Článek
A zde se teprve naprosto projevila neprofesionalita a arogance společnosti. Zkrátka díky monopolu na odpad v Plzni jsou papežštější než papež. Myšlenka města byla v pořádku. Nějakým způsobem je potřeba zásobovat kotel spalovny odpadů v Chotíkově. A jak jinak to mít pod kontrolou než založit vlastní společnost.
Ano, porodní bolesti má každá firma. Takže v prvních měsících člověk nevěděl, zda přijedou nebo ne. A když už ne, tak okamžitě po telefonátu svoji chybu napravili. Pak se systém ustálil a fungoval. Až do posledního roku. A jak už to u zákonů schválnosti bývá, všechny se týkají jednoho poplatníka.
První incident se týká již června minulého roku. Chybou jednoho ze zaměstnanců spadla prázdná popelnice ze zvedacího systému přímo na zem a praskla. Co teď s tím? Pracovník tedy zazvonil, vysvětlil, co se stalo a s omluvou popelnici nafotil, s tím, že ji společnost přijede bezplatně vyměnit do týdne.
Jenže do týdne se absolutně nic nestalo. Při příštím svozu, který probíhá 1× za 14 dnů, jsem tedy vznesl dotaz na onu rozbitou popelnici. Odpovědí mi bylo, že někdo stoprocentně přijede a popelnici vymění. Takto to proběhlo ještě dvakrát, než jsem se rozhodl zavolat na linku pro zákazníky.
Zde mi bylo dost netaktně vysvětleno, že pokud mám rozbitou nádobu na odpad, musím si koupit novou. Argumentovat tím, že já ji nerozbil, nepomohlo a paní na druhém konci telefonu mlela dokola to samé jako kolovrátek.
Při dalším svozu a opětovné žádosti o výměnu byl naštěstí přítomen řidič, který si předtím rozbitou popelnici fotil a slíbil, že situaci napraví. Uběhlo ještě pár dalších týdnů a po třech měsících se zničehonic zjevilo vozidlo, které přivezlo novou popelnici.
Zdálo se, že nepříjemných incidentů s touto společností je na nějakou dobu opět konec. My se však přesuneme do června letošního roku. Horké poklidné úterý. Den svozu. Ulicí projíždí popelářské vozidlo. Zaměstnanci si k němu vozí jednu popelnici za druhou. Ale co to? Jednu vynechávají. Opět tu moji.
Volám tedy na infolinku pro zákazníky, abych jim nahlásil pochybení, že nebyla poskytnuta služba, za kterou platím. Opět je mi arogantně odpovězeno, že neplatím poplatky společnosti, ale městu za svoz odpadu ve městě. A že v evidenci mají, že je popelnice vyvezená. Ptám se, proč bych tedy volal, kdyby tomu tak bylo. To prý paní neví, ale popelnice je vyvezená.
Po asi desetiminutovém přesvědčování zabere až věta, že přivezu prázdnou popelnici ukázat přímo k nim do kanceláří, tam asi úklid probíhá denně. Za dva dny je popelnice naštěstí vyvezená.
Náš příběh se nyní přesouvá do tohoto týdne. Opět horké úterý, svozový den. Tentokrát však nezůstane jen u mé popelnice, ale sveze se se mnou rovnou tři čtvrtě ulice. Takže následuje opět telefonát.
Tentokrát paní vytáhne těžký kalibr „Společnost není povinna vyvážet popelnice z míst, kam se nedostanou, a u vás v ulici probíhá rekonstrukce vozovky“. Ano, v tom má pravdu. V ulici probíhá rekonstrukce kanalizace a vodovodu. Jenže veškeré díry jsou již zasypány a stavbaři zde nebyli dobré čtyři týdny, ale to je na jiný příběh.
Argumentuji tím, že i když byla ulice úplně rozkopaná svozy probíhaly. Odpovědí mi je, že není jejich povinnost vyvážet odpad z nepřístupných míst a pak spustí stejnou písničku o tom, že neplatím za svoz společnosti, ale městu. To, že byla popelnice celou dobu přístupná paní nezajímá.
Vyptávám se tedy na náhradní svoz. Prý žádný nebude, protože k pochybení nedošlo. Ptám se, kam tedy mám dávat po 14 dnů odpad. Prý si mám poradit sám, protože popelnice nebyla přístupná, a když pytel s odpadem položím vedle ní, tak zakládám černou skládku, za kterou mi může být uložena pokuta.
Nenechám se odbít a znovu se vyptávám na náhradní svoz. Prý si ho můžu zaplatit, ale jinak nepřijedou, nejsou povinni. V ten moment začala být paní už hodně arogantní a začala zvyšovat hlas. Vidím, že zde tentokrát s oprávněnou stížností neuspěji a pokládám telefon.
Celou situaci jsem nakonec nucen řešit až přes místní úřad městského obvodu. S jakým výsledkem? To je ve hvězdách.
Každopádně mi nepřijde normální platit za jakékoliv služby, které nejsou poskytovány. Docela by mě zajímalo, co by se stalo, kdybych vynechal příští platbu nebo zaplatil méně, jako penále za neposkytování služeb. Myslím si, že by upomínka přišla okamžitě a nikdo by se se mnou nebavil.
Mojí povinností je tak jenom platit a doufat. Doufat, že mi bude poskytován komfort, za který si platím.
