Článek
České sestry nejsou nijak organizované, ani kontrolované. V minulosti bylo zaznamenáno několik snah sestry koordinovat, registrovat a jakkoliv zmapovat. Bez efektu. Aktuálně existující organizace pro všeobecné sestry u nás, fungují jen na bázi dobrovolnosti a žádná všeobecná sestra, absolvující vzdělání v České republice, není povinna být součástí čehokoliv. Informace o zásadních pochybeních, pokud nebyla sestra odsouzena, se nevedou žádné. Jediným zdrojem informací o sestrách pro nové zaměstnavatele, jsou drby. A kdyby Dante zažil některé sesterské kolektivy, začne rovnou Očistcem. Pokud v praxi sestra zásadně pochybí a se zaměstnavatelem uzavře Dohodu o ukončení pracovního poměru, tak do dalšího zaměstnání může nastoupit s čistým štítem bez toho, aniž by nový zaměstnavatel tušil, že neplní ordinace lékaře, je surová na pacienty, apod. Pokud pochybí lékař, dostane podnět k prošetření Česká lékařská komora, která na základě toho jedná a má pravomoc lékařovu činnost omezit. V České republice by taková organizace pro všeobecné sestry byla maximálně vhodná. Zvýšila by se úroveň poskytované péče, působení všeobecných sester by bylo transparentnější, snížilo by se ohrožení/poškození pacientů ze strany nekompetentního zdravotnického personálu a mimo jiné by vznikl přehled o dostupnosti zdravotnických pracovníků k dispozici.
Vzdělávání sester v České republice podléhá zákonu č.96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, což je, v případě všeobecných sester, dobře míněný paskvil. Tímto zákonem však Česká republika respektuje požadavek na vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků v EU. Jde o to, že dle EU volit si tak zodpovědné a náročné povolání ve 14ti letech, je velmi brzy. Člověk ještě netuší, co je život a už by měl pracovat se smrtí. Proto EU posunula kompetenční vzdělávání všeobecných sester na VOŠ/VŠ, kdy je člověk poněkud vyspělejší a také to dává možnost vystudovat všeobecné ošetřovatelství komukoliv, kdo má maturitu, byť z jiného oboru. Osobně jsem měla na VŠ spolužáky z gymnázií, obchodních akademií, vojenské školy, pedagogické školy,… a musím říci, že mnozí z nich zvládali studium velmi statečně, byť netušili, že se v prvním semestru budou učit umývat nepohyblivého člověka. Nutno také dodat, že někteří byli v šoku a studium ukončili. Ošetřovatelství je krásná věda, ale vyžaduje jisté předpoklady. Krom empatie, ochoty a dobrého srdce, je jistým benefitem i silný žaludek.
Velmi aktuálním tématem jsou zdravotníci/cizinci, kteří k nám přichází do pracovního procesu ze států mimo EU. Podle ustanovení § 85b zákona č.96/2004 Sb. a podle vyhlášky č.189/2009 Sb. jsou povinni v České republice absolvovat aprobační zkoušku. Věřím tomu, že všeobecné sestry/cizinky, úspěšně absolvující, pod záštitou NCO NZO (Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů), aprobační zkoušku, jsou kvalitními spojenci na poli zdravotnické péče u nás. Otázkou zůstává, kolik příchozích cizinců do České republiky, aprobační zkoušku skutečně absolvuje. Setkala jsem se v praxi se sestrou/cizinkou, velmi špatně mluvící česky a se zjevně nedostatečnými odbornými znalostmi, která mi lámanou češtinou řekla: „To bych v životě neudělala.“ Jak je tedy možné, že byla na pozici všeobecné sestry vůbec přijata? NCO NZO vytváří dobré podmínky pro zajištění patřičné úrovně, ale ty jsou sabotovány místními zaměstnavateli tím, že zaměstnávají zdravotnický personál s vědomím, že zaměstnanec aprobační zkoušku nemá a mnohdy se ani nechystá. Je ochoten zaměstnavatel v případě pochybení takového zaměstnance – a jsme ve zdravotnictví, zde pochybení znamená poškození/ohrožení/újmu na zdraví pacientů – přijmout zodpovědnost?
Česká medicína je na velmi vysoké úrovni, máme výborné lékaře i mnoho skvělých a dobře vzdělaných sester. Pojďme tu ošetřovatelskou část ještě trochu podpořit. Bude to bolet, dá to práci, ale do budoucna se takový krok určitě vyplatí. Vznik České sesterské komory, je pro zvýšení kvality poskytované ošetřovatelské péče a ochrany pacientů, přirozenou cestou.
