Případ Studna: Temná kronika československé kriminalistiky

V únoru roku 1968, v době Pražského jara, otřásl Československem tragický případ rodiny Jelínkových z malé obce Vonoklasy nedaleko Prahy. Události té noci, která si vyžádala dva lidské životy a zanechala jediného přeživšího, zůstávají dodnes zahaleny tajemstvím. Případ se stal inspirací pro epizodu Studna z populárního seriálu Třicet případů majora Zemana, která navzdory uměleckému zpracování přispěla k šíření mýtů a spekulací. O co však skutečně šlo? A co se odehrálo za zdmi domu, který po desetiletí střežil tajemství izolované rodiny?

Rodina Jelínkových žila ve Vonoklasech, obci ležící v malebném údolí nedaleko Prahy. Na první pohled šlo o běžnou rodinu, která se však od ostatních v mnohém lišila. Otec Stanislav Jelínek starší byl člověk složité povahy. Diagnostikovaná schizofrenie a dlouhodobé deprese ho vyloučily z běžného pracovního života. Přesto se snažil působit jako hlava rodiny, i když se často uchyloval k náladovým výbuchům. Matka Marie byla pilířem rodiny. Přestože se starala o domácnost a svého manžela, sousedé ji popisovali jako uzavřenou a chladnou ženu, která příliš nevyhledávala kontakt s okolím.

Jejich syn Stanislav mladší byl naopak výjimečný student. I přes své fyzické postižení, způsobené dětskou obrnou, dosáhl mimořádných akademických úspěchů a stal se inženýrem technické fyziky. Pracoval ve špičkovém výzkumném zařízení v Praze, kde se zabýval problematikou radioizotopů a kontaminantů v potravinářském průmyslu. Byl považován za talentovaného odborníka, ale také za podivína, který se svým okolím příliš nekomunikoval.

Stanislav Jelínek mladší pracoval od roku 1962 v Ústředním výzkumném ústavu potravinářského průmyslu, kde se specializoval na práci s radioizotopy. Výzkum měl za cíl zlepšit kontrolu kvality potravin a detekci škodlivých látek. Podle výpovědí jeho kolegů byl mladý inženýr známý svou posedlostí detaily a odvahou experimentovat s neobvyklými metodami. Někteří jeho kolegové však později naznačili, že Jelínek prováděl i experimenty, které přesahovaly rámec oficiálně povoleného výzkumu.

Interní dokumenty naznačují, že se Jelínek zajímal o vliv radioaktivních částic na metabolické procesy u zvířat a potenciálně i u lidí. Přestože tyto experimenty nebyly nikdy veřejně potvrzeny, někteří badatelé tvrdí, že mohl testovat nové metody uchovávání potravin prostřednictvím nízkých dávek radiace. Jeho zápisky, nalezené po tragédii, zahrnovaly podrobné schémata chemických procesů, které však nebyly odborníky plně rozluštěny.

Spekulace se nevyhnuly ani tvrzením, že Jelínek mohl být zapleten do nelegálních pokusů, které měly zkoumat vliv určitých látek na lidskou psychiku. Tyto hypotézy však zůstaly nepodložené, protože většina jeho záznamů byla údajně zničena během požáru v domě Jelínkových.

Vzájemná nevraživost mezi Jelínkovými a jejich sousedy dosáhla vrcholu v průběhu 50. a 60. let. Jelínkovi se dostali do vleklých konfliktů s rodinami Ungrových a Košanových, které vyústily nejen ve slovní potyčky, ale také ve fyzická napadení. Syn Stanislav se stal obětí šikany, když ho sousedovy děti při hře zranily. Rodina Ungrových zase čelila obvinění, že vyhrožuje násilím. Nepřátelství vyústilo v několik násilných incidentů, při nichž byli oba Jelínkové vážně zraněni.

