Článek
Z jistého úhlu pohledu opanoval kur domácí naši planetu mnohem efektivněji než svého času tyranosaurus. Jen v komerčních chovech již počet jedinců kura domácího překročil třicet miliard. Stal se tak suverénně nejpočetnějším ptákem na Zemi, a jestliže nějací budoucí archeologové budou bádat nad pozůstatky naší civilizace, najdou nekonečné množství kuřecích kostí. Proto již zazněly návrhy, abychom o nynější epoše světa přeměněného člověkem nemluvili jako o antropocénu, nýbrž jako o slepicénu.
Čímž jsem snad dostatečně připravil půdu pro vysvětlení, proč jsem se tuto fotografii, kterou jsem před několika lety pořídil v Indii, rozhodl zařadit do svého výběru snímků nejzajímavějších zvířat. Vznikla v národním parku Nagarhole ve státě Karnátaka a zachycuje kura Sonneratova. Konkrétně tedy kohouta kura Sonneratova jinak označovaného také jako kur kropenatý. Podotýkám, že jde o divokého ptáka, na kterého jsem natrefil mezi fotografováním gaurů a tygrů. Ne náhodou se však podobá kohoutům, jež můžete vidět na české vsi. Či přesněji: ne náhodou se naši kohouti podobají jemu. Patří mezi nejbližší příbuzné kura bankivského, o němž jsme se učili, že je předkem kura domácího. Dokonce jediným předkem. Jenže jak prokázaly genetické výzkumy, do genofondu kura domácího se propsal také kur Sonneratův. To díky němu mají některá plemena žlutou kůži, což bývá nejpatrnější na nohou (zvědavce, kteří by se pídili po tom, proč kohout na snímku žluté nohy nemá, odkazuji na původní práci Erikssona a kol. vydanou v PLOS Genetics 29. února 2008 a na další odbornou literaturu).
S odstupem času je pro mne snímek kropenatého kohouta z okraje karnátackého lesa cennější než záběry gaurů a dokonce i tygrů. Je na ní koneckonců druh, o kterém by se dalo prohlásit, že se podílel na největším evolučním úspěchu dinosaurů.
