Článek
Obě zásilky byly „obyčejné“, takže nejprve šla obě vyzvednout miláček.
„Paní, vás tady vůbec nemám a pro pána vám to nedám, musí si přijít sám.“ Co to, co to? Nuže začátkem dalšího týdne jsem tedy na poštu vyrazil i já. A schválně opět s oběma „papírky od pošty“.
„Pro paní tu nic nemám. A u vás jak tak koukám, tu mám napsáno, že zásilka byla vydána.“
„Jak mohla být vydána, když jsem si pro ni dosud nebyl?“
„To tu nemám. Třeba někdo nahlásil to číslo zásilky.“
Takže skóre je dvě odeslané zásilky, žádná z nich nebyla doručena. No samozřejmě, pošťáci nejspíš „tyhle“ zásilky znají a nejspíš si někdo řekl, že by se mu to mohlo hodit. Tak si je prostě vzal.
Hlavně že pořád slýcháme všeliké nářky, jací to jsou chudáci, ti pošťáci, jaké mají neustále problémy a kolik do nich musí stát neustále strkat peněz. Houbeles! Zatracená sebranka to je! Jediné, k čemu může být Česká pošta dobrá, je tak pro zlost. A pokud by se zase někdy někde řešilo, jestli by se Česká pošta neměla náhodou zrušit, za mě bylo včera pozdě!
