Půl století chovatelských výstav v Žirovnici

Když jsem letos kráčel žirovnickou čtvrtí Nový Svět směrem k „Bobkárně“, tedy k místnímu chovatelskému areálu, vzpomínal jsem, kdy jsem tam šel poprvé. Letošní 50. ročník oblastní výstavy králíků, drůbeže a holubů se konal během třetího srpnového víkendu a pro mě byl tak trochu i návratem do dětství.

Nejvíce si vzpomínám na zadní část výstavy, na kterou jsem se tehdy těšil asi nejvíc. Bylo zde k vidění exotické ptactvo, tedy papoušci, různí plazi i hmyz. Pamatuji si také tradiční tombolu a později i to, že jsme s rodinou u vstupu do areálu prodávali domácí med z našeho rodinného včelařství.

Od té doby utekla už pěkná řádka let, ale mám pocit, že na tomto místě stále vládne stejná přátelská atmosféra. Potvrdilo mi to i několik chovatelů, se kterými jsem během víkendu hovořil.

Exotický pavilon už zde sice nebývá, ale stále je k vidění spousta opečovávaných holubů, králíků, slepic a dalšího drobného zvířectva. Chovatelé vám o svých zvířatech rádi povyprávějí a ochotně poradí, pokud vás něco zajímá. V zadní části areálu nechyběla ani zvířecí burza, kde si návštěvníci mohli pořídit například morčata nebo další zvířata vhodná k chovu.

Přední část areálu tradičně patřila hudbě. O tu se i letos postarala počátecká kapela AWAL3 ve složení Dagmar Leštická, Milan Janák, Jaroslav Ledvinka a Vlasta Novák.

Nechyběla samozřejmě ani tradiční tombola, do které ceny věnovalo velké množství sponzorů. Bohužel pro mě – a možná i pro další opozdilce – byla už první den kvůli obrovskému zájmu vyprodána. Já jsem tak stihl vyhrát pouze ponožky a štětku na bílení. Ale ano, i to se mi jistě bude hodit.

Na výstavě bylo také několik možností občerstvení. Letos se však mezi návštěvníky nejvíce mluvilo o guláši, který připravil Jaroslav Kotlán. Musel jsem ho samozřejmě vyzkoušet a mohu potvrdit, že Řád zlatého kohouta, který za svůj guláš převzal, si rozhodně zasloužil.

Jako fanouška a podporovatele místních producentů kvalitních potravin mě potěšila také přítomnost stánku rodinné farmy Strašíkových z Klatovce. V nabídce byly kozí sýry, jogurty, několik druhů zmrzliny, vajíčka a další produkty. Osobně jsem si nejvíce pochutnal na sýru s ořechy a vanilkové zmrzlině z kozího mléka.

Součástí výstavy bylo také slavnostní vyhlášení výsledků a předání ocenění nejúspěšnějším chovatelům. Celým předáváním provázel jednatel ZO ČSCH Žirovnice František Hladký. Poháry a další ceny předávali starosta Žirovnice Radek Vopravil, předseda žirovnických chovatelů Radek Paďourek a Adéla Brýnová.

Mezi hlavní oceněné patřila v kategorii drůbeže mladá chovatelka Anna Strašíková s japonskou křepelkou. Nejlepšího jednotlivce i nejlepší kolekci získal Jaroslav Dvořák se zdrobnělou wyandotkou bílou. V kategorii králíků získal Petr Urban ocenění za nejlepšího jednotlivce se saténovým slonovinovým červenookým a zároveň také za nejlepší kolekci saténových modrých. Mezi holuby byl nejlepším jednotlivcem Jiří Dudák s českým bublákem modrým, ocenění za nejlepší kolekci získal Ladislav Dvořák s římanem.

Ocenění samozřejmě získala řada dalších vystavovatelů a jejich zvířat. U jubilejního padesátého ročníku jich ostatně nebylo málo.

Během víkendu jsem také trochu vyzpovídal několik chovatelů. Každý z nich má ke zvířatům jinou cestu, ale jedno mají společné – na žirovnickou výstavu se rádi vracejí.

„Vystavujeme tady králíky plemen Český černopesíkatý a Zakrslý divoce zbarvený. V Žirovnici vystavujeme již potřetí.

