Článek
Přijíždíme do jedné z obcí v jižním podhůří Lužických hor. Leží v údolí říčky Svitávky, do východně situovaného Cvikova jsou odsud tři kilometry, na západ do Jablonného v Podještědí přibližně sedm. Jsme v avizovaných Kunraticích u Cvikova.
Pohraniční osídlení se v těchto končinách datuje již od Přemyslovců, první písemná zmínka o obci se váže k roku 1296 – ovšem až tak hluboko se při dnešní výpravě nepropracujeme. Naší startovní dobou budou roky 1831 až 1833. To zde – zhruba v centru zástavby – vyrostl na místě původního dřevěného svatostánku z první poloviny 15. století trojlodní klasicistní kostel Povýšení sv. Kříže.
Před kostelem
„V roce 1828 rozhodla úřední komise, že obec může vybudovat nový kostel. Zákupská vrchnost poskytla stavební dříví a střešní krytinu a krajský inženýr dodal stavební plány. V obci zavládlo obrovské nadšení a lidé dokonce dobrovolně sváželi kameny z polí jako materiál pro jeho základy v množství údajně až 600 fůr,“ přibližuje počátky svatostánku informační tabule v jeho těsné blízkosti.
Když sklo umí být vznešené
Stojíme před kostelem – je něco málo přes 43 metry dlouhý, 17 metrů široký, výška věže je 32 a půl metru. Věž je momentálně v „ozdravném“ sevření lešení, finišuje tu – jak jsme se dověděli přímo na místě – obnova objektu s využitím finančního příspěvku od Ministerstva kultury. V duchu si představujeme, jak asi bude objekt vyhlížet po dokončení prací – ovšem i tehdy to hlavní bude uvnitř. V interiéru kostela.
Přesně v 10 hodin startuje jedna z prohlídek s průvodkyní. Dveře se otevírají, vcházíme do prostoru, který bez přehánění umí vzbudit úžas. A zároveň předvést, jaké to je, když sklo dokáže být nejen krásné, ale doslova i vznešené.
Interiér kostela
Křišťálový anděl, nad ním Trnová koruna
To vše navozuje výše zmíněný unikátní projekt uměleckého skláře Jiřího Pačinka, jehož výsledkem je kolekce více než tří stovek skleněných objektů jmenovaného tvůrce. Inspirací mu často byla fauna a flóra, stejně tak sakrální motivy – andělé, kříže či křišťálový lustr Trnová koruna (ten byl v interiéru instalován jako vůbec první objekt)… Prostor zaplňují i další lustry (nejblíž kněžišti je dílo Bořka Šípka), plastiky, vázy, poháry, mísy.
„Křišťálový chrám v Kunraticích u Cvikova je místem, kde se potkává historie, víra i sklářské umění,“ lze se dočíst na dalším informačním panelu. Výstižná charakteristika.
Relikviář vyrobený v Kunraticích putoval do Vatikánu. Na reprofotu papež František přijímá dar.
Doplňme, že projekt Jiřího Pačinka vznikl na základě partnerské dohody s místní obcí a Římskokatolickou farností ve Cvikově.
Zahrada ze skla a žhavý dech pecí
Návštěvníkům se v Kunraticích nabízí nejen prohlídka vnitřku svatostánku, ale rovněž areálu v těsném sousedství stojící sklárny PAČINEK GLASS. Konkrétněji: kroky vás mohou zavést do velice netradiční podoby Skleněné zahrady, ale rovněž ke sklářským pecím a zde obdivovat mistrovství půltuctu zdejších sklářů.
U sklářské pece
Jiří Pačinek po vyučení v roce 1990 nastoupil do sklárny v Chřibské (založené v roce 1414). „Svá léta v Chřibské, během kterých se zdokonalil v technice tzv. hutního tvarování skla, poté zúročil ve svém dlouholetém angažmá v jedné z nejvýznamnějších světových uměleckých skláren své doby, sklárně AJETO LINDAVA, kterou spolu s významným uměleckým sklářem Petrem Novotným a architektem světového věhlasu Bořkem Šípkem v 90. letech minulého století zakládal,“ uvádí jeden z informačních materiálů sklárny.
