Článek
Ne tak na Radouči. Za paneláky se tam s foťákem posadíte na zem, a jak vám přitom něco zašustí v kapse, sysli se k vám rozběhnou, div nevrazí do teleobjektivu. Je to jak úprk do Lidlu, který zrovna vyhlásil plošnou slevu. A když už máte sysly u sebe – anebo i na sobě – můžete leda vytáhnout telefon, strčit jim ho dva centimetry před čumák a cvaknout trapnou mobilovku. Při troše štěstí vám na ní syslík nebude zrovna žmoulat piškot nebo burák, kterých je tam všude jak naseto. Vážně peklo. A to jen kvůli lidem, kteří musejí konat dobro, i kdyby přitom objekt své dobročinnosti měli zabít, a mazlíkům syslíkům nosí tašky křupek.
Musel jsem si po tom zážitku trochu spravit náladu, a tak jsem šel na sysly u nás v zoo. Nejvíc jich vegetuje v žirafím výběhu, ale plést se žirafám pod nohama je dobrý nápad jen tehdy, když máte ambici získat Darwinovu cenu. Vybral jsem si raději voliéru pod Sklenářkou, kde je syslí base camp. Super! Syslíci pohvizdovali, pokukovali, prchali; nebyli to zkrátka žádní zpitomělí požírači fastfoodu. Sice jsem byl trochu nesvůj, aby mě v té voliéře někdo nevyfotil – ředitel zoo v kleci, to je myslím něco jako muzikant v převleku Tiffany Richbitch –, ale skvěle jsem zrelaxoval.
Bohužel slušnou fotku nemám žádnou, a tak holt musíte vzít za vděk tou trapnou mobilovkou z Radouče.
Sysel obecný na Radouči. Foto Miroslav Bobek
