá prostředky na to, aby ho, kdy splňoval a tak končí. Nádhera.
Moje cesta však tímto nekončí. Ohó, jak z popela bájný fénix ožívá pod novým jménem Literární akademie. Popřejte mi ‚Bon voyage‘, laskaví posluchači, protože vyplouvám na další úsek své klikaté cesty.
