Článek
Co je odpadní textil a co ne?
Jedním z největších problémů je nedostatečná informovanost obyvatel i obcí o tom, co vlastně znamená třídění textilu.
Odpadní textil zahrnuje špinavé, roztrhané nebo jinak nepoužitelné kousky oblečení a látek. Naopak použitelný textil, který je vhodný pro další užití, patří do nádob na sběr pro charitativní organizace nebo secondhandy.
Kvůli nadměrné spotřebě oděvů vzniká spousta textilního odpadu, který se těžko recykluje. Jen v Evropské unii lidé každoročně vyhodí přes pět milionů tun textilu, přičemž většina končí na skládkách nebo ve spalovnách.
Například obnošené tričko může být využito několika způsoby:
- Mechanická recyklace: Rozdělení na vlákna pro výrobu nových textilií, izolací nebo úklidových hadrů.
- Chemická recyklace: Rozklad polymerů, jako je polyester, na základní složky pro opětovnou výrobu.
- Upcycling: Kreativní přepracování na módní doplňky nebo jiné produkty.
Jenže co se stane, když obce nezřídí dostatečná sběrná místa? Lidem bude řečeno, ať odpadní textil vozí na sběrné dvory, kam ho ale většina nedoveze.
Důsledek:
- Textil bude končit v kontejnerech na použitelný textil, kde znehodnotí celý obsah.
- Více textilu se bude hromadit ve směsném odpadu, spalovnách a na skládkách. Celý systém tím ztrácí smysl.
Nedostatek zpracovatelských kapacit
V České republice existují pouze tři společnosti, které se specializují na zpracování textilního odpadu: Potex, Dimatex a Diakonie Broumov. To je zoufale málo na pokrytí zhruba 180 000 tun textilu, který ročně vyhazujeme.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) se brání tím, že svozové firmy věděly o této povinnosti pět let. Proč ale nebyly vytvořeny pobídky pro rozšíření kapacit? Proč není k dispozici jasný akční plán, jak tuto situaci řešit?
Bez dostatečných zpracovatelských kapacit je snaha o oddělený sběr textilu odsouzena k neúspěchu.
Navíc textilní továrny odrazuje cena recyklovaných materiálů. Vyrobit nový polyester je levnější než zakoupit recyklovaný. To znemožňuje recyklaci starých textilií na nová vlákna. Překážkou je i složitá recyklace směsných materiálů obsahujících zipy, knoflíky nebo různé typy vláken.
Pozdí metodická podpora
Zákon o odpadech, který povinnost třídění textilu zavádí, byl schválen již v roce 2020. Proč tedy metodický návod přišel až v dubnu 2024? To nechávalo obcím pouhých osm měsíců na přípravu, což je už samo o sobě neuchopitelné.
Místo jasného plánu obce dostaly dokument, který víc otázek než odpovědí:
- Kolik textilu mají obce vytřídit?
- Jak zajistit pravidelný svoz?
- Kdo zaplatí rostoucí náklady?
Spotřeba oblečení v Evropské unii za posledních 20 let vzrostla o 40 procent a podle Evropské agentury pro životní prostředí se očekává, že do roku 2030 vzroste o dalších 63 procent. Tento trend vede k ještě většímu množství textilního odpadu, který systém nezvládá efektivně recyklovat.
Ministerstvo navíc uvádí, že obce mohou zavádět i alternativní metody, jako například dočasné přistavení kontejnerů nebo pytlový sběr přímo od domů. Tato řešení však často vyžadují dodatečné náklady a organizační úsilí, které obce zatěžuje.
Rostoucí náklady pro obce
Separátní svoz textilu je pro obce dražší než jeho likvidace jako směsného odpadu. To vytváří tlak hlavně na menší obce, které již teď bojují s napjatými rozpočty. Bez jasné finanční podpory státu to povede k neochotě zavádět nové systémy.
A kdo to zaplatí? Daňoví poplatníci. Obyvatelé přitom nebudou motivováni odpadní textil třídit, protože systém bude pro ně zbytečně složitý.
Ministerstvo odhaduje, že v Česku se ročně vyhodí 180 tisíc tun textilu, z nichž 150 tisíc tun končí na skládkách nebo ve spalovnách. Jen 30 tisíc tun se reálně recykluje, což je pouhých 17 procent.
Poplatky za umístění kontejnerů na textil navíc rostou. Některé svozové firmy účtují obcím až tři tisíce korun za tunu sesbíraného textilu, což činí povinnost ekonomicky nevýhodnou ve srovnání s běžným směsným odpadem.
Co na to ministerstvo?
MŽP tvrdí, že systém třídění textilu je navržen tak, aby podpořil recyklaci a snížil množství odpadu končícího na skládkách. K tomu ale chybí infrastruktura, metodika a financování.
Ministerstvo také slibuje zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), který by přenesl část nákladů na výrobce textilu. To je dobrý nápad, ale jeho implementace je stále v nedohlednu.
Do budoucna by mohl pomoci recyklační poplatek za každý prodaný kus textilu, který by výrobci odváděli podobně jako u elektrospotřebičů. Tento systém však zatím není legislativně připraven. Kromě toho by mohly pomoci zelené veřejné zakázky, které by zvýšily poptávku po recyklovaných produktech, čímž by se snížila jejich cena a zvýšila konkurenceschopnost.
Závěr: Dobře myšleno, špatně provedeno
Zavedení povinného třídění textilu má potenciál přispět k udržitelnějšímu životnímu prostředí. Bohužel, způsob, jakým je tento krok implementován, ukazuje na nedostatek přípravy a pochopení praktických dopadů.
Pokud chcete vědět, kde můžete odpadní textil aktuálně odevzdat, podívejte se na kamsnim.cz/categories/odpadniTextil. Budeme sledovat, jak moc budou přibývat místa pro odpadní textil mimo sběrné dvory.
