Článek
Jelikož je fotografování mou současnou profesí, baví mě vždy po nějakém časovém úseku vyhodnotit především sám pro sebe, co mi v něm tato profese přináší. V poslední době jsou to především zajímavé situace v lokalitách, kde jsem byl již mnohokráte, ale nikdy jsem je nezažil takto.
Před několika dny, na přelomu tohoto léta, jsem měl možnost fotit velice zajímavé události. Fotil jsem je z části pro město Žirovnice, z části pro jednoho z řidičů kombajnu a také pro sebe, pro radost a pro rozšíření svých schopností.
Žně na Vrškách u Žirovnice
V úmorném vedru, kdy teploměry ukazovaly již okolo 35 °C, jsem se těsně před polednem vydal s kamarádem na kole do žirovnické lokality zvané Vrška. Již delší dobu jsem si chtěl kombajny při práci zkusit vyfotit, ale zatím mi to nějak nevycházelo. Domluvil jsem se tedy s jedním z majitelů kombajnu – s Jirkou – že mi dá vědět, až pojedou žnout. Dával mi to v posledních týdnech vědět několikrát, ale nebylo to z mé strany možné, ať už kvůli jiným zakázkám, či nepříjemnostem spojeným s vlnou letošních veder. Tentokrát to ale bylo jiné – Jirka mi ráno řekl, že dnes budou v letošní sezóně žnout asi naposled.
Kombajn při žních u Žirovnice
Při příjezdu na lokalitu jsme nejprve po zvuku museli kombajny hledat, jelikož je tu celkem kopcovitý terén. To jsme ale zvládli během chvilky a kamarád mi oznámil, že na mě počká ve stínu. Dobře. Já jsem se tedy vydal čerstvým a pěkně ostrým strništěm za obzor, kde jsem konečně na oba kombajny narazil. Měli před sebou opravdu poslední úsek z tohoto řepkového pole.
Kombajn při žních u Žirovnice
Fotil jsem s Fujifilmem X-T5 a většinou s objektivem Fujinon XF 50-140mm – větší teleobjektiv zatím nemám, a tak jsem si na některých záběrech pomohl 1,4× digitálním přiblížením. Z 33 megapixelů to na kvalitě téměř nic neubralo. Terén mi bohužel ne vždy dovolil dostat se do většího nadhledu, odkud by byla lépe vidět celá žací lišta při práci – to je něco, na čem chci do příště zapracovat, třeba i s pomocí dronu.
A tak jsem neváhal, běhal po poli a fotil. Když jsem usoudil, že s tímto vybavením a na této lokalitě nic moc lepšího už nevyfotím, zaběhl jsem ještě do kukuřice vyfotit výhled na žirovnický kostel. Vyzvedl jsem kamaráda ve stínu a marně se mu snažil pomoci najít láhev s vodou, kterou na několika metrech zvládl ztratit.
Žirovnický kostel
Povzbuzen tímto zážitkem jsem se rozhodl ještě v podvečer zajet zkusit nafotit balíky sena na druhé straně Žirovnice, směrem na Metánov, a pokusit se je nějak zakomponovat se siluetou zámku či kostela. To se mi tedy nepodařilo, ale měl jsem štěstí jinde – všiml jsem si, že slunce na chvíli vykoukne zpoza mraku, který ho jinak krásně částečně zakrýval, a že mrak i slunce se po obloze pohybují docela rychle. Rozeběhl jsem se, abych to stihl, a naštěstí se to povedlo – zachytil jsem tak zajímavé siluety balíků přesně v tom správném okamžiku.
Siluety balíků sena
Právě tyhle momenty mě na dokumentární fotografii baví nejvíc – člověk nikdy dopředu neví, jestli mu vyjde světlo, počasí i domluva s lidmi na místě najednou. A když se to sejde, jako se sešlo tentokrát, je to o to větší radost. Zároveň mě těší, že takhle můžu zachytit kus každodenního života v Žirovnici a okolí – práci lidí, kterou většina z nás vídá jen z okna auta, aniž by tušila, kolik je za ní domlouvání, čekání na správné počasí a trochu štěstí.
Barevné nebe před západem slunce
Mrzí mě, že jsem na žně nevyrazil už dříve, když mi Jirka dával vědět, ale na další sezónu jsme už domluveni – a já se moc těším.
Více fotografií z tohoto dne naleznete na pokornyfotograf.cz.
