Článek
Jako ročník 1945 si jasně pamatuje několik verzí povídání o Vlasovcích. Šlo o jednotku vytvořenou většinou z přeběhlíků, dezertérů, ba přímo zrádců a pochopitelně z lidí, kterým nic jiného nezbylo, protože jinak by je čekala sovětská kulka.
Kydy o tom, jak se bývalý režim snažil zamlčet úlohu Vlasovců v povstání, nebo dokonce eliminovat jejich skutečnost, jsou naprostý nesmysl. Každý normální žáček ve škole, který měl alespoň uši na hlavě slyšel o Pražském, či květnovém, či Povstání pražského lidu. V souvislosti s tím se dozvěděl, že na některých místech Prahy Vlasovci bojovali proti Němcům. Jejich bojový příspěvek nevyplynul z nějaké filantropie. Byli si vědomi, že jde o poslední možnost jak si zachránit krk. Bylo jim jasné, že jakmile padnou do zajetí Rudé nebo Sovětské armády, čeká je kulka či provaz. Nicméně každý zabitý fricek posílil obranu povstalců. Takže to se počítá k dobrým skutkům Vlasovců.
Pokud se týká květnového povstání, patří do řady povstání na poslední chvíli, které nebyly součiněny s osvobozujícími vojsky a proto dopadly blbě, nebo s klikou vítězně. Viz Varšava, Slovenské národní povstání, nebo Paříž.
