Kde se vzala jména našich sýkor?

Hned u sýkory koňadry musím třeba předeslat, že s ňadry nemá její jméno nic společného. V různých krajích se jí v minulosti říkalo lecjak, ale nejčastěji šlo o velmi podobná označení: koňarda, kuňadra, koňazdra, koňouzdra, koněuzdra, kunizdra, koňaska a tak dále. Ve většině z těchto lidových jmen koňadry se nám již nerýsují ani tak ňadra jako spíš kůň. Podle etymologů slovo koňadra vzniklo z „konědra“, což označuje rasa či pohodného, tedy toho, kdo „dere koně“. To odkazuje na značnou dravost sýkory koňadry, která je nejen schopna zabíjet jiné drobné ptáky, ale třeba také vyklovávat mozky zimujícím netopýrům.

Nad původem jmen sýkora modřinka či sýkora parukářka není třeba zvlášť hloubat. K modřince bych dodal jen tolik, že se jí říkalo třeba také modrohlávek nebo modřenka, a k parukářce, že díky své chocholce mívala i lidová jména jako rohačka a roháček, nebo kozlík a kozlíček. Nu, je pravda, že její chocholka může připomínat koz​lí bradu.

Sýkora lužní má druhové jméno, které dnes již zcela neodpovídá skutečnosti, protože se rozšířila i do jiných typů prostředí, a k nerozeznání podobná sýkora babka se jmenuje podle černé čepičky, jež připomíná šátek uvázaný na babku.

Poněkud záhadnější je původ druhového jména sýkory uhelníčka. Ano, krátce uhelníčka, nikoli dlouze úhelníčka, což je koneckonců nápověda, kterou ještě umocní, pokud se podíváte, jak uhelníček vypadá. Jako by byl zamazaný od mouru. Říkalo se mu ostatně také uhlíř či uhlířka a význačný ornitolog 2. poloviny 19. století Vladislav Šír zaznamenal, že „uhelníček lítá prý na maso do komínů, odtud jméno ‚kominíček‘“. Po pravdě jsem této informaci docela nakloněn věřit, protože sýkory se proslavily svou důmyslností – nejvíce asi modřinky, které se v 50. letech naučily otevírat lahve mléka ponechávané dodavateli přede dveřmi britských domácností.

U sýkory uhelníčka mě trochu zaráží, že na rozdíl ode všech ostatních sýkor kombinuje ženský a mužský rod. Ale poslední z našich „sýkor“, mlynaříkovi dlouhoocasému, se koneckonců také říkalo mlynářka. Že to bylo díky světlému, jakoby zamoučenému zbarvení, asi nemusím dodávat.

Zbývá již jen doplnit, kde se vzalo slovo „sýkora“: jeho původ se odvozuje od zvuků vábení některých druhů sýkor.