Článek
Když jsem byl loni s českou delegací krátce v africkém Gabonu, odnesl jsem si velký zážitek právě ze schůzky s Leem Whitem. Ona už jen skutečnost, že ve frankofonní středoafrické zemi se stal ministrem běloch narozený v Manchesteru, ochranář a vysokoškolský pedagog, je – řekněme – poněkud překvapivá. Ovšem úroveň ochrany gabonské přírody posunula dojem ze setkání s ním na ještě jinou úroveň. Nyní je v Gabonu bohužel všechno jinak.
Gabon má asi třiapůlkrát větší rozlohu než Česká republika, ale asi jen pětinu jejího počtu obyvatel, a z osmdesáti procent ho pokrývají tropické deštné lesy. Ty nejen oplývají životem (mj. početnými populacemi goril nížinných či slonů pralesních), nýbrž také každoročně absorbují asi 140 milionů tun oxidu uhličitého. Současně Gabon disponuje ohromným nerostným bohatstvím. I krátká návštěva stačí k poznání, že na africké poměry jde o bohatou zemi se zodpovědným postojem k ochraně přírody. Nemohu v této souvislosti nezmínit, že navzdory veškeré snaze jsem během svého pobytu v metropoli Libreville nedokázal najít jediný kus bushmeatu (masa nelegálně ulovených zvířat), zatímco v okolních zemích se prodává naprosto běžně.
U počátků výjimečného přístupu Gabonu k ochraně přírody stál na přelomu tisíciletí Američan J. Michael Faye, který – kromě mnoha jiných aktivit – během 455 dní prošel pěšky 3 200 km napříč Afrikou. Neuvěřitelný výkon ohromil i tehdejšího gabonského prezidenta Omara Bongo Ondimba (otce minulý týden svrženého Ali Bonga Ondimby) a ten v rámci pravidel africké demokracie, jež držitelům moci umožňují nezřízeně se obohacovat, ale také činit bezprecedentní rozhodnutí, vzápětí vyhlásil ochranu celé řady Fayem vytipovaných cenných území. Ochrany se tak dostalo deseti procentům celkové plochy Gabonu.
Pochopitelně jedna věc je chráněná území vyhlásit a zcela jiná je také skutečně ochránit. Během naší audience nám Lee White vyprávěl, jak pro gabonské ochranáře pořídila vláda letadla, aby mohli hlídkovat nad nekonečnými pralesy a bránit kácení, i jak se snaží působit na obyvatelstvo. Může však pomoci přesvědčování a represe proti vidině ohromných zisků, ať již z kácení lesů samotných, nebo z těžby surovin, které se nacházejí pod nimi? Jen stěží. Jakkoli do Gabonu z vyspělých států dlouhodobě směřují prostředky na ochranu přírody, Lee White byl vůdčí osobností při prosazování zcela jiného, naprosto převratného modelu: průmyslový svět by měl zemím, jejichž pralesy pohlcují oxid uhličitý, za tuto nesmírně cennou ekosystémovou službu platit. Šlo by o jakési emisní povolenky naruby. Tyto platby by znamenaly záruku, že ochrana přírody se příslušným zemím opravdu vyplatí – a bylo by velmi snadné to vysvětlit i jejich obyvatelstvu.
Po převratu je ovšem ohrožen nejen tento záměr, ale také gabonská příroda. Těžko předvídat, co udělá generál Brice Oligui Nguema, který se už nechal jmenovat prezidentem, ale obávám se, že by mohl dát zelenou bezuzdné exploataci přírodních zdrojů této úchvatné africké země.