Skleněná zahrada
V galerii
V roce 2007 si ve své roubené chaloupce v Lindavě postavil sklářskou pec a založil své první vlastní studio. Nové studio už za pár let kapacitně nestačilo zvyšující se poptávce – následovalo vybudování menší sklárny. A to jsme již na adrese v Kunraticích u Cvikova. Sklárna tu vznikla na základech bývalé traktorové stanice a konírny. Stalo se tak v roce 2015.
Díla mistra skláře je možné spatřit hodně zblízka také v jeho galerii, v patře nad sklářskými pecemi.
Rybníky a reliéfy
Vyrážíme na sever, směrem na Krompach. Zastavujeme ovšem mnohem blíž. U Mařeniček, u dvojice dvou vodních ploch, jimiž jsou Horní a Dolní rybník. Pohled přes vodu na říjnovým sluncem dokonale nasvícený Jezevčí vrch a barvami hýřící listnáče na jeho úpatí stojí za zastávku. Ovšem nás v tuto chvíli zajímá končina přesně na opačné straně.
Hladina rybníka, zářící stromy, oblý vrch v pozadí… Jedna z podob přírodní idyly.
Zhruba dva kilometry od kunratického kostela vstupujeme na území Kunratického Švýcarska. Čili do turistické oblasti s malým skalním městem, pískovcovými útvary, skalními reliéfy, ale rovněž i jeskyněmi. „Oblast se zařazuje do Cvikovské pahorkatiny, jenž je geomorfologickou součástí Zákupské pahorkatiny,“ sděluje text na Wikipedii. „Dříve se uvedené území jmenovalo Mühlflorssteine,a to podle dávno zaniklého mlýnského náhonu. Označení Kunratické Švýcarsko bylo nejspíše inspirováno známější oblastí pískovcových skal v Čechách – Českým Švýcarskem.“
Uvádí se, že zatímco v období od poloviny 19. století do druhé světové války se jednalo o území těšící se poměrně značné pozornosti turistů, později upadlo takřka do zapomnění.
Vzhůru do skal
Rozhodně se jedná o lokalitu, která umí potěšit podobně jako mírně severněji položená oblast Lužických hor. V místech od rybníků na východ je v lese k vidění řada skalních reliéfů – např. výjev zobrazující útěk Svaté rodiny do Egypta (kolem roku 1740 vytesaný mařenickým truhlářem Franzem Schierem) či kamenný oltář Nejsvětější Trojice (od téhož autora).
Skály i jeskyně
Již po pár krocích od silnice nás vítají takřka barokně formovaná skaliska. S úzkými průchody, ale také několika vyhlídkami. Zákoutí malebné, romantické, s procházkami po cestách a cestičkách, jež se tu místy křižují; lokalitou navíc prochází žlutě značená turistická stezka.
K vidění tu jsou ovšem i další umělé útvary – za všechny jmenujme Skalní kapli u Kunratic (nazývanou též Skalní kaple u Drnovce). V nabídce nechybí také jeskyně. My ten den navštívili jeskyni Waltro na žluté trase.
Jeskyně Waltro
Stanoviště tohoto dobře přístupného útvaru je v nevysoké skále, zadní stěna jeskyně se nachází zhruba osm metrů od vstupu. Pojmenována byla podle ilegální skupiny Waltera Hoffmanna (1923–1947), ta ve zdejším regionu působila během druhé světové války.
U jeskyně naše říjnová cesta dospěla k poslední kapitole. Napsali jsme ji s vědomím, že v blízkém i vzdálenějším okolí čekají další přitažlivé cíle, stvořené člověkem i přírodou.
Zdroje:
Informační materiály sklárny PAČINEK GLASS Kunratice
Informační panely v areálu kunratického kostela
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kunratické_Švýcarsko
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kunratice_u_Cvikova
Mapy.com