Poslední velký konflikt se odehrál v listopadu 1967, kdy Ungr a Košan fyzicky napadli otce a syna Jelínkovy. Incident skončil krvavou potyčkou, při které byl mladší Jelínek zraněn a jeho otec napadl protivníky nožem. Oba Jelínkovi byli následně obviněni a předvoláni k výslechu na 13. února 1968, což mělo být jejich první setkání s Veřejnou bezpečností.

Noc z 12. na 13. února začala pro Jelínkovy poklidně. Otec a syn se vrátili z konzultace s advokátem, který je připravoval na nadcházející výslech. Večeřeli společně s matkou a popíjeli čaj. Podle výpovědí syna byl otec velmi nervózní a matka se ho snažila uklidnit. Kolem půlnoci se rodina odebrala k odpočinku. Otec se odebral do ložnice, kde měla tragédie začít.

Kolem třetí hodiny ráno si sousedé povšimli plamenů stoupajících z domu Jelínkových. Přivolaní hasiči objevili ohořelé torzo matky v ložnici a tělo otce ve studni. Syn byl nalezen promáčený a zraněný několik kilometrů od domu. Na těle měl povrchní řezné rány, které podle lékařů naznačovaly spíše pokus o demonstrativní sebevraždu než útok cizího pachatele.

Vyšetřování vedl major Josef Strouhal, který brzy čelil řadě komplikací. Sníh ztížil zajištění stop, a zraněný syn nemohl být ihned vyslýchán. Když konečně mohl vypovídat, jeho výpovědi byly značně rozporné. Nejprve tvrdil, že byl napaden neznámým útočníkem, který ho shodil do studny. Později změnil verzi, že jeho otec zabil matku a nutil ho k pokácení stromů na zahradě jako symbolického aktu. Nakonec vypověděl, že otec ho sám napadl a shodil do studny.

Zásadním problémem bylo, že žádná z těchto verzí neodpovídala důkazům. Ohledání místa činu ukázalo, že matka byla udeřena tupým předmětem a zemřela na následky vdechnutí krve. Otec se utopil ve studni, přičemž jeho zranění naznačovala sebevraždu. Požár byl založen na více místech zároveň, což ukazovalo na snahu zahladit stopy. Synovy činy, jako bylo pokácení stromů, se jevily jako výsledek otřesené psychiky nebo přímého donucení.

Do případu zasáhla i Státní bezpečnost (StB). V době, kdy byla veřejnost hladová po senzaci, StB záměrně omezila šíření informací, aby uchránila přeživšího Jelínka a zabránila šíření fám. Právě nedostatek oficiálních zpráv však vedl ke vzniku četných spekulací. Někteří tvrdili, že Jelínkovi ukrývali kompromitující materiály na StB, jiní věřili, že byli Jelínkovi obětí msty sousedů nebo rodinného tajemství.

Vyšetřování bylo ukončeno s tím, že hlavním pachatelem byl otec Stanislav Jelínek starší, který zavraždil svou manželku a následně spáchal sebevraždu. Synova role zůstala nejasná. Mnozí badatelé však poukazují na to, že některé důkazy byly nesprávně interpretovány a že případ mohl být uzavřen předčasně.

Případ Jelínkových zůstává mrazivým příběhem o lidské psychice, destruktivní síle izolace a nebezpečích posedlosti výzkumem. Jeho ozvěny budou patrně slyšet ještě dlouho.

Nový seriál Studna od platformy Voyo, jehož premiéra byla 10. ledna 2025, přináší moderní pohled na tragédii rodiny Jelínkových. Tento nový projekt režisérky Terezy Kopáčové slibuje hlubší ponoření do psychologických aspektů případu a snahu odkrýt, co se skutečně stalo během osudné noci v roce 1968. Diváci tak dostanou příležitost porovnat dvě zpracování jednoho mrazivého příběhu – ikonickou epizodu Studna z 30 případů majora Zemana z roku 1978, ovlivněnou tehdejší ideologií, a novou, současnou verzi, která se snaží o věrnější vykreslení dobových událostí a motivací postav. Která verze podle vás odhaluje pravdu? Udělejte si vlastní názor a dejte vědět do komentářů, která verze je lepší