Článek
Praha, dlouhodobě čelí rostoucímu tlaku na kapacitu středních škol. Tento problém však eskaloval v posledních letech do podoby, která již ohrožuje rovnost přístupu ke kvalitnímu vzdělání a vyvolává vážné otázky o efektivitě řízení školského systému. Mnozí rodiče, žáci i odborníci kritizují současný stav jako krizi, kterou státní i místní orgány neřeší dostatečně rychle a efektivně.
Přetížené školy a zoufalí rodiče
Každý rok zůstává mnoho žáků devátých tříd bez přijetí na školu dle jejich preferencí. V roce 2024 došlo k situaci, kdy tisíce studentů v Praze nemohly najít místo na středních školách ani po druhém kole přijímacího řízení. Důvodem je nejen populační boom v posledních letech, ale také migrace mladých rodin do metropole a jejího okolí. Řada škol v Praze funguje na hranici své kapacity a nemá možnosti rozšířit prostory či personál.
Extrémní přetlak na středních školách je jasně vidět na příkladech:
- Gymnázium Jana Keplera: V loňském roce se na toto prestižní gymnázium hlásilo více než 650 žáků, přestože škola přijímá pouze 60 studentů. To znamená, že pouze méně než 10 % uchazečů mělo šanci uspět.
- Gymnázium Nad Štolou: Další oblíbené pražské gymnázium zaznamenalo přes 800 přihlášek na pouhých 90 míst. Tento poměr ilustruje, jak obtížné je pro žáky dostat se na školu, která nabízí vysokou kvalitu vzdělání.
- Střední průmyslová škola Na Třebešíně: Technicky zaměřená škola obdržela přes 500 přihlášek, přičemž kapacita prvního ročníku je pouze 120 míst. Tento přetlak ukazuje, že problém se netýká jen gymnázií, ale také odborných škol.
Placená příprava: Rozevírání sociálních nůžek
Jedním z nejpalčivějších aspektů současné situace je rostoucí vliv placených přípravných kurzů na přijímací zkoušky. Tyto kurzy se staly pro mnohé rodiny téměř nezbytností, pokud chtějí zvýšit šance svého dítěte na přijetí na prestižní školu. Bohužel, tento trend výrazně prohlubuje nerovnosti mezi dětmi z různých socioekonomických prostředí.
Ceny přípravných kurzů se v Praze pohybují v řádu tisíců až desítek tisíc korun. Například intenzivní celoroční příprava na přijímací zkoušky do víceletých gymnázií či na střední školy stojí mezi 8 000 až 20 000 Kč, v závislosti na rozsahu a zaměření kurzu. Kratší intenzivní kurzy těsně před zkouškami se pak pohybují kolem 2 000 až 5 000 Kč za několik málo hodin výuky. Individuální lekce s kvalifikovaným lektorem mohou stát až 600–1 000 Kč za hodinu.
Tento finanční náklad je pro mnoho rodin nepřekonatelný. Zatímco žáci z bohatších rodin mají přístup k profesionálnímu vedení, kvalitním materiálům a opakovanému tréninku zkušebních testů, děti z rodin s nižšími příjmy často tuto možnost nemají. Tyto děti pak vstupují do přijímacího řízení s výrazně menší šancí uspět, což ve výsledku dále prohlubuje sociální nerovnosti.
Navíc samotný fakt, že úspěch u přijímacích zkoušek stále více závisí na placené přípravě, vrhá stín na systém vzdělávání jako celek. Školy by měly být místem, kde má každý žák rovné šance na úspěch, bez ohledu na finanční zázemí jeho rodiny. Stávající systém však tuto rovnost spíše rozkládá, než aby ji podporoval.
Co dál?
Řešení tohoto problému vyžaduje okamžité a koordinované kroky na úrovni státu i města. Praha by měla prioritně investovat do výstavby nových středních škol a rozšíření stávajících kapacit. Současně je nezbytné zlepšit podmínky pro učitele, aby byl tento obor atraktivnější.
Dlouhodobě je třeba zavést systém, který bude pružněji reagovat na demografické změny. To zahrnuje lepší predikci populačního vývoje, plánování kapacit škol a reformu přijímacího řízení, aby nebylo tak stresující a nespravedlivé.
Pokud se situace nezačne řešit s větší naléhavostí, riskujeme nejen ztrátu talentů, ale i další prohlubování sociálních rozdílů. Školství by mělo být základem rovnosti a příležitostí, ne arénou, kde přežijí jen ti, kteří si to mohou dovolit zaplatit.
Bude rok 2025 jiný?
Otázkou zůstává, zda se situace nebude opakovat i v roce 2025. Navzdory mediálnímu tlaku a obrovskému zájmu veřejnosti se zatím nezdá, že by bylo ve hře dostatečně robustní řešení. Výstavba nových škol je zdlouhavý proces a aktuální opatření, jako je navyšování kapacit stávajících škol, se jeví spíše jako dočasná záplata než dlouhodobé řešení.
Pokud se státní a městské orgány nezačnou této problematice věnovat s maximální prioritou, lze očekávat, že příští rok přinese stejný scénář – přeplněné školy, zoufalé rodiče a děti, které se i přes svůj talent a snahu nedostanou na školu, kterou si vysnily. Kritická situace pražského školství je varovným signálem, že pouhé přešlapování na místě už není možné.
