Článek
Slogan na ceduli vítající cestující na americko-kanadských hranicích není nejspíš daleko od pravdy. Britská Kolumbie je totiž jedno z míst, o kterém lze jistě tvrdit, že je „Best Place on Earth“. A není to zdaleka jen díky přírodním krásám.
Kultura i pět hodin od Vancouveru
Aglomerace Vancouveru s téměř třemi miliony obyvatel nebo nedaleká Victoria, hlavní město provincie, jsou samozřejmě metropolemi plnými kultury. Ale i když se vydáte pět hodin autem do vnitrozemí, narazíte na mnoho překvapivě živých míst.
V tomto a několika dalších textech Vás do některých z nich zavedu. A seznámím Vás s lidmi, kteří prostřednictvím umění pomáhají tomu, aby Britská Kolumbie stále byla nejlepším místem na Zemi, jak slibuje hraniční reklamní poutač.
Plastika před radnicí v Enderby odkazuje k pravidelným tahům lososů
Lososi, příběhy původních obyvatel, místní a mezinárodní umění
„V době Covidu byl zrušen náš festival u řeky a několik trhů, kde místní tvůrci normálně prodávali své umění. Tak jsme si v roce 2021 pronajali prostory, kde teď prodáváme kolem 400 výtvorů měsíčně,“ vysvětlovala mi loni na podzim výtvarnice a kulturní organizátorka Georgia Atwood podrobnosti ke vzniku a provozu Enderby Arts Centre.
Ve třítisícovém městečku, či lépe komunitě, jak říkají Kanaďani, si tak malý obchod s nabídkou lokálního umění doplněný o galerii a místnost na semináře a kurzy úplně v klidu vydělá na komerční nájemné. „Máme teď kvůli tomu trochu problém utratit grant od města, ale naštěstí máme dost nápadů i umělců, které chceme podpořit,“ říká Georgia u plastiky lososů před radnicí. Právě vyrážíme na krátkou procházku centrem městečka.
Výtvarnice a viceprezidentka Arts Council v Enderby, dáma Georgia Atwood
Od energické dámy se při svižné chůzi dovídám, že prodejní galerie je jen jednou z aktivit, kterou jako viceprezidentka místního Arts Councilu pomáhá organizovat. Pod patronát organizace, jejímž cílem je „iniciovat, podněcovat, koordinovat a podporovat rozvoj uměleckých projektů“ spadá totiž i galerie o ulici dál, kde zrovna službu na pokladně drží místní výtvarník Howard Brown.
S jeho podpisem v básnické sbírce, kterou ilustroval, jsem se s Georgií vydal na obhlídku místních muralů – městečko známé také díky skále s úchvatným výhledem je totiž plné nástěnných maleb. Nově k nim přibyla venkovní instalace tvořená z plastových víček posbíraných nejen obyvateli Enderby. Ano, i výtvarné umění v ulicích má na svědomí organizační úsilí místního Arts Councilu.
Jeden z muralů v Enderby
Komunita na prvním místě!
Jak jsem psal výše, Kanaďané mluví spíše o počtu lidí „in community“ než o velikosti města. Třebaže na mnoha místech Bristké Kolumbie to k sobě sousedé mají ve srovnání s evropskými měřítky dost daleko, sounáležitost s místním společenstvím se tu projevuje o dost silněji, než jsme zvyklí třeba u nás v severozápadním Česku.
„Myslím, že tak polovina lidí přispívá, neb to považují za svou společenskou povinnost, ostatní se o kulturu skutečně zajímají, zapojují se do přípravy akcí,“ odhaduje Georgia motivaci 167 pravidelně platících členů Arts Councilu.
Zkrátka a dobře, umění a kultura jsou nedílnou součástí společenského života a lokální ekonomiky. A když je zrovna třeba pomoci charitě pomáhající ukrajinským uprchlíkům, Arts Council zorganizuje benefiční divadelní představení a pár tisíc dolarů putuje tam, kam má.
Do Enderby jsem přivezl tašky s výtvory autorů z Ústeckého kraje
S dávkou hrdosti a nadšení, že se daří spolupráce s původními obyvateli Kanady, mi pak Georgia ukazuje aktuální výstavu a zve mě na večerní akci indiánského vypravěče.
Tu bohužel nestihnu, neb asi hodinu jízdy od Enderby mě čeká účast na výroční schůzi jiného Arts Councilu.
Ještě předtím ale musím navštívit dvě průmyslové haly, které Enderby řadí na mapu míst nabízejících umění světové úrovně.
Precizní Bowers & Wilkins vedle pily a traktorů
Asi dva tisíce kanadských dolarů stojí jeden stojanový reproduktor luxusní značky Bowers & Wilkins. Tóny z více než stovky takových reprobeden uchvacují návštěvníky dvou propojených skladovacích hal v malé průmyslové zóně na okraji Enderby. Naprosto výjimečné zvukové instalace doplněné o další díla má na svědomí autorská dvojice prověřená benátským Bienále i těmi nejproslulejšími světovými výstavními institucemi.
Hledáte umění světové úrovně? Jděte až dozadu za červeným QR kódem
Do Cardiff and Miller Warehouse jsem zavedl své místní přátele, kteří se do té doby prostoru vyhýbali. „Wow!“ jsem od nich slyšel několikrát ještě i pár dní poté, když o tomto „skladovcím úkazu“ horlivě vyprávěli u večeře i dalším známým.
Jen pro jistotu znovu připomínám - v Enderby a blízkém okolí žije 3000 lidí.
Jen si tu nádheru poslechněte
Jdi domů, je plno
Hláška z filmu Kouř, když se hlavní hrdina snaží dostat na Arnoštkovu diskotéku, by na akcích na „kanadském venkově“ mohla zaznívat dosti často. Jdete na evropský film do filmového klubu? Je plno. Chcete si v moderním sále velikosti našeho okresního kulturáku poslechnout přednášku o změnách klimatu? Dobře, ale počítejte s tím, že bude plno. Hraje v parku u jezera jako každou středu v létě vám zatím neznámá kapela? Vezměte si své skládací křesílko a pospíchejte, ať si stihnete zabrat místo s dobrým výhledem na podium.
Vysvětlil mi to můj kamarád Reg Kienast, skvělý sochař: „Když bydlíš někde na samotě a máš to k lidem daleko, tak je pak vlastně rád vidíš.“
V Cardiff and Miller Warehouse si můžete užít i klasickou operu. Tentokrát v podání mechanické loutky
V příštím roce se i s přispěním Evropského hlavního města kultury Chemnitz 2025 chystáme prověřit tvůrčí a divácký potenciál míst v Bristké Kolumbii podobných Enderby. Tuším, že i náš projekt vycházející z odkazu Karla Maye ukáže, že i ti, kdo jsou od sebe na první pohled vzdáleni, mohou mít k sobě vlastně dost blízko.
Tak mě napadá, že o sochaři a taky včelaři Regovi bude můj další článek o umění, kultuře a lidech v Britské Kolumbii.
Mirek Koranda, Redpond.cz
Výhled z útesu nad Enderby