Nejdříve jsme chovali takovou tu vesnickou směs, ale potom jsme si řekli, že když už tomu věnujeme tolik času a baví nás to, chtěli bychom chovat nějaké plemeno s rodokmenem. Vybrali jsme si české národní plemeno Český černopesíkatý, protože je jich u nás málo, a chtěli jsme tímto způsobem jejich chov podpořit. A zatím se nám to snad daří.

V Žirovnici se nám líbí velký chovatelský areál a samozřejmě také parta pořadatelů a členů žirovnického spolku.

Nejzajímavějším letošním vystaveným králíkem je nejspíše Saténový slonovinový červenooký. Je to taková zvláštnost. Chovatel Petr Urban ho sem přivezl až od Olomouce, z Palonína, a vyhrál tady s ním pohár za nejlepšího jednotlivce. Je to plemeno, které člověk na každé výstavě rozhodně nevidí.“

„Mě k chovatelství přivedl táta, který také od mala choval různá zvířata. Potom se stal členem spolku chovatelů a když mi bylo dvanáct let a zrovna jsme na zahradě sušili seno, zeptal se mě, jestli nechci být také chovatelem.

Já jsem se ho tehdy zeptal, jestli vážně můžu, i když mi ještě není osmnáct let. A on na to, že určitě. Takže jsem se v roce 1995 stal chovatelem.

Začínal jsem s holuby. Táta přinesl dvě plemena a dal mi na výběr – bílé benešáky, nebo kapraté skřivany. Tenkrát jsem si vybral skřivany. Později jsem choval také slepice a králíky. Nesměly chybět ani morčátka, která jsem tehdy pojmenoval Fazulka a Mrkvous.

Táta mě v tom vždycky podporoval, protože chtěl mít v chovatelství nějakého následovníka. Na zahradě jsme potom společně začali budovat výběhy, králíkárny a voliéry.

Měl jsem úspěch i na celostátní výstavě, kde jsem získal ocenění šampion za slepičku. Ještě více pro mě ale znamená to, že jsem tady v Žirovnici na oblastní výstavě vyhrál Memoriál Vítězslava Navrátila, pojmenovaný po mém tátovi, a to za nejlepší voliéru slepic. Toho ocenění si vážím nejvíc.“

„K chovatelství jsem se dostal přes svého syna, který choval saténové králíky. Nejprve jsme chovali křížence, ale potom jsme oba začali chovat čistokrevná zvířata.

Začínali jsme se saténovými černými a modrými, později přibyli saténoví marburští, saténoví slonovinoví červenookí a kastorexové.

Můj kamarád Honza Jirků, který odsud pochází, mě sem vždycky lákal. Říkal mi: „Přijeď sem, je tu krásná výstava a dobří lidé.“ Nejdříve to nějak nevycházelo, také kvůli Covidu, ale nakonec jsem tu už potřetí.

Je tu hodně přátelská atmosféra. Chovatelé jsou většinou všude kamarádi. Jak se říká: „Kdo má rád králíky, má rád lidi.““

Padesátý ročník oblastní výstavy je za námi. Pro mě to nebyl jen víkend mezi klecemi, voliérami a výstavními zvířaty. Byl to víkend, který mě nejen vrátil ke vzpomínkám na dětství a k historii tohoto místa, ale také mě přiměl přemýšlet nad tím, proč vlastně lidé dělají to, co dělají.

Chovatelství totiž není jen o tom mít doma králíka, holuba nebo slepice a snažit se, aby získali co nejlepší ocenění. Je také o lidech – o předávání zkušeností, společné práci, přátelství a setkávání. A možná právě to je v době, kdy velkou část života trávíme před obrazovkami a komunikujeme spolu jen virtuálně, ještě cennější než dříve. Člověk prostě potřebuje občas někam přijít, potkat se, popovídat si a být chvíli mezi skutečnými lidmi, ne jen mezi jejich profilovými fotkami.

Mě osobně těch několik hodin na výstavě bavilo. A pokud jste tam letos nebyli, zkuste si to příště také. Nemusíte být chovatelé ani poznat rozdíl mezi saténovým a obyčejným králíkem. Stačí přijít, projít se mezi zvířaty a nasát atmosféru místa, kde se lidé už půl století scházejí kvůli společnému zájmu.

Žirovnickým chovatelům bych pak k jejich padesátému ročníku popřál jediné: aby výstava pokračovala ještě alespoň dalších padesát let a aby se stále našli noví lidé, kteří budou ochotni tuto tradici převzít a pokračovat v ní.

A já myslím, že u toho zase budu.

Kompletní fotogalerie : Pokornyfotograf.cz