Článek
Přes všechna společenská zemětřesení a hony na skutečné prasáky, zůstává jeden sexuální predátor, kterému je věnována velká pozornost, a na jehož záchranu bylo během let zaktivováno mnoho představivosti a nápaditosti – vlk z pohádky o Červené Karkulce.
Pro současné čtenáře, kteří nemají povědomí o původu pohádky, je vlk pouhým zvířetem, byť dokáže mluvit a využívá psychologické manipulace, což je v přírodě nevídaná lovecká technika. Původně však pohádka varuje dospívající dívky před muži, kteří mají spoustu úmyslů, ale ani jeden z nich není čestný. Červená barva čepečku symbolizuje měsíční krvácení.
Když chcete na příběhu o Karkulce něco pozměnit, tak nemáte moc na výběr. Nejvýraznějšími prvky zůstávají nadále Karkulka s vlkem, o čemž svědčí i to, jak často jsou právě tyto dva prvky příběhu vypravěči měněny. Myslivec, přestože je na tom pořád ještě lépe než naprosto pasivní babička, je až za nimi.
Vlka můžete z šelmy přepsat na symbol vnitřních démonů, na něco temného v Karkulčině psyché, s čím se musí poprat, ale nemůžete škrtnout Karkulku a nahradit ji dejme tomu Princem. Tento tah by rozkolísal vnitřní rovnováhu pohádky.
Karkulka je hlavní postavou svého příběhu, protože je obyčejným smrtelným děvčetem bez magických schopností a je tudíž zranitelná, a to je v přímém kontrastu s nebezpečnou, prohnanou šelmou. Zároveň je jako dospívající děvče na pomezí mezi tím, kdy je člověk ještě dítětem a kdy už je počítán za plnohodnotně dospělého. Ať chceme nebo ne, někde hluboko v nevědomí máme zakořeněno, že dítě je bytost divoká, zatímco dospělý jedinec je součástí řádu a buduje civilizaci.
To vnitřní napětí mezi myšlením dítěte a dospělého se promítá do rozhodování, jestli se držet bezpečné cesty nebo se zdržet trháním květin. Karkulku neohrožuje jen vlk, Karkulka je podle narativu v podstatě i nebezpečím sama sobě. Dost skoro dospělá na to, aby přitahovala nechtěnou pozornost, ale málo na to, aby se občas ještě nezachovala naivně a k tomu veškerou pozornost publika a vypravěčů ke konci strhávají vlk s myslivcem. Má to holka těžké.
Záchrana vlka už není nějakým neotřelým, vůči přírodě přátelským přístupem, je už stejně zakořeněná ve vyprávěcí tradici jako původní pro vlka smrtelná verze. Víte, co mi vrtá hlavou? Že si vypravěči lámou hlavy, jak nechat vlka přežít, ale nikdo už nemyslí na to, že by se vlk, který umí mluvit, mohl chudince Karkulce za to, co provedl alespoň omluvit. Koneckonců, když už jsme u toho moderního pojetí pohádek, pak by vypravěči měli brát v úvahu, že může být chudinka nadosmrti traumatizovaná. Vždyť jí koneckonců šlo o život, nebo minimálně o pověst, necháme-li se inspirovat tradičním pojetím. Má to holka těžké. Holky to mají v životě těžké, proto by mohlo vzniknout i pár verzí příběhu, kde Karkulka není jenom trubkou potížistkou, ale kde se s ní jedná s trochou respektu a důstojnosti.
(Tuto a další Medvědomosti si poslechněte na Spotify a www.ceskepodcasty.cz)
