Článek
V září 1994 prozkoumával David Noble se svými dvěma přáteli jeden z nespočtu kaňonů v národním parku Wollemi. „Canyoning“ byl jeho velkým koníčkem a soudě podle blogu, který píše, jím zůstal dodnes. Tenkrát si po slanění k potoku všiml skupiny podivných stromů. Neznal je, a proto s sebou při odchodu vzal jednu větvičku. Na správě národního parku ji potom dal botanikovi Wynu Jonesovi. Ten ji odložil s tím, že nemá čas. Až po několika dnech se Nobleho zeptal, jestli ji utrhl z nějakého keře. Když mu Noble sdělil, že pochází z vysokého stromu, jeho zájem vzrostl. Přesto ještě hodnou dobu trvalo, než se ukázalo, že jde o něco opravdu mimořádného.
Pak vybuchla bomba. Celý svět se dozvěděl, že Noble natrefil na skupinu stromů, které byly identické s fosiliemi starými 100 a 120 milionů let. Laici, a tím spíš odborníci, užasli, když se dozvěděli, že v malém odlehlém kaňonu, který je chránil před ohněm a suchem, přežili současníci dinosaurů. Příběh jak ze Ztraceného světa A. C. Doyla!
Noblem objevené stromy byly vysoké až 40 metrů a jejich hlavní kmeny měly v průměru až jeden metr. Nejpodivnější však bylo, že velké, zploštělé a měkké jehlice těchto stromů vyrůstaly podél koncových větviček podobně jako žebra kapradiny. To je řadilo do prastaré skupiny blahočetovitých jehličnanů. Botaniky pak byly popsány jako rod Wollemiapodle oblasti jejich současného výskytu a druh nobilis, což znamená jednak „vznešený“, jednak odkazuje k Noblemu.
Místo nálezu wolemií začalo ihned podléhat přísnému utajení a vstup na ně byl pod ohromnou pokutou zakázán. Dokonce sám Noble je navštívil naposled v roce 1995. Důvodem byl nejen zájem nejrůznějších pěstitelů o tyto dřeviny, ale především obava ze zavlečení patogenů, které by wolemie mohly velmi rychle zlikvidovat.
Vedle skupiny wolemií objevených Noblem se v Modrých horách podařilo najít ještě další dvě místa jejich výskytu. I tak je ale tato živoucí fosilie nesmírně zranitelná. Proto se začalo s pěstováním wolemií. Stromky získané řízkováním obdržely nejprve australské botanické zahrady a v roce 2006 – poté, co se potvrdily obavy ze zavlečení patogenů do přirozeného porostu – byly za velké pozornosti médií uvolněny také k prodeji do světa. Dnes jsou wolemie běžně k vidění jak v botanických zahradách, tak u soukromníků – a jeden krásný exemplář najdete rovněž u vstupu do Darwinova kráteru.
