Článek
Sraz se známou byl na náměstí Boulevard de Clichy, kousek od centra Paříže.
Do této kavárny jsem dorazil dvacet minut před dohodnutým srazem.
Lidé uvnitř usrkávali svá lattéčka a někteří z nich se též pyšnili malými pivními sklenicemi.
Jako správný Čech jsem si objednal velké pivo a protože jsem měl negativní zkušenosti s pochopením mé předchozí objednávky, pro jistotu jsem dodal: „Big beer“.
Číšník se na mě se zájmem zahleděl a zeptal se: „Big Beer?“ (Velké pivo?)
Jelikož jsem si velké pivo přál již dříve, ale vždy mi přinesli jen malou třetinku, rozhodl jsem se přehánět a odpověděl jsem s rukama od sebe: „Biiiiiiig beer“.
Číšník spiklenecky mrknul a zmizel v zázemí.
Pět minut jsem tiše seděl a pozoroval okolní cvrkot. Zdálo se, že klienti jsou spokojeni. Tiché konverzace byly sem tam vyrušeny lehkým srknutím fantičky či sprajtku s kouskem citrónu.
Pak to přišlo
Sedím a registruji, že se lidé přestávají bavit a sledují pohyblivý cíl za mými zády.
Kavárna tichne a oči přítomných hostů se koncentrují na jedno místo.
Přichází číšník a na tácu nese zhruba třílitrovou sklenici plnou pěnivého zlatavého moku. Zastaví se u mého stolu. Všichni zírají. Propadám se do křesla, ale není se kam ztratit.
Číšník na mě spiklenecky mrká a vedle sklenice pokládá účet. 15 Euro. Cena za hanbu.
Odchází.
Cítím odpovědnost za svou konzumaci a opatrně začnu z piva upíjet. Během půl hodinky je pivo pryč. Číšník odnáší prázdnou sklenici.
V ten okamžik přichází má známá. Usedá a přichází číšník.
„Dáš si pivo?“ ptám se.
„Ano“ odvětí zmámá.
„Two big beer's,“ hlásím číšníkovi.
Ten se na mě podívá a spiklenecky mrkne.
