Článek
Tenhle týden se mi moje přání vyplnilo. Po návratu z Afriky, kde jsem už byl jako na trní, jsem se šel podívat na ranní vážení našeho luskouního mláděte, samičky Šišky. Když vážení skončilo a David Vala vrátil Šišku do expozice, na chvilku své matce Tang na ocas vylezla. Přitom jsem pořídil i tenhle snímek. Myslím, že si ho na památku nechám zarámovat.
Ono už „jen“ získání luskounů do Prahy znamenalo velký úspěch; vždyť jsme jednou z pouhých dvou zoologických zahrad v Evropě, které je mají. Vděčíme za ně skvělé pověsti naší zoo i snaze tehdejšího primátora Zdeňka Hřiba při jednání na Tchaj-wanu. Náš nynější úspěšný chov páru luskounů krátkoocasých, které jsme loni dovezli z tchajpejské zoo, je výslednicí práce nejenom našich chovatelů, zejména zmíněného Davida, ale všech, kdo u nás pro něj vytvořili vhodné podmínky. A první luskouní mládě odchovávané v Evropě, to je ohromný úspěch, za který vděčíme chovatelům, veterináři Romanu Vodičkovi a v neposlední řadě „přátelům na telefonu“ v Zoo Tchaj-pej.
Šišce už je jedenáct týdnů, váží 870 gramů, a nejenže se vozí své matce na ocase, ale také začala ochutnávat speciální kaši, kterou připravujeme pro její rodiče. Přesto musím podotknout, že ještě není vyhráno, za odchovanou ji budeme moci považovat, až přestane pít mateřské mléko, tedy přibližně na přelomu července a srpna. Ale pořádný kus cesty už jsme ušli.
Luskouny jsem si začal přát už před nějakými deseti lety, kdy jsem v subsaharské Africe viděl, že jsou nejen masivně loveni, ale také že narůstá obchod s jejich šupinami. Když jsem tehdy o nich a jejich ohrožení psal, jen málokdo vůbec tušil, o jaká jde zvířata. To se s postupem času sice trošku změnilo, ale až díky našim „pražským“ luskounům a zejména Šišce se o těchto fascinujících savcích dozvěděla i nejširší veřejnost. Šiška jedoucí na ocase Tang je tak bez nadsázky velvyslancem volně žijících luskounů a pomáhá nám pracovat na jejich ochraně.
