Článek
Žijeme v úžasně organizované a byrokraticky dokonalé době. Pokud chcete řídit autobus plný lidí, sednout si za knipl dopravního letadla, nebo nedejbože legálně vlastnit zbraň na obranu svého majetku, stát na vás okamžitě vytáhne celou baterii testů. Logické uvažování, zvládání stresu, emoční stabilita, sklony k agresivitě pod kontrolou. Zkrátka a dobře: pokud vaše práce vyžaduje funkční šedou kůru mozkovou a jakousi elementární příčetnost, musíte projít sítem. Musíte dokázat, že nejste nebezpeční sobě ani svému okolí.
A pak je tu jedna specifická, přímo elitní kategorie profesí, kde nic z toho nepotřebujete. Vlastně by vám to spíš škodilo. Ano, hádáte správně. Vítejte ve vysoké politice – v chráněné dílně pro jedince, u kterých se vlastnictví funkčního mozku nejen nevyžaduje, ale je rovnou považováno za profesní handicap.
Rorschachův test? Proč, když stačí slíbit levnější máslo
Představte si ten bizarní svět, kde člověk, který rozhoduje o miliardových rozpočtech, strategické bezpečnosti země, nákupu stíhaček nebo o tom, kolik procent vám stát urve z výplaty, nemusí z psychologického hlediska prokazovat vůbec nic. Zatímco řidič kamionu musí každých pár let na vyšetření, aby se ujistil, že kvůli mikrospánku nesmete ze silnice rodinu v osobáku, politik může trpět permanentním intelektuálním mikrospánkem celé čtyři roky. A místo vyhazovu dostane poslanecké náhrady na ošacení a limuzínu s majáčkem.
K výkonu funkce ministra nebo poslance vám v naší slavné zastupitelské demokracii stačí splnit tři neúprosná kritéria:
- Věk (protože mládí prý nemá rozum, zatímco u sedmdesátníků v parlamentu se automaticky předpokládá státnická moudrost, i když zrovna spí během projednávání státního rozpočtu).
- České občanství (abychom si tu škodili čistě sami ).
- Schopnost přesvědčit dostatečný počet naivních voličů, že právě vy zařídíte slunce v duši, mír na celém světě a nulové daně.
Jakmile tohle splníte, dostanete klíče od státní kasy a imunitu. Žádný psycholog se vás neptá, jestli netrpíte chorobnou bájnou lhavostí nebo komplexem boha.
Jak by vypadaly psychotesty v Poslanecké sněmovně?
Zkuste na chvíli zapojit divokou fantazii a představit si, že by naši zákonodárci museli před složením slibu absolvovat standardní klinické vyšetření. Sedne si politik před renomovaného psychiatra a začne test.
Doktor: „Pane poslanče, podívejte se na tuhle Rorschachovu skvrnu. Co v ní vidíte?“
Politik: „Vidím v tom jasné spiknutí opozice, kampaň médií a příležitost, jak přihrát dotaci firmě mého švagra.“
Doktor: „Aha… A co tahle modelová situace: Máte před sebou tlačítko, které když zmáčknete, zvednete lidem daně, ale sobě plat. Co uděláte?“
Politik: „Zmáčknu ho dvakrát. A pak řeknu, že za to může předchozí vláda.“
Kdybychom na naše zákonodárce uplatnili stejná psychologická kritéria jako na průměrného žadatele o zbrojní průkaz, ze Strakovy akademie by se stalo liduprázdné muzeum a v parlamentu by zbyla maximálně paní uklízečka a zbloudilý pes. Většina osazenstva by totiž neprošla ani úvodním pohovorem. Psycholog by po deseti minutách propadl hysterickému pláči, zabalil by si kufry a šel by raději léčit kleptomany do nápravného zařízení – tam je přece jen větší šance na nápravu.
Emoční inteligence jako těžký handicap
V běžném životě se cení empatie, schopnost naslouchat a sebereflexe. V politice? Pokud máte špetku svědomí a nedejbože vás trápí morální dilemata, v politické straně nepřežijete ani první schůzi místní buňky. Abyste vystoupali po kariérním žebříčku až na vrchol, potřebujete kůži hrocha, žaludek supa a schopnost bez mrknutí oka popřít to, co jste tvrdili včera dopoledne na tiskové konferenci.
Patologický narcismus není v tomto oboru diagnózou, ale základním předpokladem pro úspěch. Pokud nejste přesvědčeni o tom, že jste nejchytřejší v místnosti (a v celé zemi), nemáte v politických debatách co pohledávat. Skutečnost, že vaše IQ sotva dosahuje teploty v místnosti, je podružný detail. Důležité je umět u toho sebevědomě gestikulovat a křičet na moderátora.
Mozek je zkrátka volitelné příslušenství
Celý ten systém je nastaven naprosto geniálně. Pokud vaše práce vyžaduje reálnou odpovědnost a hmatatelné výsledky, musíte mít na svou psychiku a intelekt úřední štempl. Pokud je však vaší pracovní náplní generovat legislativní zmetky, hádat se před kamerami do tří do rána a schvalovat zákony, které si vaši asistenti ani nestihli přečíst, je mozek považován za nežádoucí přítěž.
Příště, až uvidíte v televizi nějakou politickou debatu, která bude připomínat spíše skupinovou terapii v ústavu pro choromyslné (ovšem bez přítomnosti ošetřovatele a svěracích kazajek), nezoufejte a nepřepínejte kanál. Oni za to chudáci nemohou. Žádným testem projít nemuseli. Mají totiž na hloupost a aroganci ústavní licenci. A my jim za to ještě každý měsíc posíláme výplatu.
