Článek
Zářivý úsměv, žádný strach před kamerou a herecký talent projevený už v útlém věku. Svou první roli dostala Judith Barsi ve filmu Osudná vize v roce 1984, když jí bylo teprve šest let. Další filmové i televizní role následovaly rychle za sebou.
Zdálo by se, že malé Judith (nar. 1978) nemohly sudičky přisoudit víc štěstí. Jenže opak je pravdou.
Hvězdička Judith Eva Barsi se narodila do domácnosti Marie a Józsefa Barsiových, kteří utekli z Maďarské lidové republiky po povstáních a jejich nelítostném potlačení v roce 1956. Tehdy se ovšem ještě neznali, setkali se – a zamilovali se do sebe – až v Americe. To zní skoro jako začátek blyštivého amerického snu.
Pro oba to bylo druhé manželství, a když se jim narodila dcera Judith, rozhodla se Maria, že své dceři dopřeje ještě krásnější a zářivější budoucnost, než mají její rodiče – stane se hereckou hvězdou jejich nové domoviny. Její příprava se vyplatila, malé Judith si castingové agentury všimly brzy. Za celou svoji kariéru dětské hvězdy se objevila – nebo bylo možné slyšet její hlas – v 25 pořadech a v desítkách reklam. V jejím nejúspěšnějším období vydělávala sto tisíc dolarů ročně, což umožnilo Barsiovým koupit domek v Los Angeles.
Do zářivého amerického snu se vkrádá temnota. Čím byla dcerka Judith úspěšnější a slavnější, tím víc se její otec József Barsi poddával alkoholismu a agresi. Opakovaně své ženě i dceři vyhrožoval, že je zabije. V prosinci 1986 dokonce Maria volá na svého muže policii, oznamuje výhružky i bití. Vyšetřovatelé však konstatují, že nedokázali najít žádné známky fyzického týrání.
Sousedka Eunice Daly vypověděla, že Marii několikrát urgovala, aby se i s malou od manžela odstěhovaly: „Řekla, že nemůže. Že je obě zastřelí a dům zapálí.“ Maria se svěřila těm, kterým důvěřovala nejvíc, že jí manžel ukázal, kam schovává benzín na rozlití po domě, až ho popadne amok a on se rozhodne jejich dům spálit.
Tím osudným dnem je nakonec 27. červenec 1988. V půl deváté ráno slyšela paní Daly výstřel, vyděšená, že došlo na nejhorší, zavolala policii. Ta však pouze konstatovala smrt tří obětí. József zastřelil ženu a dcerku, aby posléze obrátil nabitou zbraň i proti sobě.
Sousedé na malou Judith vesměs vzpomínají jako na milé, dobře vychované děvče. Režisér Don Bluth se nechal slyšet, že i přes svůj nízký věk velmi dobře rozuměla pokynům režie. Touto schopností si zajistila nemalý podíl rolí, protože natáčení s dětmi a zvířaty je komplikované až obávané z důvodů jejich jisté nevypočítatelnosti.
Poslední film, na kterém se podílela – animovaný snímek Všichni pejskové jdou do nebe – šel do kin až po její smrti. Režisér Don Bluth nakreslil postavu holčičky Anne-Marie podle herečky, jež ji namluvila a tím dal Judith druhý život. Jak jinak než na filmovém plátně.
Její herecký kolega, jenž namluvil protagonistu příběhu psa Charlieho, Burt Reynolds, požádal studio, zda by své repliky mohl nahrát ještě jednou. Charlieho ‚mrzí mě‘, když se loučí s kamarádkou Anne-Marií, tak získává druhý ještě srdceryvnější rozměr.
Na náhrobním kameni má Judith Barsi vyrytou repliku své postavy Zobky, kterou namluvila pro animovaný snímek Země dinosaurů: „Jo! Jo! Jo!“ (Yep! Yep! Yep!)
